Královský omyl

Vynikajici herci a klasicky ceskoslovensky historicky film z druhe pule sedesatych let. Pri setkani Jindricha a Elisky v zaveru filmu zde mame typickou dankovskou disputaci. V dejinnem zlomu na sebe vzajemne pusobici postavy mocne zeny a mocneho muze. V tomto byl Oldrich Danek jako autor i reziser neprekonatelny. Martin Ruzek zde opravdu exceluje. Chvilemy zajimava scena a i kamera. Autenticka atmosfera stredoveku. (27.01.2011)

Zobrazenie stredoveku ako absolútne temnej a krvilačnej doby sa mi mierne zajedalo už pri Markéte Lazarovej. Tu línia ukázania temného predobrazu súčasnosti pokračuje. Lazarová však bola prvá a obrazové i symbolické uchopenie bolo neporovnateľne lepšie.Chápem alegóriu na nečisté politické hry súčasnosti, ale prečo je vždy ukázané toto obdobie len a len ako doba temna, tmárstva desu ako z najkrvavejšieho krváku? Okrem toho Kráľovský omyl ponúka aj kráľovskú porciu zdĺhavej nudy. Jednoduchý príbeh nespravodlivo odsúdeného väzňa, akože komplikujú patetické reči prehrávajúcich hercov (raz krik, inokedy chrapľavý šepot), no v skutočnosti (ako zvyčajne) je možné len jedno z dvoch vyústení konfliktu: oslobodenie alebo odsúdenie. Politické intrigy, hry lásky a snahy o zachovanie čistého štítu vrchnosti tu sú, ale akosi zvláštne polopatisticky (zdanlivo komplikované spôsobom reči), celkove je to tak nejako o ničom - niečo ako menej vydarená esej. (05.02.2014)

Normálně mě Daněk a jeho historické příběhy baví, tentokrát se to nějak nepotkalo. Herecky se tomu nedá nic vytknout, zvlášť Macháček se za jednu z mála šancí na velkou roli odvděčil dobrým výkonem. Akorát to tady nějak neutíká a až moc se tu mluví. A to odhlížím od toho, že Jindřich z Lipé rozhodně nebyl nějaký neprávem ukřivděný dobrák, ale jeden z chlapíků, co si během vlády slabého Jana L. zprivatizovali české země. (13.05.2019)

Já neholduji historickým dramatům a k stoprocentní věrohodnosti událostí starších než cca 200 let jsem poněkud skeptický. Také ačkoliv nejsem úplný analfabet, jsem dalek rozlišovat raně a pozdně gotický hrad. Proto jsem nebyl pobouřen ani reáliemi či kostýmy, ale ani kontextem "skutečných" událostí. Viděl jsem komorní konverzační drama s perfektními hereckými výkony barvitě vykreslujícími psychologii jednotlivých postav. Takové filmy bývají nadčasové a o tomto to platí. (11.09.2017)

Královský omyl zdobí především herecké výkony. Miroslav Macháček jako Jindřich z Lipé, Martin Růžek jako purkrabí Hýta z Týřova (nepřekonatelný výkon), v roli mnicha Bonaventury Luděk Munzar, v roli Elišky Přemyslovny Jana Hlaváčová (nádhera nebeská), nebo Ladislav Křiváček jako Jednooký. K nepoznání je i mladý Vlastimil Harapes, který ztvárnil Jana Lucemburského. Toto bohatě stačí k perfektnímu filmovému zážitku. Připočtěme nezvyklé kamerové sekvence, zvláštní nasnímání jízdy Jindřicha na koni po hradě a širokoúhlý formát, který dává vyniknout rozsáhlým záběrům a dílo je téměř dokonalé. Hudbu Jana F. Fischera nahrál soubor Pražští madrigalisté. Oldřich Daněk byl mistr v historickém oboru českých zemí a v 68. roce Královský omyl zdatně působil nejen jako příběh ze 14. století, ale také jako podobenství, které se tehdejším soudruhům určitě moc nelíbilo. Ještě mě pobavilo slovo "rochna", které označovalo velmi prsatou středověkou ženu. :) (05.10.2018)