Hranica smrti

Pan režisér měl očividně nakoukáno velké množství hororů, z kterých čerpal inspiraci. Cca. prvních 15 minut jsem měl chuť tu blbost vypnout, poté však film nabral uspokojivé tempo. Jako horor tento film označit nelze, ale to se bohužel stává trendem poslední doby. Sem tam useknutá končetina, nebo věčně ječící postavy u mě možná nějaké pocity vzbudí, bohužel však ne strach. Režisér je Francouz, takže koho lepšího si mohl pozvat na paškál než nacistickou rodinu. Nesympatický kvartet hlavních postav zahrál tomuhle filmu umíráček. Dávám * za snahu Franci dotáhnout se na USA. Ovšem Francouzi by měli zůstat u komedií, ty jsou alespoň koukatelné. (13.11.2010)

Takový Texaský masakr motorovou pilou s nacistickými kanibaly. Nic originálního, film čerpal z mnoha dalších hororových filmů, pořád ten samý vzorec dokola - Dejte do filmů pár lidí, šoupněte tam nějaký magory, kteří je umučí a zabijou, ale někoho nechte přežít. Celkově je to tak nezáživné a nudné, že jsem si chtěla vytrhnout svojí vlastní kůži a mučit sama sebe, jen abych ten film udělala trošku zajímavějším. (10.06.2012)

Klasický hixploiťák, který spoléhá především na krev, násilí a brutalitu. Tentokrát sledujeme několik mladých lidí, kterak jsou osudově potrestáni za své předchozí výtržnické jednání. Násilné scény jsou zde vyobrazeny místy působivě realisticky, místy působivě přehnaně. Jejich četnost je více než velká, díky čemuž snímek nenudí. Příběh jako takový nemá cenu moc řešit, je stejně nijaký jako v jiných podobných filmech. Co se formy týče, dočkáme se mnoha efektních scén, což dělá Frontieres vizuálně docela přitažlivými. Po opáčku 2016: Příběh opravdu nemá cenu řešit, z toho rozložení jedni extremisté vůči druhým, mnohem horším extremistům Gens žádné zajímavé přesahy vykřesat nedokázal. Gore je to, oč tu běží, a to je parádní. (17.03.2008)

Hranice smrti se obsahově ničím neodlišuje od oblíbeného žánru vyvražďovaček, v hlavní roli s šílenou rodinou, které vévodí šílený maník a která pobývá v zapadlém městečku. Tato hororová tématika je speciální lahůdkou převážně v americké produkci a většina lidí by si nejspíše při dotazu na něj vybavila film z této země. Už proto jsem byla na tento francouzský počin Frontière(s) zvědava. Neviděla jsem v něm sice žádnou dějovou inovaci (což však zřejmě v tomto žánru ani nejde, že:), ale i přes své průměrné zpracování, naprosto totožné s typickým americkým schématem i jeho zavedenými postupy a nedostatky, mi však přišel v jistých věcech jiný. Už při, taktéž francouzské, Noci s nabroušenou břitvou jsem se přesvědčila, že takovou krvavou brutalitu jsem v žádném díle v rámci daného žánru ještě asi neviděla. Což uvádím i v případě Hranice smrti. Ta je však ještě mnohem více "gore." Záběry jsou maximálně realistické, kamera zabírá každý cákanec, detail na párání, řezání, trhání a podobně, a ve vší té krutosti si zřejmě velmi libovala. A dalším, ne příliš často používaným prvkem je taktéž charakteristika samotné vraždící rodinky. Nacističtí kanibalové se svým, naprosto fanatickým a děsivým vůdcem. Spousta scén je až nepopsatelně drsných, ač velmi efektních. Kupříkladu "porcování" na háku zaživa, či osoba zavřená kdesi v mrazírně a v ní poté bezcitným a otřesným způsobem (skoro) zlikvidována. Závěr filmu je velmi podnětnou tečkou za celou tou šíleností a ukazuje jakousi bezmocnost toho všeho. A já si jen říkala, z pohledu oné postavy, jak se asi musí cítit, po tom všem, co prožila a že ti ostatní nikdy nedokáží ani pochopit, natož si představit ty hrůzy, co zažila. Protože něco takového nejde popsat. Po něčem takovém musí člověk zcela ztratit část zdravého rozumu... (11.06.2011)

Na podruhé zhlédnutí už hlavně ten masakr. Podříznutí, vykuchání, přeštípnutá achilovka, hrátky s pilou, krvavá střelba...nu, je toho dosti. Francouzi se opět vyrovnávají s nechutí k německým sousedům a pro jistotu ještě s hitlerovským nacismem. Film jede na splatter vlně podobně jako Noc s nabroušenou břitvou či Mučedníci, kterou Francouzi začali pomalu rozjíždět v 90.letech. Snímek je neobyčejně špinavý, plný bahna ( dočkáme se i ringu volného pro ženy) a krve. Hlavní hrdinka se postupně mění v trosku, které zůstal pouze pud sebezáchovy. Kupodivu mne film vůbec nenudil ( což bude asi výcvikem na artových filmech), jen ke konci už mi přišel spíše komický, než děsivý. Jak známo, když se to s násilím přežene, dostaví se přesně opačné reakce než ty, které byly původně zamýšleny. Gore efekty jsou velmi podařené a tam, kde Italové dnes tápou, Francouzi kralují. Očekávejte nechutnou vyvražďovačku a budete spokojeni. (17.12.2011)