Réžia:
Christopher NolanKamera:
Hoyte van HoytemaHudba:
Hans ZimmerHrajú:
Matthew McConaughey, Anne Hathaway, Jessica Chastain, Matt Damon, Mackenzie Foy, Wes Bentley, David Gyasi, Michael Caine, Casey Affleck, John Lithgow (viac)VOD (5)
Obsahy(4)
Náš čas na Zemi sa chýli ku koncu. Tím výskumníkov sa odhodlá na najodvážnejšiu misiu v histórii ľudstva: vycestuje z našej galaxie a ich cieľom bude zistiť, či má ľudstvo budúcnosť medzi hviezdami. Oceňovaný režisér Christopher Nolan ("Trilógia Temný rytier", "Počiatok") prichádza s ďalším prelomovým filmom. Vo filme Interstellar si okrem iných zahrali držiteľ Oscara Matthew McConaughey ("Klub poslednej nádeje"), držiteľka Oscara Anne Hathaway ("Bedári, Diabol nosí pradu"). Scenár k filmu v réžii Christophera Nolana napísali Jonathan Nolan a Christopher Nolan. (Continental film)
(viac)Videá (28)
Recenzie (3 386)
Neuvěřitelně rozmáchlé a typicky Nolanovsky technicky dokonalé sci-fi, které je v dané kategorii navíc nevídaně "hard". A to tak, že to chce velkou příchylnost k žánru nebo velkou diváckou otrlost, protože ty skoro tři hodiny dokáží diváka skutečně zavalit. Nehledě na to, že valná většina filmu není zrovna veselé epicko-hrdinské dívání. Ono tedy epické je, ale je zhruba tak pozitivní, jako Potomci Lidí. A navíc vychází z premisy, že NASA nikdy člověka na Měsíc nedostala;) Což je samozřejmě na aeronetu a na sputniku.ru spolehlivě zdokumentováno i v našem světě, ale to sem nepatří:) Hudba Hanse Zimmera v nejpamětihodnějších scénách připomíná spíš Philipa Glasse, ale díky tomu se vám vypálí do hlavy ještě o kus intenzivněji. Velká škoda je, že ani tentokrát se Nolan nevyhne tomu, čemu se hezky česky lidově říká "mindfuck", ale který tu narozdíl od takového Inception vyznívá už tak nějak nezvládnutě, a omlouvat ho obvyklými problémy, spojenými s cestováním časem a dimenzemi, se jeví už přece jen poněkud nepatřičně. Tluče se ve mně to, že bych samozřejmě vnitřně víc souzněl s nějakým pozitivním koncem, ale na druhé straně kde jinde než v tomhle žánru by se tvůrci mohli trochu "odvázat" a odvrhnout "povinné" konvence. Ale jestli jsem dal 90% Gravitaci, tak tady by nižší hodnocení byla hodně velká sprostota, protože Interstellar má na rozdíl od Cuarónovy technologicko-kinetické superjízdy i další kvality než řemeslo a téměř doslova mechanické zatlučení diváka do sedačky. Takže ano, 90%. ()
Pokus o metafyzický art za 165 mega, který vypráví o údělu lidstva a podstatě lidství a lidskosti... a v důsledku dojíždí na svojí silně rétorickou povahu a na to, že Nolan opět tahá svoje postavy jako automatony v přesně sestrojeném mechanismu. S výjimkou McConaugheyho, který by v současné formě našel emoce i v kusu umělé hmoty, je to takový orloj mluvících schémat a věšáků na dialektiku (pochodující kvádry působí mnohem lidštějším dojmem než všechny často plačící postavy). Nechci se nicméně plně stavět na stranu haterů, kterých si Interstellar našel nemálo. Na téhle autorské vizi mě baví celá řada věcí - současná "pre-apo" skepse vyvažovaná idealismem, syrový pohled na mezihvězdné lety jako traumatický fenomén, práce s prostorem a živly. Neskutečné je i to, jak kdysi těžko mobilní imaxové kamery rozehrál Hoyte Van Hoytema ve flexibilní mnohostrunný nástroj evokující místy niterné snímání Emmanuela Lubezkého. Paradoxně se tu výška a šířka rámu uplatňuje k vytvoření komorního dojmu snad