Angel

Je život kýč? Něčí ano. A Ozon svým filmem, který je pro něj typičtější, než se příležitostným divákům jeho "realistických" filmů může zdát, vyjevuje, jak se to s kýčovitými lidmi má. Stanovisko * příznačně * není jednoznačné. Za prvé proto, že jednoznačné odpovědi na rozdíl od francouzských filmů lžou, za druhé proto, že Ozonův vztah ke kýči je rozporuplný, jak je zřejmé z jeho stylizovaných produkcí [8 žen, Profesionální manželka, částečně Ricky]. Hlavní hrdinka Angel je čistokrevně nechutná bytost, autenticky odhodlaná k povrchnímu životu v technikolorové lži. Její solipsismus vyplouvá na povrch nejlépe ve vypjatých okamžicích smrti - svou matku sice dramaticky opláče a psa postrádá, ale je-li iluze záplatována nějakou imitací (psův dvojník), zotavuje se překvapivě rychle. Ztráta druhého ji poznamenává až tehdy, byl-li nepostadatelný pro životnost iluze. Neteskní po něm, nýbrž proto, že chybí v záběru. Hned ve druhém plánu za labužnicky vystřiženou cukrkandlovou manýrou, jež nepomíjí snad jediné klišé [líbání v dešti a sbíhání v šatech po schodech, zadní projekce při jízdě kočárem jsou jen příklady nepřetržité ambivalentní hry s proprietami červené knihovny] je samozřejmě zlý výsměch, ale i ještě za ním se rýsují záměrné indicie pochybností, jestli je kýč vždy a opravdu tak zavrženíhodný, jak je dobrým zvykem si namlouvat. Hra, která se mezi vrstvami kýče, ironie a jejího nejistého zpochybňování zakládá baví a školí nejen stran vkusu. Vynikající film. (12.01.2014)

. . . ...A za smrti matky jsem to zabalil... . . . Otravně >stylová< manýra s pitvorně přehrávající R.G. pospolu s debilním čudlotelevizáckým dabingem (otřesná jakási níkající Bebarová v domrvení postavy A.) dávají dohromady smrtící čertoffskou krm. Co se gyče tyče hodilo by se hodit tyč... °-/ . . . Snad někdy tedy znovu na dvd - v původním znění (!) s českými titulky... - - - - - (Poprvé nahlédnuto a nedohleděno 28.11.2011 na >ozonové díře< , /zatím/ bez hodnocení /411./, nekomentář zde jako čtyřiačtyřicátý - 28.11.2011) (28.11.2011)

Jedno se musí Ozonovi nechat – každý jeho film je úplně jiný, ať už je to muzikál, psychologické rodinné drama nebo romantický kostýmní film. Ne všechny se mi nakonec líbí, ale na každý nový se vždycky nedočkavě těším. „Anděla“ jsem si naprosto užívala – kýč o protivné holce, která toho hodně chtěla, hodně toho dostala a nakonec skoro všechno ztratila. Filmu vévodí krásná výprava a kostýmy – Paradise mi opravdu přišel jako ráj; scéna v dešti s červenými šaty a duhou byla lahůdkou pro moji kýčovitou duši. Jen Romola Garai v hlavní roli mi neseděla – měla jsem s ní problém už v Pokání; nikdy nevím, jestli je její přehrávání úmyslné nebo je jen tak špatná herečka. Ve srovnání např. s vedlejšími postavami Nory (Lucy Russell) nebo nakladatelovy ženy (Charlotte Rampling) působil její projev (výrazový i mluvený) opravdu tristně. (14.07.2008)

Čo to (preboha) bolo? Absolútne zmiešané pocity. Filmu kraľovala Romola. Svojím šarmom a krásou si získala u mňa hviezdičku. Ale žeby som bola zo zvyšku nejaká očarená? Neviem v akom svete sa pohybovali tvorcovia. Chceli ukázať Angelinu snovosť, krutosť reality, byť "nestranný"...? Rozhodne celý výsledok oscilujúci okolo linky priemeru, akoby neistý, nevediaci kam sa uberať, vo mne nezanechal stopu, dobrý dojem. A pritom potenciál tam je. Téma je stále súčasná. Rojčenie, úteky od skutočnosti, vzťahy s mužmi, túžba po uplatnení sa či splnení snov... ___ Čo ešte podotknem sú občasné krásne kostýmy a ich premena plynutím času. A niektoré zaujímavé zábery. Avšak to najlepšie je žiaľ v traileri. /ktorý považujem za celkom "catchy" vzhľadom na film/. Mimochodom je zaujímavé vidieť ako sa Romola výrazne zmenila od tohto filmu. Nepoznám nikoho iného s tak znateľnou zmenou za krátky čas. /nie v zlom/ (13.02.2010)

Tomuto filmu jsem se delší dobu bránila, nevalné hodnocení zde, romantický obrázek taky odrazoval...Ale o to příjemnější překvapení po zhlédnutí. Trošku mi trvalo vypátrat, jestli se jedná o reálnou postavu nebo ne. Ale zdá se, že inspirací k hlavní postavě byly 2 skutečné spisovatelky červené knihovny z přelomu 19. stol., především ale Maria Corelliová (oblíbenkyně královny Viktorie). Zajímavě udělaný film s Romolou Garai, jejímuž kouzlu je snadné podlehnout (odpustit ji téměř okamžitě její příšerné manýry) a nechat se při tom vtáhnout do romantických představ dívek a žen tehdejší doby. (08.12.2009)