Maradona podľa Kusturicu

Je to takové lezení do zadku Maradonovi. Ale není to špatný dokument. Hravý způsob Kusturici. Pokud jste fanoušek této fotbalové megahvězdy (která nedávno překvapivě zemřela) oceníte archiv a budete překvapeni, že je docela inteligentní. Jeho názory na Ameriku se svým náboženstvím svatého dolaru a na Anglii s ním sdílím. Také jeho litování, že bral kokain, protož ho přibrzdil v kariéře a trpěly jeho dvě dcery je sympatický. K tomu pěkné sestřihy jeho geniálních gólů. (25.04.2021)

Ještěže jsou v názvu oba, protože z filmu vůbec není jasné, o kom z nich to vlastně je. Nejsnadnější cesta k tomu, aby filmař natočil opravdu špatný film, je zkusit dokument o někom, koho nekriticky obdivuje. I ty sestřihy Maradonových gólů, které mne vždycky na chvilku vytrhly z polospánku, většinou končí nějakou animovanou trapárnou. Škoda času, škoda slov. A jak s tím vším vlastně souvisí tango? Prostě blábol! (20.03.2011)

Bohužel Kusturica by Maradona. Neskutečné selhání filmaře, který se nechá vláčet svým objektem zájmu. Na své primitivní politické názory mají sice Kusturica s Maradonou nárok, ale některé momenty v tomto velice ošklivě a neatraktivně natočeném dokumentu mají až vesmírně a nelidsky trapný rozměr, ať jako diváci stojíte na libovolné straně politického spektra. Stačí mít trochu vkusu a soudnosti... Což bohužel oběma těmhle patetickým šmudlům chybí. (30.10.2009)

Tohle je učebnicová ukázka dílka, ve kterém si režisér plní dětský sen a všechno ostatní jde do pozadí. Emir ( a jeho rodina ) se setk(áv)al se svým idolem a kamera byla u toho. Někdo tu kritizuje ten levičáckej intelektualismus, mě třeba přišla hodně trapná ona "církev", animace taky prvoplánový , ale na druhou stranu to k Maradonovu světu patří a osvětluje i některé momenty jeho kariéry ( "vyšší poslání" v Neapoli nebo Arg vs. Ang. například ). Pochopíte třeba proč se za tu ruku těžko kdy omluví. Když jsem viděl ten humbuk v Neapoli, nedivim se že fetoval. A o silný momenty taky neni nouze ( některý goaly, rodina ...). Je to prostě rozporuplnej chlapík. A čekal bych, že Kusturica se mu dostane pod kůži víc. Místo toho se spíš opájel svou přítomností a možná i přátelstvím se samotným Diegem. Ač tedy mám k Argentině silný pouto, MS 86 bylo první, který jsem vnímal a Emirovu tvorbu mám taky rád, tohle je čistej průměr. (24.12.2009)

Rozklad božské aury Diega Armanda Maradony. Kluk z chudé čtvrti se stal fotbalovým bohem a sám v sobě vidí ještě víc, než jeho fanoušci (ovečky) v něm. Většina dokumentu je Emirova oslava jednoho génia, na kterého kouká až s nepřájemně nekritickým obdivem. Především téma drog a politiky představuje Armanda ve světle, které bych raději neviděl. Omlouvat sjíždění bílé lajny koksu tím, že to dělalo víc lidí, jen je nechytli, je možná otázkou pro fotbalovou federaci, ale nic jiného. Jediné, co mě opravdu zarazilo byl závěr s (připravenou) hudbou na téma "být Maradonou a prožít jeho život". Příště, až někdo bude točit o svém idolu a mesiášovi, ať si to nechá do vlastní domácí filmotéky... PS: hodnocení se nevztahuje na ukázky maradonovy fotbalové geniality (22.03.2011)