ještě častěji než k dosažení wow efektu z celků. Vybledlý pohled na zaprášenou budoucnost, meditace o tom, že rodiče se v momentu narození potomků stávají duchy jejich budoucnosti a pár další věcí se mě dotkly. Ale jako celek mi Interstellar připomíná kombinaci velkolepých témat a motivů, která nedokáže zhmotnit, co není zároveň přímo vysloveno. A to je u filmu, který pojednává o fenoménech na periferii našeho racionálního vnímání světa, trochu problém. Je to pro mě zkrátka ten typ podívané, na které budou skutečně strhující až bonusy z produkce. [70%] ()
Kdo jiný měl natočit Vesmírnou odyseu pro 21. století. Kubrick našel svého nástupce a Nolan posunul hranice lidmi obývaného vesmíru. Přerod komorního příběhu farmářské rodiny na rozmáchlou výpravu s cílem najít nový domov pro lidstvo je fascinující. Zimmer i Hoytema mají ve vesmíru dostatek prostoru pro další exhibici a McConaughey v nejlepší formě bez problému utáhne celé tři hodiny. ()
Autorská vize v zajetí mainstreamu. Nolan mi připadá stejně jako hlavní postava filmu na pomezí dvou světů, z nichž si nedokáže vybrat a celou dobu balancuje na hraně. Jsou tu na jedné straně určitá očekávání cílové skupiny o srozumitelných vyprávěcích postupech vhodně modifikovaných, na straně druhé tvůrce se statusem hitmakera, který se snaží zformulovat autorskou vizi o lidském poznání a cestě až za jeho hranici. Funkčně zkombinovat a propojit tyto dva tvůrčí přístupy je z mého pohledu velmi obtížné, ne-li nemožné. Přece jen by si měl film zachovat jistou dávku mysteriozity a nevyjasněnosti, čímž se otvírá divákovi možnost vícero interpretací. Interstellar divákovi na výběr příliš nedává, paradoxně mi zde často kritizovaná doslovnost (a ani zkratkovitá pozemská část) tolik nevadila, i když redundantnost některých informací je u Nolana poněkud zarážející. Zklamání vnímám především na straně scénáře - výhrad mám celkem dost, pro příklad uvedu alespoň tři: a) až nesmyslně napasovaná Damonova zápletka na planetě Dr. Manna, která se sice stala katalyzátorem pro následující dění, ale tvůrci bezesporu mohli vymyslet elegantnější řešení; b) epizodka Caseyho Afflecka jako naštvaného bratra (podobný důvod viz bod a); c) úplný závěr - jednak strašně "happy endingový", jednak z hlediska plynutí času a relativity nelogický. Výsledný tvar filmu naplnil má očekávání tak na 75%, takže poměrně velké zklamání. ()
Galéria (234)
Fotka © Warner Bros. Pictures
Zaujímavosti (88)
- Pokud by kosmická stanice přišla o svoji část, jako je tomu ve filmu, tak by nezačala rotovat kolem stykovacího uzlu uprostřed, ale kolem vychýleného těžiště, a připojení lodi by pak bylo zhola nemožné. (Mirokukii)
- Blu-ray verze Interstellaru vyšla s měnícím se poměrem stran obrazu. Scény natočené na 35mm film jsou ve formátu 2,39:1, zatímco záběry ze 70mm filmu jsou ve formátu 1,78:1 (16:9). (L_O_U_S)
- Pro vymodelování černé díry, která je jedním z nejpůsobivějších vizuálů celého filmu, byly vyvinuty nové systémy zohledňující relativistickou fyziku. Tato snaha o realistické vyobrazení vedla ke zprvu neočekávaným výsledkům, které ale množství světových odborníků v několika vědeckých publikacích prohlásilo za vysoce přesné. Film tak působil jako inspirace k novým vědeckým objevům v oblasti studia supermasivních černých děr. (Dawt)
