Zimný hosť

výrazově silný film s příjemnou kamerou i hereckými výkony. Příběh je poeticky melancholický a střídají se v něm rádoby všední rozhovory tří dvojic. Svůj velký díl k atmosféře dodává i prostředí zamrzlého městečka u moře. Ale ani toto všechno u mě nevyvolalo dostatečně silný zážitek pro vyšší hodnocení, takže jen silnější 3*, avšak bez chuti si to zopakovat. Přesto doporučuji náročnějším divákům a vidím tady na skóre, že si své oblíbence našlo a zaslouží si je. (05.01.2012)

Komorná ľudská dráma, ktorá nezaprie svoju divadelnú predlohu, čo však v tomto prípade rozhodne nepočítam k negatívam. Alan Rickman režisérsky debutoval snímkou, ktorá síce na prvý pohľad pôsobí fádne a jednoducho, no hlavne vďaka skvelej analýze charakterov a chladnému, zasneženému prostrediu sa jedná o veľmi zaujímavú štúdiu ľudských vzťahov podporenú skvelými hereckými výkonmi, hlavne v podaní matky a dcéry - Emmy Thompson a Phillidy Law. Zimný hosť je ideálnou alternatívou k notoricky známym filmom, ktoré sa objavujú v našich televíziách v období Vianoc, i keď sa jedná o dielo určené skôr náročnejšiemu divákovi, no čas strávený pri tejto snímke rozhodne ľutovať nebudete. (28.11.2007)

Zimní host si možná nenajde každého diváka, ale toho kdo má slyšící srdce a otevřenou mysl určitě osloví příběhy čtyř párů, které se odehrají v jednom velmi chladném zimním dnu, kdy se každý z protagonistů potýká s určitými obavami, hledáním, či nadějí z budoucnosti. Intenzivní, čisté, přitom ale úžasně přirozené s velkou hloubkou citů, kde excelovala krásná Emma Thompson se svou matkou. A symbolický závěr už byl jen tou poslední lahůdkou. Škoda, že Alan Rickman zůstal zatím pouze u této skvělé režijní prvotiny. A já mu tleskám. (31.03.2013)

Filmy v časovém průřezu (diachronní) se dostávají do obliby. To ale nestačí, kouzlo diachronicity se musí umět vyvolat, a ve filmu je to zřejmě snadnější než v literatuře. Zde jsou všichni zimní hosté; a je to právě zima, která je sdružuje, i když ne všichni se potkají. Příběh (nelze říct příběhy) je postaven na lidském půdorysu 2 x 4, a kromě lidí a zvířat tu hrají i vlasy, nohy, a především voda, nejen v ledovém skupentsví, ale i horká voda ve vajdlinku. (25.09.2022)

Syngergie. Film předkládající synergii, na niž se i můžete napojit, pocítíte to, ale nevysvětlíte. Vědomí a vnímání lidí z jednoho venkovského kraje, jak přikládá k některým motivům, pojmům, obrazům či představám, jež jimi probíhají v ten samý čas. Oheň, vzdálená země, melodie, porod, cigarety, hemeroidy - smrt - je jedno, kolem jakých uzlíků se právě spřádá jemná tkanina, na níž lze divákovi zachytit cosi jako společný dech... moře zamrzlo, jeho rytmický pohyb však pokračuje na pobřeží, v lidech - probíhají jim v srdcích i myslích stejné záchvěvy, postupující čeření, jako by bylo lze pozorovat běžící vlnu. Synergie. Spojitost. Pospolitost, již není možno dokazovat či hájit (co ví kapka v moři o vlně), o niž se nelze opřít, jíž se nelze dovolat, a která jenom je - uchopitelná a použitelná tak efemérně jako představa, že některá z postav slyší filmovou hudbu. Ale dojemná. *** Nebudu filmu ubírat hvězdičku proto, že se jeví příliš laskavý, lidumilný. Protože není - ten obraz pospolitosti nemá utěšit, každý tak jako tak zůstává sám na svoji bolest, ten pohled je dostupný až povznesenému srdci a mysli, a pak už zase není útěchy zapotřebí. Snímek o společném dechu, spřahání sil, jež tvoří chvějivý obraz viditelný jen z výšky, jež není dostupná těm, kdo se obrazu účastní. Ale přesto, že synergii mohou jen tušit a nikdy se jí dovolat, jedno je zřejmé - představte si to pusto a prázdno, to mrtvé ticho mezi lidmi, tu hrůzu a marnost, rozpadlost, kdyby nebyla. Tenhle film je tak vlastně niterným důkazem její existence, okouzleně ji předvádí, aniž by nás potřeboval těšit, i na tom, jak se tady zalíbezněně usmívám. (23.01.2014)