Mlčanie

Na tento snímok treba mať asi tú správnu, meditatívnu náladu. Dlhá, predlhá stopáž, utopená v mori náboženských traktátov a rečičiek. Určite ho budú premietať v každom študentskom UPC. Tiež som myslel, že L. Neesona tu bude viac a že bude trochu akčnejší, no pritom si tu zaskočil len na úvod a koniec, a aj to len na kus reči. Na druhú stranu sa mi ale páčila kamera a tiež treba uznať, že niekoľko scén sa po dramatickej stránke vydarilo. Len škoda, že to bolo celé ponorené do toho oceána ticha, ktorý sprevádza celý film, čo len zvyšovalo celkovú nudu. Preto by možno pomohol aj nejaký chytľavý soundtrack. Suma sumárum, pre mňa až moc nezáživné, aj keď výpravne a kamerovo slušne zvládnuté. 55/100 (21.02.2017)

Mlčanie je pre mňa veľmi ťažké hodnotiť. Niektoré Scorseseho filmy sa mi páčia, niektoré nie, obecne to ale rozhodne nie je môj obľúbený režisér. Čo ale nič neznamená. Garfield, Driver či Neeson nie sú moji obľúbení herci, ale tú sú dobrí. Dobrí sú aj ázijskí herci a mnohí hrajú kvalitné postavy, ale nie je to nič, z čoho by som sa zrútil na zadok. Výprava je super, ale nie je omračujúca. Príbeh je pútavý, ale občas aj nudný a rozvláčny. Ale zas atmosférický a možno ak by bol scenár svižnejší resp. film kratší, atmosféra by nebola taká celistvá. Občas je snímka brutálna, ale v praxi to vychádza na jednu odseknutú hlavu za 35 minút, čiže masakru nečakajte. Mnohé scény sú silné a intenzívne, ale občas hapruje logika a príliš sa to spolieha na náhodu (SPOILER týpkovia raz za sto rokov vyjdú z chatrče na denné svetlo a hneď ich vidia SPOILER). Film ma bavil (ale nie až tak, ako Joffého Misia), avšak žiadna srdcovka to nebude a reprízu si zrejme najbližších 20 – 30 rokov nedám. No a teraz mi prosím vás povedzte, koľko tomu mám dať :-)) Najdiplomatickejšie by bolo dať univerzálnych 60%, ale ak mám dať na svoje srdce, tak musím o jednu hviezdičku navyše pridať. Proste ma to bavilo a páčilo sa mi. 70 % P.S. – Nie som katolík a v kostole som bol naposledy pred asi desiatimi rokmi. (14.04.2017)

Scorsese sa s nami hrá. Naporcuje nám to cez veľkolepú dobrodružnú výpravu, z ktorej nám tvrdne krv v žilách, ale cez tichú horlivosť jednotlivca. Hoci kamera nám umožňuje nahliadať do tradičného japonského prostredia a kultúry a zaberá aj širšie uhly, drží sa hlavne v blízkosti protagonistov. V atmosfére strachu z mučenia a pomalej smrti sa nesú dni Japoncov konvertovaných na kresťanstvo. Jednoduchí ľudia objavili čaro v náboženstve, ktoré im po smrti ponúka raj bez bolesti, utrpenia a daní. Tvorca filmu dáva priestor na hľadanie odpovedí. Príbeh je najmä o ľudskosti, jej protipólu a ich snúbiacich sa úlomkov. Snímka je náročná na sledovanie i vstrebávanie. Tvorcovia musia preto rátať aj s veľkou vlnou nevôle širšieho publika. Martin Scorsese však nie je z tých, ktorí by sa báli neprijatia. (08.09.2019)

Knihu jsem četla před 10 lety, o Scorseseho účasti jsem se dozvěděla před 10 lety, ale tak nějak až teď si říkám, že byla vlastně už od začátku celkem blbost dát to do ruky jemu. Někdo s menším jménem a většíma koulema pro experimentování s filmovou lyrikou (lol, nevim, nejsem Douglas) by tam tu atmosféru možná dostal. Jinak samozřejmě viz A_FISH. (18.03.2017)

Obrovské téma, které jsem si ještě nechtěně amplifikoval tím, že dva dny před druhým shlédnutím jsem dočetl Conradovo Srdce Temnoty, se kterým má film (a potažmo předloha?) mnoho styčných témat (a vlastně částečně i vyprávěcí strukturu, kdy se o značné části děje dozvídáme skrze vyprávění bůhví jak důvěryhodných svědků). Je zajímavé vidět, jak Scorsese mezi Aviatorem a Wolf of Wall Street umělecky přešlapoval (Shutter Island, Hugo ani Departed jsou v rámci jeho tvorby spíše vykročení stranou, množství dokumentů, asistence na seriálech a zakládání různých organizací v tomto období napovídá, že trochu hledal co se sebou), než se ponořil hluboce a po hlavě zpátky do svých původních témat - nenaplněném pátrání po své roli, nejednoznačnosti údělu a toxickému mesiášství. V případě Silence mu podkopává nohy tématická souvislost s takovými díly jako Coppolova Apocalypse Now či Germanovo Trudno byt Bogom, protože v tomto srovnání působí dlouhé závěrečné záběr/protizáběr dialogy trochu líně, nicméně téma o tom, jak z trochu nadutého mesiášství vznikne boj o zachování posledních zbytků vlastní integrity, je aplikovatelné i mimo religiozní rámec a je se pod jeho tíhou cítím, i ve svém neznabožství, dost pomačkaně. (17.04.2023)