Dech
Soom
Obsahy(1)
„Někdy se v životě dostaneme do obtížného bodu, v němž jako bychom se ani nedokázali nadechnout,“ říká jihokorejský režisér Kim Ki-duk, jehož snímky se Karlových Varů účastní téměř každoročně. V jeho čtrnáctém filmu se v takovém životním okamžiku ocitají dva lidé, kteří by se jinak neměli šanci setkat. Výtvarnice Yeon žije zaopatřený, ale prázdný život v luxusním domě po boku nevěrného a lhostejného manžela. Trojnásobný vrah Jin obývá celu s dalšími třemi odsouzenci a čeká na smrt. Televizní zprávy o jeho pokusech o sebevraždu vyburcují Yeon z apatie. Vypraví se za Jinem do vězení a naváže s ním podivný, nesymetrický vztah. Žárlivý manžel se jej pokusí ukončit, ale i on se jeho prostřednictvím začne měnit. Dech je dalším z Kim Ki-dukových komorních dramat o životních vyděděncích, vyprávěných nezaměnitelně strohým, ale přitom zvláštně poetickým stylem, který se většinou obejde beze slov. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Videá (1)
Recenzie (74)
Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 19 - Jižní Korea. Ne a ne a ne. Kim Ki Duk se už vážně opakuje, němý mužský hrdina, násilí jako výrazový prostředek, nějaký ten sex a střídání ročních období. Jednou, dvakrát to může působit jako závaz svěžího větru a to u mě nastalo v případě 3-iron nebo Ostrova, ale když se na totéž v jiném hávu dívám počtvrté, popáté, nudí mě to a otravuje. Jižní Korea se čestně posouvá na dno mého žebříčku v Tour. ()
Když čtu tu zdrcující kritiku, připadám si trochu hloupě. Jenže mně se Dech líbil. Možná jsem potřebovala, aby mi šel Kim naproti, možná se mi jen trefil do nálady. Obvykle mívám ze všech těch jeho „samaritánek“ osypky, jenže tentokrát mám pocit, že ona se vůbec nesnaží zachránit jeho, ale zachraňuje sebe. A to se mi líbí. ()
Niekto by mohol povedať, že sa jedná o vykrádačku režisérových predošlých filmov "Jar, leto, jeseň, zima... a jar" a "Golfová palica". Podľa mňa sa ale jedná skôr o syntézu týchto filmov. V takom prípade ale by som pri takom veľkom režisérskom talente očakávala synergický efekt týchto dvoch majstrovských diel. Celok, ktorý má väčšiu pridanú hodnotu ako len súčet jeho častí. Opak je však pravdou a tento film je akýsi krok späť. ()
Každý nový film Kim Ki-duka tak nějak vyhlížím s mírnou nedočkavostí a jsem velmi rád, že se jeho filmy u nás těší poměrné popularitě a nemusím je tudíž nikde pokoutně shánět. Ještě větší radost bych měl, kdyby u nás vyšla celá retrospektiva na dvd, ale člověk nemůže mít jaksi všechno, že? Těšil jsem se tedy i na Dech a v podstatě jsem nebyl zklamán. Dost jsem četl něco o přílišné emotivní vyprázdněnosti a studené sterilitě, ale věřím, že právě takto má film působit. Je pravda, že některé momenty jsou realitě až příliš odosobněné a některé zvraty zavání překotností neinvence, ale i tak je film nestandardní voyérskou momentkou lidské samoty a touhy se dělit. Ať už o své bolesti, teplo dotyku nebo dech. ()
Breath je sice jeden ze slabsich KdK filmu, uz jen diky neprijemnemu vezenskemu prostredi a divnym teplym asiatum, ale ma v sobe cosi poeticky pomaleho se spetkou expresionistickeho bezeslovneho umu, ktery tomu dodava prave tu hodnotu, kterou Kim zamyslel a ktera z toho ve finale tvori obstojny, byt jen prumerny film. 5/10 ()
Reklama