James Bond: Quantum of Solace

Et tu, Marcu? Quantum of Solace je apendix, slepé střevo, které nemá v bondovském těle prakticky žádný význam. Dovršení oné Vespeřiny linie mohlo být v následující bondovce vyřešeno za deset minut a místo parazitismu na Casinu Royale mohl být agent Jejího Veličenstva vyslán na další misi. Ono hnutí mysli by stejně dobře vyjadřoval dialog mezi M a Bondem, popřípadě mimické schopnosti Daniela Craiga. Nebudu ale kritizovat QoS za to, čím není a čím být mohlo, ale za to, čím (bohužel) je. Laciná a /dle rozpočtu předražená/ kopírka bourneovské roztěkanosti se mi začala zajídat po patnácti minutách, řídký příběh s mnoha slepými odbočkami chvíli poté. Neházela bych vinu na Forstera, protože v interiérových scénách a dialozích mu to klape- postavy, zejména M a Bond si bezchybně nahrávají a jejich herecké výkony chrání QoS před trapasem. Zamrzí pouze rozplizlý záporák i uměle dosazené figury obou rádoby bond-girls, které navíc paradoxně nesplnily svou zásadní úlohu : dodat bondovce elegantní sexuální scénu. Pochopitelně jde čistě o můj divácký přístup. Nepochybuji, že někoho baví mrkat mezi makrodetaily, nervózním chaotickým střihem a tipovat, která končetina patří komu a který akrobatický prvek jsme v tom mžiku právě viděli, ale tohle patří k figurám tzv. real-agentům typu Bournea. Subjektivizace Bondovi nepochybně uškodila. Jde o postavu, jejíž virtualitu a surreálnost si uvědomuje v mnoha náznacích sama postava, sochu na piedestalu, kterou by se chtěl divák stát, ale s níž se neidentifikuje. Forster se poněkud lehkovážně zbavil všech bondovských hračiček a serepetiček, jimiž je tradičně ověšen a které mu přidávají na onom supermanském obalu, ale nepřidal nic nového, psychologická paleta se od CR rozhodně nerozšířila a o eye-candy záběrech typu honička na Madagaskaru nebo suchých hláškách typu You noticed si můžeme nechat jen zdát. Za jediný Forsterův přínos považuji místy nekorektní politické aktualizace, které dávají Bondovi a především M úlohu jakési vtipného glosátora světového pořádku. Za největší provinění ovšem považuji to, že film s takovou hustotou honiček se prakticky nepohne z místa a navzdory omezené stopáži nudí místy zcela neomezeně. James Bond už přežil nebezpečnější zabijáky, zrádnější situace a horší filmy. Jeho nesmrtelnost, Craigova bravurnost a campbellovský um mi dávají to minimální množství útěchy. 60% P.S. Napodruhé lehounké zlepšení: líbí se mi prolínačky, Tosca, zvířátka na každém rohu a důraz na irelevantní detaily. A Craig je Bůh. I v průměrném nebi. (07.11.2008)

Tak se mi zdá, že se agent 007 bez kapky toho protřepaného Martini nedokáže uvolnit.. Již delší dobu marně vyhlížím tvůrčí posloužení Bondovi a nikoliv Bondovo sloužení tvůrci a ač jsem nikdy nevěřil, že to řeknu, tak to teď říkám: „Rogere Moore, vrať se mi!“ I místní všeznalí neurochirurgové musí ocenit jeho starý dobrý koncept plný nadsázky, kdy recepce percepci ještě čistila boty a kartáčovala oblek (honička, zabíjení, soulož - honička, zabíjení, soulož - spousta zabíjení, obrovský výbuch a soulož - tou to musí vždycky končit). V Quantum of Solace ovšem Bond v sobě nemá ani tolik slušnosti, aby se představil a nabízí tak jen minimální, hyperaktivním Edwardem ve střižně zkalené, množství útěchy.. Edit po 12 letech: Po asi šesti dobrovolných reprízách za tu dobu to potřebné množství útěchy nakonec nacházím. Jak ve Forsterově stopě, tak v samotném Bondovi, který zatím nemá čas hynout na svou toxickou maskulinitu. Normálně to s odstupem času nedělám, ale zvyšuji ze tří plechovek motorového oleje na čtyři.. (05.08.2009)

Dávám sice podobně jako u Casina Royale 4*, ale jinak je QOS tak o 10-15% níže.... Kratší stopáž sice Bondovi prospěla, ale spolu s vytracenými minutami jako by se vytratila i některá z pozitiv předešlého dílu. Akčnost zůstala, ale spoustu jí "obstaral" jen střih ve stylu "žádný záběr nesmí trvat vteřinu", což místy působilo na obrazovce (ano, je to tak, do kina už prakticky 4 roky nechodím... :-(( ) poněkud zmatek. Craig opět dobrý, musím říci, že "jeho" bondovky jakoby vyvětraly trochu zatuchliny, která se za ta desetiletí nasbírala a tempo snímků se pohybuje už bezmála za hranicí šestého převodového stupně Jamesova Aston Martina. Ale to "protřepat, nemíchat" mi tam přeci jen trochu chybělo. (06.08.2010)

Tohle mohlo být velký a silný, zásadní díl v Craigově Bondí sérii, je tu krásně předpřiravená půda Casinem. Bohužel se stala stávka scénaristů a Marc Forster. Film má tolik témat, které by mohl rozvinout a odvyprávět, ale kvůli chabému neScénáři to vše jen tak nakousne a neví co s tím dál. Ať už je to Bond pracujicí mimo, až skoro proti MI6. Bond vypořádávjící se s následky své nedůvěry, Bond odhalující tajný spolek, tahající za nitky. To vše je ztraceno a nevyuřito a místo toho tu máme nudnou Bond girl ženoucí se za pomstou a snad nejhoršího záporáka s Bond série. Né že by byl vyloženě stupidní, ale je tak extrémně zapomenutelný a nezáživný, že nemít záporáka by možná fungovalo lépe. Kdyby aspoň ta akce stála za to, když už scénář ne, ale bohužel... hromada shakycamu a zběsilého střihu tvoří noční můru pro fanoušky dobré akce. Hlavně ta akce furt přichází odnikud, je jí příliš mnoho a ničemu neslouží... No nemít vztah ke Carigovu Bondovi z Casina, nebýt jeho výkonu a charisma a nemít to solidní herce a americkou produkci, tak je to nekoukatelná sra*ka! Film může kdokoliv s klidem přeskočit a nic se nestane. (19.09.2022)

Pořád ještě nevím, jestli nazvat váhavým střelcem Bonda nebo jeho loutkáře. Forster je silný v kramflecích, když jde o citová pnutí (scénář jimi však nečekaně šetří), ale stamilionový rozpočet a autorský dohled nad filmem jako celkem mu protéká mezi prsty. Humorným vložkám chybí styl, akční scény vypadají jako nešetrný copy&paste odjinud a celý film spíš kličkuje než postupuje vpřed, bičován nepřehledným střihem a scénářem, který se snaží vejít všude. Abych parafrázoval samotný film... nový Bond má dlouhé prsty, ale nikde nezanechá výraznější otisky. V kontrastu se špičkovým řemeslem od Martina Campbella je to zklamání, Quantum postrádá jak sošné tělo, tak zajímavou duši. Nad vodou ho drží jen osvědčená značka a příslib do budoucna. Samotnému Craigovi se totiž proti všem mým výčitkám plave neskutečně lehce. Držím mu palce, ale nahoru je tentokrát dávám jen hodně opatrně. (23.10.2008)