Max Payne

|| Scenár: Beau Thorne / Based on Max Payne by Sam Lake | Hudba: Marco Beltrami, Buck J. Sanders, Metsuo | Produkcia: John Moore, Scott Faye, Julie Yorn | Distribúcia: 20th Century Fox | Štúdio: Dune Entertainment, Firm Films, Foxtor Productions | Rozpočet: 35 miliónov $ | Tržba: 85,761,789 $ || What's your name? Max Payne. (...) Postava, ktorá sa stala legendou naších myslý, démonom temných nocí strávených za pí.sí. Ako pes za svojím strateným pánom som roky zdvíhal hlavu, za každým, když jsem zaslyšel jeho jmémo: Max Payne. Potajomky, v duchu som stále veril, že sa znova objaví: Max Payne 3. Ale nadarmo. S upadajúcou nádejou som čakal, že sa alespoň jeho duch, jeho svet, jeho bolesť znova ukáže. Rok 2008: Max prichádza striebornou cestou. Prípravy, rozpočet, obsadenie, ukážky... Každý hlboko dúfal, že to môže byť on. No boli aj takí, ktorí pochybovali. Osud strieborného Payna zakotvil medzi potuchami jeho zverencov. Sakraťažkú úlohu utvoriť atmosféru pravého Payna skoro zvládol, no dejovo si chcel nájsť novú, vlastnú cestu. Valkyri ho zároveň uchránili a zabili. Ťažko povedať, čo by sa bolo Maxovým zverencom páčilo viac, zachovať pravý dej a spraviť dvojhodinový videoklip, alebo do toho vôbec nemiešať ani Monu Sax? Najprv rozstreliť štyri dráty na streche mrakodrapu a tak zabiť nepriatreľa v helikoptére, alebo len jednoducho streliť osneženou pištolou do srdca vraha jeho manželky? Odpovede na tieto otázky dáva lineárna reflexia toho, čo bude nasledovať. Niečo podobné, ako pri Nolanovom Batman Begins, ktorý bol vymyslený preto, aby sa mohol zrodiť Dark Knight. Koniec tohto filmu, ktorý si pozrel len asi sám režisér (po záverečných titulkoch) dáva najavo, že sa týmto filmom chcela vytvoriť nová ére Maxa Payna Strieborného, ktorý si svoj temný hlas už v pokračovaniu toľko nevyužije, ako svoje neľútostné umenie strielať v časovom pásme bulett time. 03.06 CET (17.10.2008)

Jedna z nejfilmovější her taktéž nezfilmovatelná? Je to v hajzlu a na hry bych se už být filmovýma producentama vážně vykašlal. Občas fajnový obrázky (proč sakra celej film nevypadá takhle), ale jinak bída a dějově absolutní průser (Nebyl Payne náhodou totální psanec, kterýmu šlo po krku celý město? Neřádila ve městě tak šílená vánice, která zhroutila veškerou infrastrukturu? A co jste to proboha udělali s Lupinem? A kde je nějaký pořádný finále?). Možná šance, že film zaujme ty z vás, co se s hrou nikdy nesetkali. Pro ostatní totálně nasírací záležitost, zvlášť pro ty z vás, co jedničku dohráli pětkrát a dvojku třikrát, což je můj případ. Kašlu na to a jdu sosat jedničku. (17.10.2008)

Osobně bych to srovnal s 300. Trailery navnadily perfektním vizuálem a nakonec je to jediné, co ve filmu funguje na 100%. Max Payne se bohužel neproměnil v temný noir s osudovým příběhem, ale v průměrnou detektivku, v níž vedlejší postavy snad přišli o rozum a sdělují Maxovi důležité informace snad jen kvůli tomu, že se na ně mračí. Wahlberg není úplně k zahození, ale ve filmu nemá jedinou scénu, jíž by si vydobyl respekt, což vás občas nutí uvažovat o tom, jestli by sem víc neseděl někdo jiný (Jackman? Butler?). Slabší kecací rozjezd trochu vyvažuje závěrečná "akce na tripu", ale přestože jsme to nejlepší (opět) viděli v trailerech, nijak výrazně jsem se u Maxe nenudil a jako zklamání roku ho rozhodně nevidím. 6/10 P.S. Možná to lze přisuzovat faktu, že hru jsem hrál jen minimálně a nijak odvařený jsem z ní nebyl. Jak koukám kolem, fandové krvácejí... (18.10.2008)

Film jsem viděl před několika lety jako fanoušek počítačové hry a byl jsem velice zklamán, jelikož hra má obrovský příběhový potenciál a film se ubírá velice nudnou dějovou linií o nějakém až sci-fi/halucinogenním případu. Nevím jestli hodnotím objektivně, ale ani se na film znovu nechystám a prozatím ponechám takto. (10.01.2020)

Poslední roky patří mezi povinné součásti podzimní filmové sezóny béčkové adaptace videoher a tak po Doom (2005), DOA: Na život a na smrt (2006) a Hitman (2007) letos přichází Max Payne. Stejně jako v předchozích případech film představuje snůšku žánrových klišé a trendů aktuální sezóny. Tak jako Hitman vykrádal Bourneovu sérii, Payne zase přebírá postupy ze Sin City a 300: Bitva u Thermopyl – konkrétně stylizaci obrazu do kašírovaných kreseb. Chvíli tak zaujmou ostré obrysy objektů, nadreálný sníh a ponurost postranních uliček v zimní noci. Ale pak už jen vše přebíjí jedna klišovitá scéna za druhou, sterilní drsňáctví Marky Marka a naprosté nevyužití potenciálu hry. Místo dusného a příslušně vypjatého noiru je tu jen pateticky podaný tuctový příběh s nepřekvapivým zvratem a osudovost i jiskření vztahu dvou hlavních postav hry vystřídalo mládeži přístupné asexuální parťáctví Maxe a Mony. Film je plný postav na jedno použití, což se vztahuje i na Monu, která pouze hrstce scén dodává vypjatost svými řečmi. Překvapivé je, že film nevyužívá základní trademarky hry – noirový voiceover a extrémní zpomalení času při přestřelkách (k umocnění nesmyslnosti filmu se zpomalení využije v jediné scéně). Možná to svědčí o špetce rozvahy na straně tvůrců, kteří asi na příkladech Sin City a Sejmi je všechny pochopili, že ne všechny komiksové a videoherní praktiky lze uplatnit v narativním filmu. Ve výsledku lze říci, že filmový Max Payne má od všeho trochu, ale od ničeho dostatek (pouze v případě Markyho unylosti; té je nadbytek). Na detektivku je příliš tuctový, na mystery film příliš racionální, na akčňák má málo akce (navíc naprosto nedynamické) a na drsný thriller příliš podpantofláckého hrdinu (nezemře jen proto, že mu to nakáže duch manželky). Jako hloupoučká popcornovka pro děcka okolo dvanácti let milé (ovšem pozoruhodné poselstvím, že drogy jsou sice obecně vzato špatné, i když jako prostředek ke zlikvidování padouchů je lze ospravedlnit). (17.10.2008)