Obsahy(1)
Inscenace režiséra Jana Kačera z roku 1967 je jednou z legend českého divadla. Spadá do období prvních nejšťastnějších let Činoherního klubu. Patřila k pražským divadelním hitům a mimořádných úspěchů se dočkala i v cizině.
Revizorem, který byl natočen v televizním studiu v roce 1971, připomínáme letošní zářijové sedmdesátiny Pavla Landovského (hraje Hejtmana) a stejné říjnové výročí režiséra Jana Kačera.
A blahopřejeme.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (35)
Kdo z vás to četl? Protože u Revizora platí za prvé číst, za druhé vidět divadelní hru (lze konečně i obráceně) a až napotřetí vidět film, ať už tuhle hru nebo klasického starého Revizora. A tak mi vychází i knížka *****, divadlo ****, ale skoro 5, a až pak film. A mimochodem, vládnouce ještě ruštinou, viděla jsem hru i na ruském festivalu v podání Divadla na Pokrovce a to teprve byla lahůdka. Landovský, Nelandovský. A Kodet mi jako Chlestakov moc neseděl, dej mu Pán Bůh lehké nebe. I když tam on by se nudil, že, kamarádi jsou jinde… ()
ČEMU SE SMĚJETE?! SAMI SOBĚ SE SMĚJETE!! Jedno z vrcholných dramat ruského realismu získalo v Čechách hmatatelnější kontury zásluhou Činoherního klubu roku 1967. Perfektně obsazená satirická komedie má díky tématu korupce, lhaní a přetvářky stále hodně co říct. Nezestárly ani vtipy, je však otázkou, zda-li budete brečet smíchem, či zoufalstvím nad povahou naší, čili lidskou. Postavu podvodníčka Chlestakova, který se dokáže chopit předhozené příležitosti, přesně vystihl tehdy velice mladý Jiří Kodet, důstojnými (spolu/proti)hráči jsou mu mimo jiné Pavel Landovský (hejtman), Josef Abrhám (věčně nalitý poštmistr) či Helena Růžičková jako kvalitně ovnaděná hejtmanova manželka. Pokud se vám třeba v rámci školní povinné četby nechce Revizora číst (alespoň tuším, že do ní patřil), je tohle přiměřeně zábavná alternativa. 85% ()
Geniální inscenace ruské klasiky ukazuje Činoherní klub v jeho nejlepším období a je zároveň velkou událostí v dějinách českého divadla vůbec. Představení je sice nabité živelnou komikou, ale ani náznakem nesklouzává do samoúčelné exhibice. Nemá příliš smysl vyzdvihovat jednotlivé výkony, protože kouzlo Činoherního klubu spočívalo v kolektivní spolupráci výrazných hereckých osobností v jejich nejlepších letech. Mravní poselství hry přirozeně vyplývá z děje a není nijak didakticky podpíráno. ()
Ta za prvé chci říct, že se mi nelíbí televizní záznam, natáčený ve studiu. Škoda, že nebyl vytvořen záznam z divadla. Chybí mi smích lidí a trochu větší přirozenost. Je vidět, že ani tak kvalitní herec jako Pavel Landovský se občas neubrání a koukne do kamery. Možná to byl příkaz rejžy kdo ví. Dalším mírným mínusem je to, že hercům není někdy rozumět. Hlavně právě Landovskému a občas i H. Růžičkové. Převážně pak, když na sebe ječí. Jinak ale sledovat mistry v akci je docela paráda. Výkvět tehdejších nejlepších herců byl zajímavý, nicméně přes uvedené mínusy si myslím, že jednou mi to stačilo. Proto také nedávám maximální hodnocení. ()
"Polívku mi vozí parníkem až z Paříže. Nadzdvihnu pokličku... A ještě je mokrá!" Napsáno podle pravdivé události, mohl by hlásat titulek na začátku téhle inscenace. Hru (i po 175 letech stále aktuální) totiž Gogol napsal podle skutečného zážitku přítele Puškina, který se prý jednou při návštěvě podobného nejmenovaného městečka ocitl v takřka totožné situaci jako Chlestakov. Škoda, že se neví, kolik si tenkrát Puškin při své "revizi" vypůjčil peněz. Ve školách by se to mohlo vyučovat. No, k inscenaci asi tolik: Jiří Kodet je coby Chlestakov neodolatelný, Pavel Landovský zrovna tak, vše je perfektní, ALE: DVD jsem si pustil bez toho, abych se podíval na obsazení všech těch menších a malých rolí - a proto jsem první hodinu Revizora nevycházel z údivu. František Husák, Jiří Hrzán, Petr Čepek (skutečná minirolička, ale tak roztomilá), Miloslav Štibich, Helena Růžičková... Tomu říkám obsazení! Pět. ()
Reklama