Pacifik

Bratrstvo neohrožených drželo víc pohromadě a bylo komplexnější, v Pacifiku se dočkáme i několika naprosto zbytečných romantických linií (díly 3 a 8), ale na druhou stranu je v několika dílech (4, 5, 6, 7, 9) ukázána pacifická válka ve své pravé a hodně syrové podobě. Bylo to peklo a skláním se přede všemi, kteří se něčeho takového zúčastnili a dokázali přežít. (21.05.2011)

Utahaná a drahá nuda, která se nedokázala rozhodnout, jestli radši zachrání 4té dítě paní Ryanové nebo bude sledovat trávu pod těly mrtvých amerických vojáků. Exotické prostředí mění celý kolotoč komplexního armádního seriálu na výpravu do neznáma s pár zajímavostmi, hromadou, ale opravdu hromadou vaty a neznámých charakterů, které vás nejen nezaujmou, ale ani si je nebudete pamatovat víc jak pár minut. Možná to byl úmysl, možná je válka taková, vojáci vedle vás se mění, odcházejí, umírají, ale vy furt musíte bojovat a nepřestávat. V seriálu to však vůbec nefunguje a ani samotné války se tu nedočkáte, jak by jste doufali. Čekání, nemoci, stesk, deprese...déšť. Válka v Pacifiku nebyla válka, ale procházka peklem, které je divácky neskutečně nevděčné. (seriál viděn celý) (28.05.2010)

Pokud se Bratrstvu neohrožených jakš takš podařilo udržet během deseti hodinových dílů souvislou linku vyprávění, pak Pacifik totéž nedokázal. Jako materál pro výuku dějepisu se nehodí v žádném případě, neboť vynechává i zásadní události a jiné výrazně zjednodušuje. Není to ovšem vina tvůrců, boje v Pacifiku zkrátka trvaly více než čtyřikrát delší dobu a navíc, hraniční situace, jaké američtí vojáci v Evropě zažívali pouze výjimečně, především hned na počátku invaze a pak v obleženém Bastogne, zažívali vojáci bojující v Pacifiku prakticky denně. Celý příběh je ostatně, stejně jako Bratrstvo neohrožených, vyprávěn jako příběh několika konkrétních postav, se vší subjektivitou, jako příběh viděný jejich očima... Pokud Band of Brothers nešetřilo naturalismem a nebálo se popisovat Američany nikoli jako hrdiny bez bázně a hany, pak Pacifik jde v naturalismu snad ještě o kus dál a pokud bychom mohli mluvit o hrdinství, pak jedině v obecné rovině. Nikoli jako glorifikace výjimečných jedinců, byť i tady se takoví rozhodně najdou, ale jako prostá připomínka všech zmařených životů, nekonečného řetězu nesmírně krutých bojů s obrovskými lidskými oběťmi na obou stranách, s neuvěřitelnou krutostí a brutalitou, s všudypřítomným strachem, desiluzemi, cynismem, otupěním, únavou a duševními problémy... Přestože je značná útržkovitost zachycených dějů vykoupena prostým faktem deseti hodinových dílů, asi by bylo možné i v jejich rámci většinu "nebojových" akcí poněkud zhutnit, zvláště australské milostné epizody jsou z tohoto hlediska poměrně zbytné, a bylo by jistě možné jejich obsah stlačit do polovičního času, naopak vyzdvihnout je třeba to, že nebyla opomenuta krvavá řež na Peleliu, neboť jde o dosti exemplární ukázku zcela zbytečných obětí, způsobených jak faktickou nevýznamností tohoto ostrůvku, tak velmi špatnou, zcela nedostatečnou přípravou bojových operací. Velmi cenný je také předposlední díl, mj. proto, že opět vrhá jiné světlo na svržení atomových pum na Nagasaki a Hirošimu. Když člověk nemá dostatečné informace, tak je tak snadné být pacifistou, vlastencem, nebo čímkoli dalším, co charakterizují jednoduché poučky a černobílý pohled na svět... Pochvalu tvůrci rozhodně zaslouží nejen za bezchybně natočené bojové scény, ale také za skvěle zvládnutou psychologickou linku. Právě z tohoto hlediska je naprosto zásadní zdánlivě nadbytečná desátá kapitola... Celkový dojem: 85% Zajímavé komentáře: kinej, flanker.27, Superpero (06.11.2011)

[imdb: 8.5/10] | me: Tento seriál si ma získal svojou vynikajúcou atmosférou a výborným reálnym vyobrazením. Každá časť má svojský charakter a hoci je pravda, že nie každá je rovnako silná treba mu dať šancu. Prvé diely vo mne nevzbudili žiadne extra pocity, ale každým ďalším sa posnul o priečku vyššie. Je neuveriteľné ako výborne sú jednotlivé scény (a nie len tie bojové) natočené, každá ma svoj špecifický náboj. V čom som sa nezhodol boli miestami (nie často, ale predsa) rýchle prechody v rámci jednotlivých (životných) stavov, možno až príliš rýchle (ani v období vojny by niektoré veci nemali takýto spád), ale na druhej strane boli vyvážené skvelým silným vykreslením každého z nich. Tento seriál ma veľké množstvo krásnych (krvavých, špinavých, drsných, jemných, ...) miest a zobrazuje vojnu reálne a bez zbytočných príkras. Nie je to tradične americké vykreslenie bojov amerických chlapcov s neamerickým nepriateľom, obe strany tu dostávajú svoj priestor, ale treba mať na vedomí, že na vojnu pozeráme očami amerických vojakov. (02.06.2010)

Na určité seriály (hlavně minisérie, hlavně válečné, a HLAVNĚ z produkce HBO) je rozhodně lepší si počkat, až jsou kompletní. A pak sjet celou stopáž na jeden dva zátahy. Z Pacificu jsem měl mírné obavy, porovnávání s BoBem nedopadalo na různých diskuzních fórech v době premiéry zrovna nejlépe. Pravdou však zůstává, že jako extrémně dlouhý válečný film nemá tento počin konkurenci. Poslední díl mě dostával permanentně, závěrečných několik desítek minut je vysoce intenzivním emocionálním zážitkem. Už jen kvůli němu - i když je plný klišé a prvoplánovitě natočených scén - si stojím za tím, že The Pacific si zasluhuje maximální, 100%ní hodnocení. Kdyby to šlo, dám bez váhání šest hvězdiček. Naučná a vizuálně orgasmická hodnota nevyčíslitelná. Evropan bude mít pořád hlubší vztah k o něco vydařenějšímu staršímu Bratrstvu neohrožených - pochopitelně - ale i zde jsou na nespočetně mnoha místech znát nesporné kvality a profesionalita. S postavami jsem neměl problém: vzhledem k tomu, že jsem díly nesledoval po týdnu, jsem všechny pořádně poznal, neztrácel se v nich a oblíbil si je. Opět jsem si připoměl ten pocit, kdy při sledování bojových scén zatínám pěsti a modlím se, aby oblíbená kumpanie hrdinů neschytala jedinou kulku... Bravo. Je tu sice pár "pomalejších dílů", ale tohle neměl být seriál přes kopírák. Co vlastně všichni s těmi výčitkami mají? Minisérie si jde svou vlastní cestou, a to je moc dobře. Nakonec musím překvapeně uznat, že rozdíly oproti mnohými oblíbenějšímu BoBovi jsou minimální (ta stěžejní část a celkový feeling jsou naprosto stejné), a já na přes pět stovek minut v tichomořském válečném poli nikdy nezapomenu. (27.10.2010)