Kronika rodu Spiderwickovcov

35% - Trapas. Filmařský, hudební, herecký. Je mi líto zúčastněných herců, zejména Strathairna, že se tomuto paskvilu propůjčili. Spiderwick Chronicles je extrémně nelogická kombinace filmů Jumanji a Letopisy Narnie, která ani tak nepřekvapí efektním sekáním digitálních goblinů, či jejich ještě efektnějším pacifikováním pomocí něčeho, co nápadně připomínalo polévku Gazpacho. Překvapí tím, že si tvůrci potom, co vybouchli po všech ostatních stránkách, ješte lajsnou pokus o dojemný závěr se sociálním akcentem, ve kterém se má napravit hned několik rodinných křivd. Film spadá sice do kategorie "rodinný film", ale je mi líto jakéhokoli člena jakékoli rodiny, který na tuto lest skočí. Správná kategorie je totiž "akční" a nebo spíše jen "barevné a pohyblivé". (29.08.2009)

V dorosteneckých scénách je Waters pevně v kramflecích a střílí hlášky na všechny strany (dokonce i o fous starší Highmore tak přestává být dítětem a stává se teenagerem), ale jakmile začne lesem pajdat Nick Nolte a iniciativou převezme pohádková říše s prkenným Davidem Strathairnem, film se rychle láme do dvou kusů... jeden nabízí ohraná klišé a podivné scenáristické kličky, druhý pak plnou kapsu hlášek a nekompromisních řešení (rajský protlak jako kyselina). Věčná škoda, že spolu tyhle části nevydržely v jedné místnosti a Watersovi se doslova rozutekly pod rukama. Výsledek tak chtě nechtě provází hořká pachuť spálené šance. Kniha dost možná stála za starou bačkoru, ale pokus o poctivý teenagerský crossover definitivně zpečetil osud filmu, ve kterém realita a fantazie skřípou, kdykoliv se dostanou do vzájemné blízkosti. Přičemž polehčující okolností není ani to, že vám to začne docházet až po skončení filmu... vystřízlivělých 50%. (29.03.2008)

Po prvních pár minutách se to docela svižně rozjede a rychlým sledem dramatických událostí a krátkých oddechových předělů to dosviští až do konce. Po Harrym Potterovi (trojka a dál) se konečně našlo další fantasy pro děti, které se nebojí pořádně strašit a nepodceňuje dětského diváka. Pokud mi přednedávnem přišel Zlatý kompas jako ten jednooký mezi slepými, tak Kronika ho s přehledem šoupne do kapsy. A bez hvězd, které by se vyjímaly na plakátu. (17.04.2008)

Napíšu knihu, kde shromáždím veškeré poznatky o nebezpečném paralelním světě a tuhle nebezpečnou literaturu umístím ve vlastním domě. V žádném případě si neodřeknu možnost to napsat a když už se stalo, ani mě nenapadne to zničit, vždyť všechny dostatečně ochráním cedulkou - nečti to, sic se stane cosi hrozného. Pak mě odnesou nějací pidižvíci někam a na ohroženou rodinu zapomenu okamžitě, stačí mi jen trochu zazpívat. Když člověk do zmíněné Spiderwick kroniky nahlídne tímhle způsobem, nutně si uvědomí, že už je dospělý. Jenže jak jinak, než přítomností šotků si vysvětlit, že něco, co jsem položila přesně sem tu teď není? Téma není nijak originální, což ovšem není ani mnohokrát zde vzpomenutý HP. Tři rozdílní sourozenci (pořád jsem si říkala, že ti kluci jsou si tak podobní, že to musí být dvojčata a pak jsem si připadala jako neprosté pako), kouzelný svět, dokonale tajemný dům, jen ta toporná matka, dobrá tak na zmáčknutí tabulátoru a pak shift a enter, předpoklad, že jinak bystré dítě si nevšimne rozkolu mezi rodiči a místy i pro malé děti až přílišné zjednodušení.... k dokonalosti těch rušivých drobností bylo moc, ale zas ne tolik, aby člověk hrdinům nefandil. (31.01.2011)

Jeden z mála zástupců vymírajícího druhu filmu, který jest pohádkově dobrodružnou fantasy (nebo dospělejší pohádkou, to je celkem fuk), která má tu moc, aby se líbila všem bez rozdílu věku, aniž by zapomínal na to, že je určen především pro děti. Ani moc nevadí přemrštěná klišoidnost, nebo miniaturní verze Hulka. (04.11.2013)