Zimný hosť

Syngergie. Film předkládající synergii, na niž se i můžete napojit, pocítíte to, ale nevysvětlíte. Vědomí a vnímání lidí z jednoho venkovského kraje, jak přikládá k některým motivům, pojmům, obrazům či představám, jež jimi probíhají v ten samý čas. Oheň, vzdálená země, melodie, porod, cigarety, hemeroidy - smrt - je jedno, kolem jakých uzlíků se právě spřádá jemná tkanina, na níž lze divákovi zachytit cosi jako společný dech... moře zamrzlo, jeho rytmický pohyb však pokračuje na pobřeží, v lidech - probíhají jim v srdcích i myslích stejné záchvěvy, postupující čeření, jako by bylo lze pozorovat běžící vlnu. Synergie. Spojitost. Pospolitost, již není možno dokazovat či hájit (co ví kapka v moři o vlně), o niž se nelze opřít, jíž se nelze dovolat, a která jenom je - uchopitelná a použitelná tak efemérně jako představa, že některá z postav slyší filmovou hudbu. Ale dojemná. *** Nebudu filmu ubírat hvězdičku proto, že se jeví příliš laskavý, lidumilný. Protože není - ten obraz pospolitosti nemá utěšit, každý tak jako tak zůstává sám na svoji bolest, ten pohled je dostupný až povznesenému srdci a mysli, a pak už zase není útěchy zapotřebí. Snímek o společném dechu, spřahání sil, jež tvoří chvějivý obraz viditelný jen z výšky, jež není dostupná těm, kdo se obrazu účastní. Ale přesto, že synergii mohou jen tušit a nikdy se jí dovolat, jedno je zřejmé - představte si to pusto a prázdno, to mrtvé ticho mezi lidmi, tu hrůzu a marnost, rozpadlost, kdyby nebyla. Tenhle film je tak vlastně niterným důkazem její existence, okouzleně ji předvádí, aniž by nás potřeboval těšit, i na tom, jak se tady zalíbezněně usmívám. (23.01.2014)

Alan Rickman je jako debutující režisér překvapivě vyzrálý, kamera, hudba i střídání jednotlivých mikropříběhu do sebe dobře zapadá. Ale nemůžu si pomoct, nudila jsem se. Hlavní příběh matky a dcery dostal podle mě zbytečně velký prostor, na to, jak se vlastně nic nedělo a nic pořádně nevysvětlilo. Je to sáhodlouhý vyčítavý dialog, který se nijak neposune a zůstává stále ve stejné rovině dorážející matky a vzdorně odporující dcery. A to samé platí pro zbývající tři dvojice. Není tam žádný posun v charakteru nebo odhalení nových souvislostí. KOUSEK DĚJE. Pointa všech příběhů je stejná: zůstaneme spolu. O charakterech postav se toho moc nedozvíme. Některé dialogy jsou nepřesvědčivé - zejména ti školáci, kteří se baví spíše jako zhrzení mladí muži. Přehnaný byl i závěr s chůzí po zamrznutém moři, nejspíš metafora, že končí dětství a budeme se muset vydat do zrádného dobrodružství jménem život. Na divadle to nejspíš funguje, ale zfilmované to působí jednoznačně jako pokus o sebevraždu, která nemá žádnou oporu v předchozím ději. Dvě postarší paní bavící se návštěvou pohřbů byly jen anekdotickým příběhem bez nějakého gagu na závěr (jaký udělal například Neruda v povídce O měkkém srdci paní Rusky). /7. 7. 13./ (07.07.2013)

Zvláštní, působivý a přitom nenápadný filmík. Pro diváka, který má rád komorní snímky a jde mu více o dialogy než o akci samotnou (rozhodně to není na zhlédnutí po huse a pivu). Alan Rickman a Emma Thompson, mne opět utvrdili v tom, že je dobré vyhledávat filmy ve kterých se objeví jejich jména. (30.12.2013)

Hrozně moc jsem si přála, aby režisérský debut mého oblíbence Alana Rickmana byl silný, poetický a procítěný. A je – svým osobitým způsobem. Velmi svým a velmi osobitým. S postavami se setkáváme náhodně, jako s lidmi v autobuse, na kratičký okamžik jejich dlouhého a nepoznaného životního příběhu. Možná pár zlomků zahlédneme, ale to už se jede dál. Vidíme další a další lidi, jejichž osudy se na malou chvíli protnuly, a pokud na ně nezapomeneme hned, tak většinou hned poté, co vystoupíme. (20.08.2018)

Tento snímek má několik nepřehlédnutelných předností, způsob, jakým se chopil režie Alan Rickman, je fantastický, dokázal vytvořit půvabnou atmosféru a mým očím velice příjemné pokoukání.. Emma Thompsonová se svou matkou ve filmu i v reálu byly tak skvělé a přirozené, že jsem jim věřila každé slovo a nejvíc poutaly mou pozornost.. No a nemohu nezmínit klavírní doprovod, něžný a krásný.. (18.05.2021)