Max Payne

Velmi pěkná atmosféra, noir kořeny z toho jdou poznat a práce s vizuálem (filtry a sníh) není určitě odbytá. Ale postrádá to dobrý scénář, a trošku charismatičtějšího hlavního hrdinu, Wahlberg sice nebyl nejhorší volbou, ale oproti hernímu Paynovi postrádá to charisma a at se snaží sebevíc, opravdový badass není ani náhodou. Dále pak mohl film určitě lépe pracovat s ve hře hojnými monology (myšlenkovými pochody), které by dodaly té temné atmosféře prohnilého Noir Yorku opravdové grády, takhle to zůstalo na půl cestě. Zase na druhou stranu musím ocenit, že je cítit snaha se aspon nějak podobat první hře, příběh ji volně adaptuje a lze zde najít kupu odkazů a jmen - ale jména jsou tak opravdu všechno, chování, charakteristiky a důležitost postav úplně někde jinde. Co se týče slavného bullet-time - nevyužitý tak, jak měl být, scéna v Ragnaroku parádní, ale to je tak asi vše. No a finále zklamalo, když se tam objevila ta ženská, čekal jsem ho více gamelike.. Takže ve finále průměr a jeden z těch filmů, který v trailerech slibuje něco mnohem víc, než opravdu je (zásluhou Mansona??) (27.05.2012)

Další adaptační prohra a smutná vizitka pro jednoho z nejsympatičtějších herních hrdinů nedávné minulosti. Je paradoxní, že pár statických obrázků v samotné hře působí výrazně filmověji než film samotný. Nemluvě o dynamice a překvapeních, které v celovečerní stopáži nahrazuje čirá prázdnota a obyvklé scenáristické kličky, plynoucí jen ze znalosti základní premisy a ničeho navíc (je to o zlomeném chlapíkovi, který se tváří drsně a občas zpomaleně střílí). Děj prakticky neexistuje a zjevuje se nahodile jako ekvivalent slepence podivných náhod a "ikonických" postav, které se na scéně objevují, jak se jim zlíbí (a JE to proti vší logice). Wahlberg to snesl se vztyčenou hlavou, vše ostatní je jen onanie nad prázdnou nádobou. A první přestřelka po více než hodině... tomu už se v novém domnělém světě Maxe Paynea lze jenom smát. (17.10.2008)

Hrubě nezvládnutá adaptace, kde scénárista vyházel všechny nejzajímavější momenty a zůstal jenom rutinní krimi-thriller, který přinese spoustu hezkých pohlednic se zasněženými mrakodrapy, ale bez jakékoliv funkčnější propojenosti, až jsem si každou chvíli kladl otázku, kolik podstatného se dosud válí na podlaze střižny. Čert vem jiné obsazení charakterů, než je hráč zvyklý (Lupino je na pěst, to je fakt), takhle holt dopadají filmové verze kultů, které pak někdo nutně musí servírovat s PG-13 ratingem. Jeden puntík za Marka, Olgu a ten fajn plakát, který mi v kině nechtěli dát. PS: Ó vzývám Vás filmová božstva, uchraňte Valve, aby prodala práva na svůj klenot… (15.11.2008)

Poslední roky patří mezi povinné součásti podzimní filmové sezóny béčkové adaptace videoher a tak po Doom (2005), DOA: Na život a na smrt (2006) a Hitman (2007) letos přichází Max Payne. Stejně jako v předchozích případech film představuje snůšku žánrových klišé a trendů aktuální sezóny. Tak jako Hitman vykrádal Bourneovu sérii, Payne zase přebírá postupy ze Sin City a 300: Bitva u Thermopyl – konkrétně stylizaci obrazu do kašírovaných kreseb. Chvíli tak zaujmou ostré obrysy objektů, nadreálný sníh a ponurost postranních uliček v zimní noci. Ale pak už jen vše přebíjí jedna klišovitá scéna za druhou, sterilní drsňáctví Marky Marka a naprosté nevyužití potenciálu hry. Místo dusného a příslušně vypjatého noiru je tu jen pateticky podaný tuctový příběh s nepřekvapivým zvratem a osudovost i jiskření vztahu dvou hlavních postav hry vystřídalo mládeži přístupné asexuální parťáctví Maxe a Mony. Film je plný postav na jedno použití, což se vztahuje i na Monu, která pouze hrstce scén dodává vypjatost svými řečmi. Překvapivé je, že film nevyužívá základní trademarky hry – noirový voiceover a extrémní zpomalení času při přestřelkách (k umocnění nesmyslnosti filmu se zpomalení využije v jediné scéně). Možná to svědčí o špetce rozvahy na straně tvůrců, kteří asi na příkladech Sin City a Sejmi je všechny pochopili, že ne všechny komiksové a videoherní praktiky lze uplatnit v narativním filmu. Ve výsledku lze říci, že filmový Max Payne má od všeho trochu, ale od ničeho dostatek (pouze v případě Markyho unylosti; té je nadbytek). Na detektivku je příliš tuctový, na mystery film příliš racionální, na akčňák má málo akce (navíc naprosto nedynamické) a na drsný thriller příliš podpantofláckého hrdinu (nezemře jen proto, že mu to nakáže duch manželky). Jako hloupoučká popcornovka pro děcka okolo dvanácti let milé (ovšem pozoruhodné poselstvím, že drogy jsou sice obecně vzato špatné, i když jako prostředek ke zlikvidování padouchů je lze ospravedlnit). (17.10.2008)

A zrovna na tohle jsem musela jít do kina. Trvalo sto let, než se rozjela nějaká akce a hned jí pohřbila scéna, kdy Payne vpadne do prázdný kanceláře, zakrývá si obličej, naslepo střílí kolem a řve "Bíbí!"). Následuje vysvětlení hlavních motivů, které stejně nikdo nepochopí a zase další nelogická akce. S logikou je film vůbec na štíru. Jak je například možné, že Payne, po kterém je vyhlášeno pátrání, má bezproblémový přístup do své kanceláře nebo kam to vlastně šel pro ty dokumenty. Nebylo by to zrovna to první místo, kde by se dalo předpokládat, že se zjeví? A jak je ksakru možné, že zatímco Payne běží přes kancelář se zavřenýma očima a bez míření střílí kolem, tak několikrát zasáhne cíl, ale vycvičené komando o víc jak deseti členech (a VŠICHNI míří na něj), ho zasáhne jednou a to jde navíc o zranění, které Paynovi nestojí o sebemenší pozornost? Co se týče postav, žádný tu nejsou, jen takový chodící papírový panďuláci. Příběh se sérem pro výrobu super vojáků je tupej jak poleno. Obrovská škoda nevyužitého nápadu s Valkýrami, jejichž zjevení patří k nejlepším momentům, které můžete v Max Payneovi zažít. Film, u kterého si po zhlédnutí nevybavíte víc než jednu scénu (pro mě to byla ta, ve které se po ledové koupeli hejno Valkýr poprvé zjeví nad Payneovou hlavou - jaká škoda, že film nebyl v podobném duchu celý!), takže vám zbyde jen velice dobrý vizuál a krásně noirové záběry na zasněžený New York. (06.11.2008)