Zimný hosť

Krajina ako nakreslená ceruzkou, príbehy ako domyslené k umeleckým fotkám, charaktery ako z libreta, ktoré sa inšpirovalo nežnou klavírnou melódiou, film ako pohladenie po duši. Jedine škoda, že sa príliš tlačilo na pílu v snahe o katarziu u všetkých postáv a že sa tu stretol použitý pátos s panenskou estetikou. Alan Rickman vo svojom debute dlho siahal na dokonalosť, ale dlho ju neudržal. Zanechal však vo mne rôzne pocity, až som zabudol premýšľať nad názvom. Môže byť myslený tak, že autor vidí najväčší potenciál v jedinej z dvojíc, ktorá bola opačného pohlavia? Pretože jedine tam bol nejaký hosť doslova (v dome)? Nie, matka s dcérou predsa stretli chlapcov, s ktorými sa stali navzájom hosťom, pretože jeden ponúkol závetrie a teplo ohniska a druhá zase karamelky. O Rodičoch s deťmi by sa dalo tiež filozofovať, kto tu má kedy pozíciu domáceho a kto hosťa. Samotní chlapci našli mačiatka, ktoré uchýlili vo svojom šate a poskytli im tak prístrešie. Boli hostia ľudského náručia. A staré dámy sa pre zmenu votreli na pohreb, tak na tie pomenovanie Zimný hosť sedí asi najviac... (09.04.2014)

Komorná ľudská dráma, ktorá nezaprie svoju divadelnú predlohu, čo však v tomto prípade rozhodne nepočítam k negatívam. Alan Rickman režisérsky debutoval snímkou, ktorá síce na prvý pohľad pôsobí fádne a jednoducho, no hlavne vďaka skvelej analýze charakterov a chladnému, zasneženému prostrediu sa jedná o veľmi zaujímavú štúdiu ľudských vzťahov podporenú skvelými hereckými výkonmi, hlavne v podaní matky a dcéry - Emmy Thompson a Phillidy Law. Zimný hosť je ideálnou alternatívou k notoricky známym filmom, ktoré sa objavujú v našich televíziách v období Vianoc, i keď sa jedná o dielo určené skôr náročnejšiemu divákovi, no čas strávený pri tejto snímke rozhodne ľutovať nebudete. (28.11.2007)

Chvilku jsem s plným hodnocením váhala, mám totiž ráda filmový perfekcionismus. Na rozdíl od divadla mi zde vadí, že se mluví o strašném větru a nehne se ani lístek na stromė, ani vlásek na hlavė dámy, která si na ukrutný vítr stěžuje. Chlapec močí do sněhu, jenž zůstává i nadále běloskvoucí. Jenže i u panovnických dvorů věděli, že každá krása má mít svoji pihu. A ty příběhy malého mozaikové filmu jsou natolik krásné a poetické, že je ta piha snad i nutná. Příběh matky a dcery, které si už dávno nemají co říct, ale přesto se k sobě snaží zase najít cestu, je nejlepší, především díky výkonu představitelky mámy Lawové. Má v sobě kus dojemnosti, laskavosti i pochopení, přesně jak už to ve vztahu matek s dospělými dcerami bývá. A poetické vyprávění o dobrodružstvích dvou chlapců, kteří se vydali za školu, patří určitě k tomu nejlepšímu, co na dané téma vzniklo. (03.01.2021)

Zvláštní, působivý a přitom nenápadný filmík. Pro diváka, který má rád komorní snímky a jde mu více o dialogy než o akci samotnou (rozhodně to není na zhlédnutí po huse a pivu). Alan Rickman a Emma Thompson, mne opět utvrdili v tom, že je dobré vyhledávat filmy ve kterých se objeví jejich jména. (30.12.2013)

Film je přeplněný dialogy, které jsou ale natolik skutečné, že člověka úplně vtáhnou do hry. Všechny dvojice (matka-dcera, důchodkyně, kamarádi a kluk a holka ze zastávky), které spojuje společný čas a místo, jsou skvěle napsané a zahrané. Nemá to hluchých míst a leckdy se člověk nad vyřčenými moudry fakt pozastaví. Dominují samozřejmě scény Phyllidy Law a Emmy Thompsom, ale zbytek taky nemá chybu. Působilo to na mě jako oslava života, i když to bylo spíš o těch smutných věcech. A za ten závěr jednoznačně hvězda navíc. 90% (16.09.2014)