Princ z Perzie: Piesky času

Tenhle film mi učaroval. Je to prostě pohádka, na kterou se kdykoli rád podívám. A hlavně, hlavní hrdina není neschopný trouba, kterému ke štěstí a princezně stačí být naivní a hezky poslouchat legrační kouzelné postavičky, které vše udělají za něj. Naopak, Dastan musí zloducha odhalit a zneškodnit sám s pomocí několika přátel a princeznu si opravdu zasloužit vlastní vytrvalostí a snahou. To považuji za mnohem výchovnější než klasicky pitomé šablony mnoha filmových a televizních pohádek. (06.06.2016)

Jakmile se objevila znělka s ohňostrojem nad zámkem Neuschweistein, bylo hned jasné, kudy se potáhne karavana.. Někdo chrabrý, někdo krásný, někdo vtipný, někdo proradný a někdo nebezpečný - strejdou Marsellusem Bruckheimerem štědře zadotované, dějově i násilím poněkud bezkrevné dobrodružství v dávno zavátých stopách Mumie. Orientální blockbuster z pískoviště, do něhož se může klidně vymočit toulavé psisko, neb já se do něj už nikdy vracet nehodlám. No nic, aspoň že si Gyllenhaal při perském parkuru natrénoval skoky v čase pro Zdrojový kód a já nepřestávám doufat, že se podaří přenést na plátno i další legendární hru - Pong od Atari. V dvojroli plochých čárek by se měla objevit Keira Knightley, obsazení míčku je z castingového hlediska prozatím otevřené.. (13.05.2013)

Jako bruckheimerovský blockbuster precizní, ale neosobité, a jako adaptace videohry důsledné, ale přesto částečně vyvolávající zklamání. Tvůrci se sice snažili využít co nejvíce prvků z celé videoherní série, ale právě díky tomu působí výsledek rozbředle. Od každého (fantasy, mystika, parkour, vraždné pasti, osobnost hrdiny, silná ženská postava, vracení času, různě silní protivníci, atd.) je ve filmu troška, ale nikdy to není rozvedeno natolik, aby se s toho stal charakteristický motiv. Takže to, co videohry (ve smyslu série i jednotlivých dílů) dělalo unikátními, je zde jen vágně nasazeno na šablonu letního blockbusteru. Zklamání přinášejí akční scény pojaté v post-bourneovském stylu, který bohužel primární atrakci těla v pohybu nahrazuje zde kontraproduktivní snahou o impresi dynamiky (lidově řečeno by to chtělo více velkých a delších záběrů a ne jen rozsekání pohybu na nepřehledné záblesky). Ani motiv vytvářející z příběhu paralelu k přehodnocování americké válečné kampaně v Iráku nedělá z filmu v dnešní době výjimečné dílo, byť je dobré si připomenout, že mainstreamová zábava v sobě odráží dobové nálady a není tedy radno ji vnímat jen jako únikovou a dobově ambivalentní potravu pro masy. Více v recenzi na Aktuálně.cz. (20.05.2010)

Tady zřejmě někdo neví, proč jsou takovéto filmy vůbec točeny. To by tu pak nebyla taková kopa negativních komentářů od plna uživatelů. Naštěstí to "ti obyčejní" od pohromy rádoby kritiků, co si užívají každý útok na jakoukoliv letní oddychovku, zachraňují a dělají z Prince z Persie výstavní kousek, kterým on bezesporu je. Nejlegračnější na tom všem je, že většina si stěžuje, na příběh, na rúzné scény, na všelijaký rádoby komediální přísun, ale nikdo neocení fakt, že tenhle film je dost možná nejlépe zpracovaným filmem podle hry, když teda nevezmu v potaz Silent Hill. Jenže ten na druhou stranu těžil z geniálního příběhu. A hra samotná fungovala hlavně jako interaktivní příběh než jako hra samotná. Tady si tvůrci vycucali z prstu kostru, která s hrou po příběhové stránce nemá ani nic moc společnýho. Popravdě je ještě sympatické, jak si tvůrci poradili s tím, aby film byl co nejvíce věrný předloze. Akce, skoky na tisíc variací (a ty především) a princezna, která kdyby tam chyběla, tak bych teprv nadával. Vysvětlete mi tedy, proč v tom kdejakej vůl musí hledat něco víc, než obyčejnou zábavu pro kohokoliv s fajnovými herci, příjemnou atmosférou a vtipnými komentáři k dané věci. Proč z toho někdo musí dělat něco naprosto nadpozemského. Vždyť to od tvůrců nikdo ani nečekal. Podívejte se jak dopadl Doom, Bloodrayne a další. No nic, názory druhých měnit nebudu, ani to nemám za potřebí. Každý by si sám měl uvědomit a zapřemýšlet nad tím, co vlastně píše a jestli mu to ostatní budou žrát. Teoretický a duchaplný rozbory nad jakýmkoliv filmem by dokázal každý debil. (02.06.2010)

Tohle bylo poprvé co byl, za mou kino-fimy-navštěvující kariéru, kinosál zaplněn pouze mou maličkostí. Majetnicky jsem tedy pohledem přelétl sál, pousmál se a nechal mě unést do daleké Persie, kde statečný princ Dastan, hubatá princezna Tamina a jedna super cool dýka, co obrací čas, putují... putují, zahraňují svět a sebe navzájem a takové ty obvyklé príma pohádkové věci. Za tu dobu co jsem hrál PRINCE Z PERSIE naposled (zhruba rok 98) se toho změnilo docela dost. K lepšímu (a to už je co říct, bývala to spolu s ALADDINEM moje nejoblíbenější plošinovka) a rozmáchlejšímu. Jerry B. si pohlídal jako vždycky skoro všechno; okulahodící Gemmu Anderton v princeznovém, města, paláce, hady, (pro)pasti, ale udělal tu chybu, že dovolil unylému Miku Newellovi režírovat. Jediným jeho přínosem pro film je nepřehledná akce a tu bych si klidně rád odpustil. Už takhle zbabral čtvrtého Pottera, vzpomínáte? Co ale celý film zahraňuje je výtečné tempo (pořád se něco děje a je na co koukat) a sympatické vedlejší postavy. Gyllenhaala jsem si v takové roli nedovedl ani představit, ale nakonec docela příjemně překvapil. Povedla se i hudba Herryho Gregsona Williamse, který místo na originalitu vsadil na osvědčená témata s orientální příchutí, které se moc pěkně poslouchají. Věděl jsi, že pštrosové mají sebevražedné sklony? Podívej se na ni! (31.07.2010)