Spoilery. McConaugheyho kovboj toužící po objevování neznámého se do kosmu vydává nejenom za poznáním (hlavně sebe sama), ale také za podobným cílem, jaký měli první američtí osadníci (a hrdinové prvních sci-fi filmů) – poznávat neznámé a kolonizovat odlehlé končiny. Film oprašuje mytologickou sebeprezentaci Američanů jako těch, kteří svou iniciativností a zdravým rozumem nastolí civilizační řád tam, kde jsou pro to přijatelné podmínky. Překračování hranic (a horizontů) je zde mnohem spektakulárnější než ve westernech, neboť namísto přírody se člověk musí utkat s technikou a vesmírem (předzvěstí je expozice, ve které postavy namísto divokých koní krotí zbloudilého drona). Vítězství přitom nemá podobu porážky jedné strany druhou, ale nastolení harmonické jednoty mezi člověkem a vesmírem. ___ Jestliže přesazení zakládající americké mytologie do mezihvězdného prostoru nabízí širokou škálu interpretací ohledně současného stavu amerického národního sebevědomí, vyprávěcí ozvláštnění vzbuzují kromě obdivu také rozpaky. Složitá vyprávěcí konstrukce nese poměrně prostý příběh, v němž je vše pečlivě dořečeno a dovysvětleno (oproti méně materialistickým filmům Tarkovského nebo Malicka, které zůstávají doširoka otevřené pro naše interpretace). Nadbytečná spletitost cest, jimiž jsou postavy vedeny k jejich cílům, stejně jako cest, kterými k nám putují informace, vytváří falešný dojem sofistikovanosti. Složitost formy je poněkud kontraproduktivní vzhledem k paralelní snaze o maximální srozumitelnost a názornost. Film věnuje příliš mnoho prostoru tomu, aby nám vysvětlil sám sebe. Na zájem bratrů Nolanových prvořadě o samotnou konstrukci doplácejí těžkou rukou napsané a utilitárně využívané postavy. Jsou pouhými dílky větší skládačky. Mimo místa, která jim v ní přísluší, neexistují. ___ Jako chladný konstruktér, suverénně využívající motivy z nepřeberného množství sci-fi filmů a knih (Armageddon, Kontakt, Propast, Blízká setkání třetího druhu), však Nolan nemá mnoho sobě rovných. Když začne zprvu nenápadně a postupně s větší a větší pompou budovat některou z velkých scén, je to jako poslouchat symfonii s dokonale seřízenými a sehranými nástroji. Nepotřebuje se přitom ani uchylovat ke své oblíbené paralelní montáži – na vodní planetě mu k propojení dvou příběhových linií stačí tikot hodinek zakomponovaný do hudební stopy. Uvedená scéna rozvíjí ústřední motiv času, nejnápadněji zpřítomněný mateřskou lodí Endurance, jejíž kruhová struktura s dvanácti kapsulemi připomíná ručičkové hodinky. Samotný koncept času určuje směr a dynamiku vyprávění. Čas představuje zdroj většiny příběhových konfliktů. Supluje „zlo“ v hmatatelnější podobě, k němuž by se uchýlilo tradičněji vystavěné vyprávění. Dobré postavy s ním bojují, zlé mu podléhají (zešílevší doktor Mann). Teprve jeho ovládnutí přináší v závěru vítězství. ___ Jakkoli dechberoucí je dlouho gradované a pomalu doznívající finále, staví nás před otázku, zda ospravedlňuje složitou vyprávěcí konstrukci s dilatací času, červími a černými dírami. Protože film nedokáže zakrýt, že právě kvůli téhle propojovací sekvenci Nolan zkonstruoval všechno okolo. Ne kvůli velkým myšlenkám a pečlivě prokresleným charakterům, ale pro samotnou radost z konstruování. Velké filmy světové kinematografie, které dnes nazýváme klasikou, ale nabízejí víc než dokonalou konstrukci. Pokud byste chtěli víc, pak zde. 85% Zajímavé komentáře: Arbiter, Ajantis, Bluntman, ScarPoul, Triple H, MessiáŠ, Madsbender () (menej) (viac)