Testament

Zatím poslední film Emila Kusturici, natočený ve stejném duchu jako Černá kočka, bílý kocour. Dočkáte se trabanta, a to i v provedení limuzína či off-road, chlapského laškování s krůtou i kravkou, bláznivých zlepšováků dědy Živojina, bandy přitroublých gangsterů v čele s Kusturicovým dvorním hercem Miki Manojlovicem, únosu a vysvobození krásné dívky, pohřbu, svatby, karaoke a mnoha dalších bláznivin za doprovodu ryčné balkánské dechovky. Prostě všechno tak jak to mám ráda. A snad nebudu moc spoilerovat, když prozradím, že tenhle filmik končí happy-endem. (15.03.2011)

"Tak toto smrdí těžkou provokací." Kusturicovy filmy patří mezi mé nejoblíbenější a ač Zavet není z nejlepších, stále je to kouzelná komedie plná absurdity, fantazie i černého humoru. Kusturica dokáže bojovat na mnoha frontách, baví, zesměšňuje i kritizuje zároveň. Vyrovnává se s vlastními problémy i se situací na celém Balkáně. A to způsobem, u kterého se opravdu šíleně zasmějete... Zavet je i o dospívání a o cestě venkovského, nezkaženého kluka do města mezi zločinecké živly. Myslím, že pokud máte Kusturicovu tvorbu rádi, tento film vás rozhodně nemůže urazit. (08.09.2008)

První setkání s Emirem Kusturicou jsem měl u filmu Černá kočka bílý kocour, který mě strhnul a od té doby jsem jeho tvorbu začal sledovat. Bohužel od té doby mě jiným filmem nedokázal tolik vtáhnout a přestože se Závět a minimálně její konec "kočce" blíží asi nejvíce, nebylo to prostě ono a jako celek film úplně nefunguje a nebaví (13.11.2021)

Na tématu střetu dítěte s krutým světem dospělých Kusturica v 80. letech mistrně vystavěl své první tři filmy. "Závětí" chtěl ale v duchu oddechové zábavy zjevně navázat na vynikající komedii "Černá kočka, bílý kocour", kde také využívá srbské maloměsto jen jako dobově topografickou kulisu bez snahy pojmenovávat společenské nešvary. Kriminalita, kterou zachycuje, má jen bavit karikováním postav, gejzírem výbuchů, pádů a primitivních (a pohříchu hodně hloupých) gagů v duchu němé grotesky. Škoda, že většinou nevtipných nebo jen prvoplánově vulgárních. Nejen společenskou kritiku, také poetiku a lásku k lidem, prosvětlující jeho dřívější tvorbu, někde zapomněl. Mikiho Manojloviće pak trestuhodně herecky nevyužil, pouze ho tlačí do karikatury, která ale nemá to opodstatnění co v "Undergroundu". Ano, film jako celek možná funguje, protože řemeslnou zručností lze maskovat prázdnotu. Pro mne je ale "Závěť" pouze smutným důkazem autorského selhání režiséra, okouzleného vlastními manýrami a egem, těžícího z předchozích úspěchů, vykrádajícího sebe sama a přitom neschopným cokoliv smysluplného divákům sdělit. (A to když jsem film v roce 2008 viděla, to jsem netušila, jaké peklo mi o dva roky později nabídne s Maradonou.) (13.10.2011)

Je to poněkud slabší, zbytečně překomedializované. Spousta pádů a výbuchů. Nicméně velmi slušná komedie s pověstnou Kusturiromantikou (Chlapec s krávou hledá lásku ve městě a najde) Muzika je zase skvělá i když od jiných lidí než jsme u Emira zvyklí. Zase tam něco pořád lítá vzduchem tentokrát je to vystřelený cirkusák. Nečekejte Život je čudo a vůbec ne Dom za vešanje...ale dá se to---Dopsáno 6/2010: Tak tu muziku dělal Stribor Kusturica, mám CD, je to perfektní. Jestli je to Emirův synek, to musí být táta hrdý.... (17.03.2008)