Bratia z donútenia

Řekl bych, že až nepříjemně aktuálně adresná komedie s parádními postavami (od obou titulních bratrů, přes třetího až nechutně nesympatického bratra, jeho chlípnou manželku - scéna, kdy svému milenci vypráví, že by chtěla, aby se stal kuličkou a bydlel v její vagíně je neskutečná), hodně dobrým humorem, sociálně kritickými odkazy (drzost dětí, praktiky korporací), dobrými herci (Ferrell je už sázka na jistotu,Steenburger je skvělá takřka vždy). A i ta závěrečná nutná katarze je naservírována dost slušně. (18.08.2014)

Dva čtyřicelitetý dementi se stanou nevlastníma bráchama a je to sranda. Oba tam ze sebe dělaj fakt ultradebily. Chovaj se, jak osmiletý až na to, že čuměj na porno a honěj si. Šikanujou je malý děti a nutěj je lízat psí hovna v detailním záběru :D Navíc tam všichni pořád pronášej nesmyslně perverzní hlášky např. když žena Ferrellova bratra popisuje, jak by Johna C. Reillyho srolovala do kuličky a nandala si ho do vagíny a tam by bydlel a bylo by mu hezky teplo. Prostě fakt nekorektní humor plnej sprosťáren a neustálého fuckování. A na konci přiletěj vrtulníkem do parku a dávaj do držky malejm dětem :D :D (10.11.2010)

Minimálně pro mě rozhodně nejvtipnější komedie s Willem Ferrellem, jejíž ústřední premisou je, že dva infantilní kudrnatí čtyřicátníci se stanou nevlastními bratry. John C. Reilly je ve filmu Ferrellovým rovnoceným partnerem (chtělo by se říct bratrem), ať už se jedná o scény pracovních pohovorů či naměsíčné destrukce. Množství scén je opravdu nezapomenutelných (dvou-patrová postel,a cappella zpěv Sweet Child O'mine, Boats and hoes...), což potvrzuje i fakt, že přiměřeně s opakovanými zhlédnutími roste počet citovatelných hlášek ("Dad, we're men. That means a few things - we like to shit with the door open..."). Smál jsme se až tak, že jsem málem spadl ze svého dinosaura... (19.11.2010)

...tak niečo neoriginálne som už dávno nevidela a gratulujem si, že som vydržala túto bezcennú nudu pozerať až do konca...natočiť komédiu, ktorá Vás vrcholne rozčuluje už len pohľadom na antikomediálnych hercov Willa Ferrela a John C. Reilyho, kt. nezahrali absolutne NIČ je umením, ktoré oceňujem jednou hviezdičkou, nechýbalo veľa aby som tejto bezobsažnej blbosti naložila to, čo si právom zaslúži - odpad! (30.03.2009)

"Ten klaun nemá penis!" Po Benga v záloze má nejoblíbenější ferrellovka a to jsem se jí dlouho vyhýbal. Ferrell a Reilly předvedli ty nejpřesvědčivější a nejvtipnější čtyřicetileté mamánky s mentalitou dvanáctiletých v historii filmu a finální katarzní scéna, ve které Ferrell zpívá Bocelliho a rozezvučí tím v přitomných jejich nejkrásnější vzpomínky a nejskrytější touhy, mě rozsekala na kusy. (24.04.2014)