Kronika rodu Spiderwickovcov

Neměl jsem problém vybalancovat kombinaci rodinného filmu a malé neepické fantasy, zpočátku dokonce příjemně ponuré a lehce vibrující napětím. Potěšila řada vychytaných detailů, slušné tempo i některé z fantastických bytostí, zejména pak elfíci a ostatní květinové poletuchy. Velkoryse jsem přehlížel žánrová klišé, dětinsky afektované chování skřítků i ty neinvenční přerostlé ropuchy. Jenže pak mé potěšení z podívané tvrdě narazilo na nesmyslnou zápletku o obrovi, který si potřebuje přečíst člověkem napsanou knihu o svém, pro lidi neviditelném světě, aby věděl jak to v něm funguje. Celkový dojem sice vylepšilo svižné tempo závěrečné bitky i dojemný závěr, na to, aby Kronika unikla osudu další fantasy na jedno použití, jenž už zůstanou ležet v truhle, kde na ně bude sedat prach, to však nestačilo. A je to škoda. (07.02.2011)

Napíšu knihu, kde shromáždím veškeré poznatky o nebezpečném paralelním světě a tuhle nebezpečnou literaturu umístím ve vlastním domě. V žádném případě si neodřeknu možnost to napsat a když už se stalo, ani mě nenapadne to zničit, vždyť všechny dostatečně ochráním cedulkou - nečti to, sic se stane cosi hrozného. Pak mě odnesou nějací pidižvíci někam a na ohroženou rodinu zapomenu okamžitě, stačí mi jen trochu zazpívat. Když člověk do zmíněné Spiderwick kroniky nahlídne tímhle způsobem, nutně si uvědomí, že už je dospělý. Jenže jak jinak, než přítomností šotků si vysvětlit, že něco, co jsem položila přesně sem tu teď není? Téma není nijak originální, což ovšem není ani mnohokrát zde vzpomenutý HP. Tři rozdílní sourozenci (pořád jsem si říkala, že ti kluci jsou si tak podobní, že to musí být dvojčata a pak jsem si připadala jako neprosté pako), kouzelný svět, dokonale tajemný dům, jen ta toporná matka, dobrá tak na zmáčknutí tabulátoru a pak shift a enter, předpoklad, že jinak bystré dítě si nevšimne rozkolu mezi rodiči a místy i pro malé děti až přílišné zjednodušení.... k dokonalosti těch rušivých drobností bylo moc, ale zas ne tolik, aby člověk hrdinům nefandil. (31.01.2011)

Subžánr dětské fantasy mi zásluhou (vinou) všech těch Potterů a Narnií už trochu leze krkem, ale KRONIKU RODU SPIDERWICKŮ jsem poněkud nečekaně slupnul jako malinu - je totiž nebývale svižná, přiměřeně temná, bez hluchých míst a na rodinný film až podezřele dospělá (v podstatě nikdo zde není otravný, infantilní a vlastně ani zbytečný). Po nadprůměrně dobré (zábavné a atmosférické) první polovině (do scény příchodu do města) to sice trochu ztratí grády, naštěstí hodně slušné akční finále a neiritující dojemný závěr to do toho nadprůměru zase s přehledem vrátí. Malé, ale o to sevřenější dobrodružství (čili žádná únavně roztahaná hra na osudovost a epiku, jako je tomu u jednoho obrýleného čaroděje s bleskem na čele). 70 % (31.01.2011)

65% - Kronika rodu Spiderwicků je rozhodně jeden z nejlepších filmů v žánru dětské fantasy, který se za posledních několik let objevil. Herci jsou sympatičtí, akce celkem nadupaná, příšerky originální... Bohužel, není to nic, co by mě posadilo na zadek. Dávám nejsilnější tři hvězdy za celkem nadprůměrnou podívanou... (06.08.2008)

Snesitelné, ale asi ne víc, než jednou. Waters zřejmě pochopil, že z tohohle scénáře pšenka nepokvete, a tak zběsile úhání dopředu, aby si nikdo nestačil všimnout, že vlastně kouká na docela nesmyslný a zbytečný film. Vizuální kabátek silně evokuje skvělou Terabithii, ale kde ta útočila sympatickými dětskými hrdiny s hmatatelným přátelským poutem, tam Spiderwickové vytahují akorát spoustu digitálních příšer a debilní dějové zvraty. Naštěstí to opravdu rychle odsýpá a Freddie Highmore je pořád ještě jedním z mála dětských herců, kteří jsou na plátně únosní. Jinak by bylo zle. 5/10 (21.03.2008)