Spálené spomienky

V první polovině nenápadně vyhlížející film, který se však v druhé půlce takovým způsobem láme, že jsem hned zapomněl na nevýrazný začátek a začal jsem naplno vnímat emoční postoje a jednání jednotlivých postav, které nakonec propletly své osudy v nádherném závěru, který mi nahnal slzy do očí. Velkou zásluhu na tom má především Benicio Del Toro, jeho výborně napsaná role a jeho takřka životní herecký výkon. - Život jde dál. A pokud s ním nechceme ztratit kontakt, měli bychom jít s ním. (04.10.2008)

Specialistka na rodinná dramata, dánská režisérská hvězda a bývalá signatářka Dogmy Susanne Bier, dokáže umně navodit atmosféru a její tvůrčí postupy v divákovi vyvolají potřebnou dávku sympatií k jednotlivým postavám. Emočně lehce probublávající vyprávění, nechronologické, inscenované jemnou, leč pevnou rukou pak dokáže velmi přesvědčivě snoubit s realistickým pohledem na svět. Připouštím, že mnohým to může připadat jako zručně vyztužený konstrukt, zajetý v šablonovitých kolejích. Až sám jsem kolikrát tápal, jaké stanovisko k filmu zaujmou. Nicméně si to všichni tragédií poznamenaní šlapou až do závěrečných titulků, aniž by nabídli něco, prostě NĚCO víc. Jen tuhle tragická událost, tam vyrovnávání se s ní, tady možný nový vztah, tam zase sžírající drogová závislost. Strhla mě spíš forma, jakou je snímek prezentován – hra s detaily, s atmosférou a bezpochyby i typově přesní herci – dostal mě nejen (po dlouhé době mnou viděný) David Duchovny, ale především do nebes vynášený, drogově závislý Benicio Del Toro, trestuhodně opomenutý minimálně oscarovou nominací. Ostatně herecky je film naprosto konzistentní. Halle Berry, i když tu a tam „kopíruje“ svoji variaci z Monster´s Ball, je naprosto přesvědčivá, stejně jako její filmové děti Alexis Llewellyn a Micah Berry. Sdělení prostě nemusí být pokaždé nějak zásadní!! 80%. (10.05.2008)

Trochu rozprávkovo pojatý príbeh o jednom narkomanovi, ktorý sa snáď dá dokopy. Všetci okolo ho bez pripomienok podporujú. Je to pekné, ale miestami fakt ťažko uveriteľné. A akokeby to nestačilo, tak je tu ešte romanca so ženou jeho najlepšieho kamaráta, ktorý nečakane zomrie. Našťastie film podržali skvelé herecké výkony. Del Toro ako feťák s dobrým srdcom je sympaťák. Berryová tentokrát tak nasilu neprehráva ako v podobne pozitívne naladenom ale o triedu lepšom filme Monster's Ball. Záver je plný nádeje, ale zároveň sa to všetko môže ľahko skurviť. Záleží na divákovi jakú ma povahu, tak si to môže vyložiť podľa seba. Nakoniec mi bolo trochu ľúto, že Duchovny mal vo filme tak málo priestoru, keďže jeho postava ma bavila najviac. Proste ďalší totálny dobrák, ktorý by sa rozdal až na to doplatí. Po druhom pozretí som už trochu menej nadšený, ale stále som dostatočne spokojný. Naviac Bluntmanov koment ma pobavil. Už len kvôli jeho hodnoteniu je jasné, že to nie je zlý film. 7/10. (13.10.2019)

Scénář: Allan Loeb .. Někdo tady vaří z A.G. Ińárritu a koření to Plesem příšer od Forstera. Jelikož jsem se k filmu dostal doporučením, takže bez zkoumání, kdo psal scénář a režíruje, tápal jsem. Ještě když k tomu všemu hraje hudba dle vybrnkaných šablon Gustavo Santaolalla, člověk se pochybnostem neubrání. ___ Ale k filmu. Je tu prakticky všechno - přátelství, rodina, drogy, úmrtí otce - co by vystačilo na poctivé drama až k slzám, ale skutečnost je jiná. Ač má scénář i režie několik světlých momentů, dohromady si spíše navzájem škodí. Nejenže je všechno přitažené za vlasy, ale těch pár silných momentů z papíru se nedaří přenést v plné intenzivně na plátno a nějaké emoce aby divák pohledal (byť je obsah neustále servírován jako něco neskonale smutného). Herci jsou v tom nevině, přestože se vracejí ke známým rolím - zfetovaný právník Del Toro (Strach a hnus v Las Vegas), ovdovělá kráska Halle Berry (Ples příšer), které to tentokrát upřímně sluší nebo milující otec David Duchovny (Californication) - takže typově sedí bezvadně a role zvládají s přehledem. Problémové zůstávají konkrétní situace v příběhu, který začíná jako chronologicky nesouvislá mozaika, aby se po pohřbu ustálil do jednoho směru, aniž by dostala nějaký hlubší tvar, uniká z reality, přičemž jede po šablonovitých kolejích drogových a rodinných problémů. Až bych si dovolil říct, že narůžovělé hollywoodské kramflíky pro doposud slibnou dánskou režisérku Susanne Bier nebudou! (24.04.2008)

Nadějné scénaristické okamžiky brutálně strhavá směsa banalitek, čímž filmu způsobuje hlavní újmu a-lá vysokorozpočtová růžově-rodinná knihovnička. Ač herecky podařené, režijně pevné v kramflecích, hudebně příjemné a v několika málo okažicích i emocionálně silné, příběh je nevyvážený a sdělení jsou rozporuplná (to mě obvykle příliš nevadí, ale sic) až rozplizlá vniveč, nicméně výsledek je pouze lehkým průměrem… 65%. (26.02.2008)