Americký zločin

American Crime představuje jeden z těch kuriózních, ale pravdivých pohledů na americký severozápad, kde sice vítězí středo-levicová demokratická strana a místní velebníček tam má zároveň stejně významné postavení jako starosta, ovšem solidarity a rovnostářství se tam člověk zvenčí dočká jen stěží, a rovněž nedělní návštěvy kostela jsou spíše povinností bez jakéhokoliv morálního dopadu na každodenní život obyvatel. ____ Dá se nejspíš souhlasit s obecně rozšířeným názorem neurologů, že lidé, kteří film hodnotí nízko, patří mezi ty lhostejné a přihlížející, zatímco 5-hvězdičkáři by dívce, do níž jsou nalogováni přes zrcadlové neurony, nějak pomohli. Protože American Crime je zjevně jedno z těch děl, díky nemůžu se dozvíte mnohem více o sobě než o postavách filmu. (24.11.2008)

Hodně drsné drama podle skutečných událostí. Rozum mi z toho zůstával stát, bylo mi fyzicky zle a měl jsem z něj několik nocí noční můry, přičemž téma filmu bohužel nemohlo být aktuálnější (případy Fritzla a Nataschi Kampusch). Film, který vás přinutí přemýšlet o nejednoznačných kořenech zla a násilí, jehož původcem tu není žádný psychopat ani sadista, ale obyčejná svobodná matka, která chce chránit svou rodinu, jenže tak činí pod obrovským tlakem materiálních problémů (které jí způsobili její muži) a s úsudkem zastřeným prášky, takže se jí to tragicky vymkne z ruky... Film se soustředí na obsah a díky kvalitní režii a hercům dosahuje maximální intenzity. (08.11.2009)

Silné drama, které nepochybně vyžadovalo spoustu práce a příprav. Trošku pak mrzí drobné mezery ve scénáři, kdy není tak úplně přesvědčivě vysvětlené, proč se dívky třeba nepokusily utéct, přivolat pomoc, bránit se, stejně jako zůstalo nedovysvětlené, jakou psychickou anomálií trpěla ona matka. Nicméně i tak je to silná dávka negativních emocí, které v člověku film dokáže vybudit. (13.06.2010)

V posledním období jsem shlédl tématicky velmi podobné snímky. Jihokorejský Dogani (2011), Belgický De Behandeling (2014) a trochu paradoxně nejstarší z nich, právě tento An American Crime z roku 2007. Všechny snímky zpracovávají jedno společné, velmi citlivé, téma. Týrání, zanedbávání a zneužívání dětí. Každý z nich pochází z jiného státu a každý z nich je krutým majstrštykem, kdy se odděluje prostá "exploatace", od dramatu popisující ve dvou případech skutečné události (tento a Dogani), kdy filmy netlačí na pilu pro samoúčelné traumatizování diváka, ale kdy samy tyto snímky jsou traumatem a traumatizujícím materiálem toho NEJOTŘESNĚJŠÍHO KALIBRU, místo napětí nám vhánějí "knedlík do krku", povařují krev v žilách, znechucují ke zvracení nikoliv zobrazeným materiálem, ale popisem skutečností a jevů, které působí na diváka až příliš realisticky na to, aby si je nějakým způsobem užil - pokud sám divák není chorým pedofilem! Proč na tyto snímky koukat je jednoznačné. Silné sociální, psychologické a sociologické varování diváka, který netuší, že tyto strašlivé, hnusné, kruté a odporné věci se mohou dít vedle u sousedů nebo ve škole či školce jeho dítěte ... A "příklady táhnou", historie dokazuje ... :-((( Americký zločin je krutým, těžce znepokojivým filmem o týrání mladičké dívky v rodině jedné neustále vyhulující pixly, která se stala obětí sama svého života, nechala si napráskat harantů a v opojení kodeinových kapek pak svoji beznaděj a vztek namířila proti krásné mladé dívce, která ji byla (rovněž nezodpovědnou) rodinou svěřena na hlídání ... Film nemusí vsázet na přímé zobrazování násilí, jako komerční exploitations flicky typu Srpski Film (2010) apod. On je přímou výpovědí, u které se musí dělat mdlo každému zdravému člověku, stejně jako všem přísedícím u soudu v roce 1966... Je zajímavé, že tři snímky se společným tématem jdou zpracovat každý dimetrálně odlišnou formou a KAŽDÝ je špičkovou filmovou výpovědí působící divákovi stejnou bolest, jako obětem v nich uvedených ... Bděte lidi kolem sebe a nenechávejte násilí na nevinných bez povšinutí !! (30.07.2014)

Tomuhle typu filmů říkám "nasrávačky". Kdykoliv sleduju nějaké zjevné bezpráví, kdy je lidská bytost ponižována (může to být i zvíře), krutě týrána a nenachází zastání, mám chuť skočit po hlavě do obrazovky a tam na druhé straně všechny surové hajzly skopat a seřezat na jednu vzlykající, o milost žadonící hromádku... a na tu naflusat (toto gesto pohrdání by bylo pravděpodobně poněkud devalvováno, až by mi kemr zůstal bimbat v prodlužující se slině na bradě). Jenže se nejmenuju Samara, neumím prolézat televizí a tak mi nezbývá, než bezmocně zatínat pěsti, drtit mezi zuby nadávky a utěšovat se, že je to jen film... což v tomhle případě nepomohlo, vzhledem k nálepce "podle skutečné události". Mohlo to být přibarvené, ale základní fakta zůstávají a k pocitu hrůzy naprosto stačí. Můj obvyklý cynismus včera večer dostal kopanec přímo na solar kozus, po dlouhé době jsem zas u nějakého filmu brečela jak čuramedánská plačka. 85% (05.02.2012)