Mlčanie

Ja mám veľmi rád Martina Scorseseho, hoci musím povedať, že narozdiel od väčšiny som nebol a nie som fanúšikom filmu The Wolf Of Wall Street. "Silence" je na druhú stranu ale celkom iný film a mám pocit, že som sa z neho aj skutočne niečo dozvedel. Napriek tomu, že si myslím, že je to viac fikcia založená na určitých aspektoch histórie. Pomenujem to tak. Pre mňa je to ale hlavne film, ktorý nám kladie otázk, kým v skutočnosti sme a ako ďaleko sme ochotní ísť pre niečo, v čo veríme. Nie som osobne silným kresťanom. Dokonca by som si dovolil tvrdiť, že viac verím v človeka a jeho činy, než myšlienky cirkvi a podobne. Pretože to je to, čo z nás robí ľudí. A nie myšlienky, ktoré sa naučíme z kníh. Tento film mi to tiež poukazuje. Nie je to len o viere. Je to aj o tom, ako ďaleko a ako veľmi sme schopní za niektoré veci bojovať. V poslednej hodine filmu padajú veľmi dobré myšlienky. A plus ako som spomínal vo svojom komentáre k filmu Glassland, pomalé tempo mi vo filme nevadí, pokiaľ sú postavy a príbeh dostatočne zaujímavé na to, aby ma to držalo. Plus rovnako nás musí držať pri vedomí to, čo sa reálne deje na obrazovke. Tu to funguje. Rodriduesova cesta je zaujímavá, je emotívna a vidíme ho ako človeka neotraseného až po človeka, ktorý nedokáže uniesť toľko utrpenia, na koľko sa musí pozerať. V tomto smere je to pre mňa fungujúce. Veľmi dobre zrežírované, rovnako aj zahrané a aj vizuálne je film strhujúci. Viem si predstaviť, že to niektorých ľudí nenadchne, ale ja som si film skutočne užil. Alebo by som asi skôr povedal, skutočne ma dostal. Hodnotenie: A (05.02.2017)

Dokonale neosobně osobní film, který mě vůbec emočně nevtáhnul... bohužel utrpení Jezuitských knězů zmítaných věčných dilematem, jestli věřit či nevěřit, je mi cizí. Na druhou stranu sledovat Scorseseho filmy včetně Silence je jako sledovat mistra malíře při práci se štětcem. Tři hodiny dokonalé režie, kamery a střihu. Vždycky ocením střih, který si je vědom, jak důležité je, nechat scénu dýchat. Několik scén je skutečně dechberoucích zvláště ve spojení se zvukem, který tak důmyslně pracuje s tichem. Adam Driver and Andrew Garfield byli výborní. Ačkoli Garfieldův otec Rodrigues leze tou svou oddaností víře občas až na nervy. Tenhle film nefunguje jako zábava na dlouhé odpoledne, je to spíš jako jít na výtvarnou exhibici a tři hodiny se učit a kochat. Bohužel tahle neschopnost dívka strhnout je to, co Silence podlamuje nohy. "Pray, Father Rodrigues. But pray with your eyes open." (10.01.2017)

Těžko jsem si v jeden pozdní večer (a na poslední chvíli) mohl zajít na tak poutavý nedivácky film o náboženství(ch) co nevyznávám, kultuře mně vzdálené a cizí, nesoucí se v tichu, strádání, rozmluvách s Bohem, pochybách, deštích a mlhách. Nemám jednoznačný verdikt, ani jasno o sdělení, ale přesto mě Scorsese udržel ve zvláštním napětí a obrazově to byla paráda. Celou dobu mě provázely úvahy nad nesmyslností, paradoxech, iluzí a neuvěřitelnou historií křesťanství. (15.03.2017)

Místama se budete smát vhodně, místama úplně nemístně, místama rozumíte a soucitíte, místama kroutíte hlavou. Film, který nabízí spoustu možností čtení, ale v každé je jaksi nepřesný. Blbounstvím trpí ale poslední záběr z každé strany, zejména esteticky. /...u jedné vlastne nejschodnejší a nejpřirozenejší varianty čtení se zdá, jakoby byl film určen divákovi z doby dávno minulé, kdy kinematograf ješte neexistoval. (Tŕeba za dob Rak-Uh. u nás? :) ) Tedy vubec ne dětem postmoderny. V téhle cestě čtení by diváka mělo okouzlit prozřeníí, že víra se dá prožívat i čistě vnitřne, v pokoření a v mlčení o ní. Bez magických rituálú, sošek, obrázkú a jiných fetišú./ ...Ježíšovy Voice-overy absurdne splošťují široce interpretovatelné situace a vubec celé vyprávění... A myslí tu otevřenost filmu Scorsese vážně, nebo jenom naoko poctivě ( vzhledem na závěrečný záběr a věnování)? ...Ješte poznámka k začátkum práce dvojice knežích s místnimi "křesťanmi" v Japonsku. Buď je to jejich zápalem (posíleným euforií po nebezpečné ceste do Japonska, indoktrinacíí, nebo silou zvyku nic neproblematizovat) nebo to Scorssese záměrné vynechává a okomentuje jenom v pár kratičkých scénách - Skutočne je evangelizátorúm jedno, jestli vubec japonští "křesťani" tuší pro co obětují své životy? Tuto otázku a i vhled do japonské kultury nabízí v krátkosti až příchod postavy Liama Neesona. Ale to je ukrutně pozdě. Což dodává mladým jezuitúm bestiální sebestředný rozměr. Ale ruku na srdce, kterému evangelizátorovi záleží na porozumění víře a ne na počtech oveček...? (Dokonce mrtvých "mučednických" oveček?) (07.03.2017)

Osobnosti jako Martin Scorsese mají tu moc přimět širokou veřejnost se zajímat o témata, která vyberou. Takto osobní téma pro Scorseseho představoval román Šúsaku Endóa Mlčení (1966, česky 1987), který představil západním divákům po 45 letech od jeho původní japonské adaptace Ticho. Přesto je velmi těžké najít si osobní vztah právě k příběhu portugalských jezuitů na japonské misii v 17. století. Naší historické zkušenosti jsou mnohem bližší filmy typu Tovaryšstvo Ježíšovo. Spirituální atmosféra a překrásná krajina samozřejmě zaujmou, nicméně áčkoví herci jako Garfield, Driver nebo Neeson bývají přirozenější v jiném kontextu. (22.02.2024)