Majster šarkanov

O filmu Lovec draků jsem slyšel několikrát a vždycky jsem ho s klidem ignoroval. Nemám v podobné kousky důvěru. Nakonec se to ukázalo jako dost špatné rozhodnutí, protože je vážně docela povedený. Je sice pravda, že někdy je trochu zdlouhavý, ale má dost silných momentů na to, aby se na to skoro zapomnělo. Téma život muslimů bylo a zřejmě ještě chvíli bude dost atraktivní na to, aby utáhlo celkem přímočarý příběh, který zároveň v podstatě nemá pointu nebo i pevný děj. Lovec draků nepatří mezi filmy, které bych po zhlédnutí chtěl ještě někdy vidět, ale o to víc funguje jako jednorázová záležitost, která sdělí přesně to, co chtěla. (13.12.2009)

Výborné vypravěčské umění zabíjí poslední dvacetiminutovka. Nával slzopudných hudebních aktů a uměle vytvořených dojemných scén za účelem vytvoření co nejvíce chladivých slz z oka divákova mě nemile překvapil... Mark Forster tohle potřebuje? Vždyť to určitě jde i přirozeněji..! Skvělý rádoby-surealistický příběh tak nemile znehodnocuje pár lehčích "komerčnějších" prvků - trošku tvrdší scénář by snímku udělal jedině dobře. (22.06.2011)

Forster nám v Majstrovi šarkanov ukazuje, čo je to internacionálny štýl. Exotická téma je natočená tak klasicky a zrozumiteľne, ako to len ide. Forster si vyberá zaujímavé (nekomerčné) témy, vie ich pútavo natočiť, ale jeho vlastný štýl v nich nenájdeme. Nie je to kritika, skôr konštatovanie faktu a asi je lepšie, keď sú Šarkani natočení takto a dostali sa tak k viacerým ľuďom. Keď sa ocitneme v záverečnej časti v Pakistane a Afganistane, tak je samozrejme všetko videné doslovne okomentované a hádajte, aká sekvencia nás čaká na miestnom štadióne. Som ale rád, že sa Forster vyhol prvoplánového rasizmu a xenofóbii v USA, dej by to iba zdržovalo. Lenže, pokiaľ sme pri konvenciách, tak mohol emocionálne kľudne pritlačiť na pílu a na konci nás rozplakať. Príbeh tento potenciál má v sebe priam obrovský. A áno, neopozerané tváre tu majú svoj význam. (31.12.2013)

Ťalo mě to do srdce, ťalo a to hodně silně. Z pouštění draků byla cítit ohromná radost se života. Kábul sedmdesátých let byl ukázan ve své plné kráse naprosto věrně, to byly prostě nádherný záběry co dokázaly společně ze záběry na nebe plné plachtících papírových draků pohladit moji duši. Tvrdý osud Afganistánu nemohl být apoliticky lépe natočen. Za tohle obzvlášť velké díky. Afgánské tradice jsou zde zachyceny velmi přesně a chytají za srdce stejně jako osud obyčejných afgánských mužů a zejména žen / kamenování na stadionu / za vlády talibů. Největší síla příběhu je však ukryta v srdci hlavního hrdiny. Na závěr mě to prostě nedá a musím zareagovat na ten gejzír hoven od uživatele Freemind. O čem asi sní kluci po celým světě ?? O hrdinech !! A nesnili jsme snad o Sedmi statečných i my za komoušů ? Řešili jsme snad jako děti v jaké zemi byl film natočen ? Navíc v Kábulských kinech byly v té době US westerny velmi populární. Ford mustang - Freeminde, stačí si zjistit něco o Kábulu před sovětskou invazí, zkus třeba dobové fotografie. Můj kamarád byl v rámci organizace SOS Člověk v tísni přes rok právě v Kábulu, pomáhal tamním lidem a tenhle snímek mě doporučil právě pro jeho věrnost v zachycení afgánských tradic a realit z dob minulých i současných. A co ty milej Freeminde, kde si byl ty? U sebe na gauči ? V hospodě u piva ? Tohle nemůžu vědět, ale jedno vím jistě o Afganistánu a lidech v něm víš úplný hovno. (13.07.2008)

Po Pokání tu je další film, v němž se hrdina snaží skrz vykoupení a morální skutky odčinit svou minulost, která přinese potěchu jeho budoucnosti. A že ta cesta není jednoduchá, pozná divák velmi rychle. Forster nemusí mít složitě vyprávěný příběh, aby (zbytečně) klamal diváky, nemusí své postavy stavět do umělých konfrontací, aby z diváka dostal slzy. Že Forster umí citlivé pasáže, víme už z dob Finding Neverland, co však jeho film staví nad ostatní, je hluboce lidský příběh, ve kterém nezáleží, zda se odehrává v Afghánistánu, u nás či kdekoli jinde ve světě. A ač mohou témata přátelství, zrady a rodinných vztahů zavánět patosem, zde se jich nedočkáte. Velkou měrou na tom mají herci, zvlášť dětští představitelé jsou svým sugestivním herectvím naprosto přesvědčiví. Hudba s kamerou jsou pak "pouhou" třešničkou na dortu tohoto teskného vyprávění. (15.03.2008)