Dealer III

Ač je mi to nemilé, musím jít zase po nějaké době proti proudu a nejopěvovanější dánské gangsterce uvalit pouhopouhý průměr, protože mě příběh balkánského mafiosa Mila příliš neuhranul. To mě mnohem více bavil i první příběh, kde jsem sympatizoval s Kimem Bodniou. Zlatko Burić ve mně nezanechal jediný impuls k tomu, abych na jeho sólo cestu brzo nezapomněl. [viděno v Edisonline 9.7.2023] (09.07.2023)

Ještě o kousek lepší, než první Pusher. Nikoli však tím, že je snad trochu krvavější, to v zásadě není zas tak důležité. Jde o to, že závěrečný díl trilogie je opět zcela jiný, než předchozí dva, je mnohem živelnější, realističtější a především neuvěřitelně depresivní. Refn nám nabízí pohled na jeden kurevsky náročný den v životě stárnoucího překupníka drog, který se snaží svůj život držet alespoň trochu v normálu. Zdánlivou slabost a únavu nejstaršího vycítí mladší „samci“ a pokusí se prodrat do čela tlupy. Ale v téhle branži platí zákon silnějšího a nestačí být silnějším jen fyzicky. Refnovi se podařilo dokonale přenést na plátno psychický vývoj hlavního hrdiny, budovaný každou scénou, každým dialogem, každým obrazem i detailem. Vrcholem filmu je pro mě scéna „rozhodnutí vzít/nevzít“, která je jedním slovem fenomenální, včetně hudebního podkreslení (ovšem, i kdyby rozhodnutí bylo opačné – vyvíjely by se další události jinak?). Závěrečná jatka jsou jen nevyhnutelným vyústěním. Zcela na hlavu je převrácená logika, která tvrdí, že celý film k nim jen samoúčelně směřuje (Refn nepoužívá násilí jako cíl, ale jako prostředek k tomu, co chce říct). (07.06.2013)

Epilog dánské kmotrovské trilogie se věnuje té nejnesympatičtější postavě ze všech, a to gangsterskýmu bossovi, Milovi, který byl v prvních dvou dílech (stejně v jedničce Tonny) vedlejší postavou. Refn kupodivu opět překvapuje naprosto přirozeným vtažením do vykreslení postavy srbského drogového barona, jenž připomíná něco mezi dnes již zesnulým podnikatelem Peterem Kovarčíkem a producentem Františkem Janečkem, a ukazuje nám jeho druhou (rodinnou) tvář. A právě scény, kdy se na Milovy projevují pohnutky svědomí, jsou těmi nejlepšími momenty filmu. Závěrečná jatka (doslova) jsou jen třešničkou na dortě Refnovy bezskrupulózní série. Série, která je protipólem současného rozmělněného sebeadorujícího Refna, který má hlavu zaraženou pěkně hluboko ve svý vlastní prdeli. (28.11.2018)

Konečne v hlavnej úlohe srbskí sympaťáci. "Milo, čo si to spravil, prečo si ich zabíjal? Jáj, tento je Albánec, tak to je v poriadku." Nehorázne živé, mäsnaté, šťavnaté a vrstevnaté postavy, ktoré majú na míle ďaleko k balkánskym karikatúram. Boss Milo dokonale prepína medzi bujarou srdečnosťou a "sfetovaným magorom, ktorý je schopný lúskať lebky kladivom" a počas tej hodiny, keď ho budú všetky tie albánske, turecké a poľské svine tlačiť do kúta, budete naňho kričať, aby sa konečne nasral. Alebo aby zavolal Radovanovi. Stane sa oboje a súkanie ľudských čriev do drviča odpadkov tak nie je pre diváka desivým zážitkom, ale obrovskou katarziou, pri ktorej by rád priložil ruku k dielu. Morálne veľmi pochybné, z filmárskeho hľadiska bravúrna prácička. Ako celá trilógia. (27.06.2010)

Viac než dôstojné zavŕšenie trilógie o dánskej pouličnej špine (pretože aj výraz "gangy" je pre nich príliš sofistikovaný - a mierny). Refn opäť povýšil a posledný diel je opäť ešte drsnejší a krvavejší, než predchádzajúci. A rovnako máme opäť inú hlavnú postavu - tentoraz konečne milujúceho otca, nezávislého zločinca, prekupníka drog, feťáka a sympaťáka Mila. Čo znamená opäť príbeh postavený na rovnakej, ale stále rovnako funkčnej schéme idyla-problém-veľký problém-vyriešenie problému podfarbený osobným pozadím hrdinu, čo je tentokráte snaha o vymanenie sa z drogovej závislosti a svadba dcéry. A samozrejme návrat slávi aj surové naturalistické vyznenie, prenasledujúca dokumentárna kamera a epizódne aj pár starých známych. Možno sa zdá, že sa dej rozbieha pomaly, lenže vy už dobre viete, že to nakoniec príde - a keď to príde, je to tradične poriadny nárez! Najmä, keď sa do toho zapojí "polepšený" Radovan. A Milovi sa jednoducho nedá nefandiť. Záverečná scéna v záhrade nad bazénom je tak trochu symbolická - ilustruje to, ako tretí Pusher vyznieva - teda rozklad a rozpad starého, ktoré je postupne nahrádzané novým; novou generáciou vyholených hláv, čakajúcich na svoju príležitosť. Opäť takmer na plný počet, len pocitovo čosi chýba. 85% P.S.: Chcem spin-off, v ktorom sa nasratý Radovan postaví proti tým hnusným muhamedánom a Poliakom, a poriadne ich nakope. Milo a jeho kladivko sa môžu pokojne pripojiť. (04.06.2014)