Dealer III

Ještě o kousek lepší, než první Pusher. Nikoli však tím, že je snad trochu krvavější, to v zásadě není zas tak důležité. Jde o to, že závěrečný díl trilogie je opět zcela jiný, než předchozí dva, je mnohem živelnější, realističtější a především neuvěřitelně depresivní. Refn nám nabízí pohled na jeden kurevsky náročný den v životě stárnoucího překupníka drog, který se snaží svůj život držet alespoň trochu v normálu. Zdánlivou slabost a únavu nejstaršího vycítí mladší „samci“ a pokusí se prodrat do čela tlupy. Ale v téhle branži platí zákon silnějšího a nestačí být silnějším jen fyzicky. Refnovi se podařilo dokonale přenést na plátno psychický vývoj hlavního hrdiny, budovaný každou scénou, každým dialogem, každým obrazem i detailem. Vrcholem filmu je pro mě scéna „rozhodnutí vzít/nevzít“, která je jedním slovem fenomenální, včetně hudebního podkreslení (ovšem, i kdyby rozhodnutí bylo opačné – vyvíjely by se další události jinak?). Závěrečná jatka jsou jen nevyhnutelným vyústěním. Zcela na hlavu je převrácená logika, která tvrdí, že celý film k nim jen samoúčelně směřuje (Refn nepoužívá násilí jako cíl, ale jako prostředek k tomu, co chce říct). (07.06.2013)

Vypadá to, že všechny vrstvy podsvětí trápí ten samý problém. Stačí jedna nepovedená akce, a už se v tom vezete. Po Frankovi a Tonym schání peníze i Milo. Sice mu nehrozí smrt, ani existenční problémy, ale lehce se z toho taky nedostane. Nicolas Refn přitlačil na důrazu, takže třetí díl volné trilogie zvolna graduje do regulérního hororu. Na konci mě mrzelo, že film nepokračoval další půlhodinku, protože do kouta zatlačený Milo byl opravdu děsivý, a rozjetá situace slibovala netradiční zážitek. (01.05.2023)

Vrchol. V tom smyslu, že se tu všechny dílčí motivy předchozí dvou dílů spojují do neskutečně silného a filmařsky nekompromisního celku, který svinstva dosud tušená přesouvá divákovi na oči s řeznickou zjevností. Burič byl generátorem charismatu už v předchozích Pusherech, tady si ale vysloveně vychutnal kontrapunkt uzvařených seveřanů. Jeho Milo v sobě má onu srbskou teatrálnost, horkokrevnost a bezprostřednost, i punc nedotknutelného kmotra – o to bolestivější je jeho pád do jámy osamění. Trestem nejvyšším v sérii Pusher nejsou kulky nebo kudly, ale bezmocná samota a izolace. Trojka v tomto ohledu dochází nejdál, má nejvýraznější vnitřní "oblouk" při konstrukci hlavní postavy a závěr mistrovsky nehnutý a přitom křičící titulní pocit celé trilogie. Moderní Kmotr-feťák zablácené kodaňské periférie. Nic menšího Refnova trilogie není. (26.10.2010)

Tak tohle by se dalo nazvat nejlepší trojkou, co jsem doposud viděl - po slabším druhém dílu se toto nejen vyrovná jedničce, ale dokonce ji předčí. Milo je totiž jednoznačně největší kliďas celé série (i když těžce s pomocí heráku)... a s Radovanem i největší řezník (a máme tady dobrej návod, jak naložit s otravnejma Polákama a Albáncema). Za nenápadným kukučem tatínka a fetky snaživší se o nápravu, se skrývá ten pravej a nekompromisní balkánskej gangster... a řeznická scénka je docela brutus a Refnovi patří respekt, že se nezalekl toho ukázat tolik. A Zlatko Burić zahrál Mila dokonale - tak přirozené hraní jsem dlouho neviděl. Zápletka se do třetice motá kolem posraného kšeftu s drogama, kterej přivede hlavního hrdinu do zapeklité situace, ale ten si s tím dokáže zdárně poradit - tedy opět nevíme, jak to může pak pokračovat, takže se můžeme jen dohadovat, že to bylo zdárné. Ale je to minimálně tak zdárné, že si nakonec zaslouží jistě skvělé kafe z mikrovlnky! (10.08.2023)

Od tohto momentu po dopozeraní posledného dielu tejto nadpozemskej trilógie musím všetkým odkázať, že velebím Refna za jeho životné dielo Pusher Trilogy. Zasa si nemôžem pomôcť a jediné na čo sa zmôžem je dánskeho borca len chváliť (a asi sa aj k nemu začnem modliť). Pusher III je ako orgazmus - síce trvá krátko ale stojí za to. Refnovi srbskí deduškovia Milo (kuchár roka) a Radovan ( Řezník alias Martin Pohl) si užili svoju (snáď) poslednú životnú jazdu a všetkej tej nepodarenej hávedi (narážam najmä na albáncov a poliakov...) vrátane Kodaňského ''cukríkového'' King Konga natrhali prdel. Úžasné, bravúrne, famózne... Takúto eufóriu som nezažil snáď nikdy. (08.08.2015)