Ľudia z predmestia

Modelové americké předměstí tak, jak ho známe (z filmů...), a vděčná zápletka „divní sousedé“, přifukovaná konspiračními teoriemi a filmovými horory, kterými jsou tu všichni odmala krmeni spolu se Snídaní šampiónů. Každopádně to platí pro hlavní hrdiny Raye a Marka a tahle překvapivá skoro satirická linka vrcholí proslovem na téma, kdo že jsou to tady vlastně ti „nenormální“. Instrukce splnil i Jerry Goldsmith, jehož hudba je hravá, žánrová a parodická stejně jako klišé shlukující se kolem podivné rezidence. Blbé ale je, že kromě Hankse, který je jako obyčejný chlapík odvedle sympatický i vtipný, jsou další hlavní postavy „militaristický magor – veterán z Vietnamu“ a „glosující teenager 80. let“ spíš karikatury, působící často trapně, čemuž moc nepomáhá ani humor typu „pád ze střechy“. Scény jako Hanksova noční můra, přebírání odpadků nebo „Dáte si sardinku?“ jsou ale skvělé. Vlastně příjemná podívaná, která mohla být lepší. A která má paradoxní, možná nostalgické kouzlo v tom, že dneska už každý ví, že lidi, kteří mají někoho ve sklepě, vypadají úplně normálně. Nejspíš jako někdo z hlavních hrdinů. (19.11.2014)

Co se stane, kdyz novy sousedi zacnou po nocich delat kraval, z domu jim zacnou slehat blesky a neco zacnou zakopavat na zahrade, az si toho vsimne particka ne uplne normalnich kamaradu a rozhodne se to vse vyresit? Stane se perfektni hororova komedie. Hlavni trojka furt vyvadi nejaky kokotiny, ruzny sledovani a podobne, sem tam padne naka slusna hlaska a novy sousedi sou spravny podivini, takze o komicky, ale i napinavy a trochu tajemny sceny neni nouze. Taky me potesil zaver, kdy to nastesti neni sfoukly nejakym udobrovacim zaverem, ze se vsichni vsem omluvi a podobne. Co se tyce hercu, vsichni hrajou solidne a obzvlast potesi Hanks a Bruce Dern. Film je sice jen takova blbinka, ale vyse zmineny, spolu s perfektni hudbou, dava fakt paradni atmosferu a ja se skvele bavil. (11.12.2008)

Přesně takhle si představuji parodii na horory... Kromě nosné myšlenky, která vygraduje v proslovu Toma Hankse, kdo že je vlastně ten "normální" a kdo se chová divně, se jedná o dobrou komedii, která znázorňuje, jak přijímáme podivíni do svého sousedství... Finále se povedlo na jedničku. Stejně tak dokonale komediálně-hororový soundtrack Jerryho Goldsmithe, který nešetřil motivy pro tento film a navíc do jisté míry vyzdvihl práci Ennia Morriconeho... (Scéna, kdy se odhodlali zaklepat) :-) (02.09.2014)

Neřekl bych, že tato komediálně laděná americká pátračka zaujme zrovna svou napínavostí, ale je tomu tak. Tedy alespoň já jsem byl příjemným způsobem napjatý co nová rodinka ve čtvrti skrývá za tajemství, a právě kvůli těmto velkým očekáváním jsem byl při rozuzlení trochu zklamaný, také ještě některými pokusy o rozesmání diváka prostřednictvím primitivních a ohraných rádoby sranda scének, ale přesto jsem rád, že jsem pro dnešní večer zvolil pohodový a hlavně překvapivě napínavý filmík s Tomem Hanksem a Carrie Fisher. (22.10.2014)

Rok 1989, poslední rok, kdy se Hanks specializoval na komedie a podařilo se mu natočit snad svůj nejlepší kousek. Příběh z malého městečka, kde žijí podivní sousedi, kteří nevycházejí, nekomunikují a dělají divné věci je pojat jako crazy komedie, ale přitom stavěn jako horor s postupně budovaným napětím, odhalavováním střípků a dvojitou pointou. Hanks, který se z nudy s kamarády (vietnamský veterán a vlezlý žrout) pouští do pátrání, jeho racionální manželka Carrie Fisherová, nebo Feldman, který všechno bere jako úžasnou zábavu jsou skvělé figurky a plně vystihují klasické americké maloměsto a gagy jsou prostě dokonalý. A jak koukám, režiroval Joe Dante, který byl v 80. letech king hororových komedií, takže se ani nedivím. (10.08.2009)