Edith Piaf

Umelci zomierajú, ale ich jedinečné diela budú žať úspechy a uznanie celé generácie. Nezabudnuteľné prenesenie neobyčajne ťažkého života úžasnej francúzskej umelkyne na filmové plátno. Na prvom mieste musím vyzdvihnúť excelentný herecký prejav Marion Cotillard, ktorej som v úlohe Edith Piaf úplne podľahla a prežívala s ňou všetky strasti a chvíľky pominuteľného šťastia. Edith si svoju slávu vybojovala nezlomnou vôľou a neuveriteľným speváckym talentom a napriek častej nepriazni osudu sa nikdy nevzdávala. My "obyčajní smrteľníci" si z nej môžeme brať príklad hoci len prostredníctvom dvoj-hodinového filmu, ktorý reálne zobrazuje jej život tak, aký asi mohol byť. "Dievča vrabčák" a jej zložitý život vo vynikajúcej réžii Oliviera Dahana. (06.08.2008)

Kdysi jsem četl biografickou knihu o Edith, která byla strhující. Totéž jsem si tedy sliboval i od tohoto filmu. Její život má tolik zvratů, že by to mohlo být úžasné téma pro strhující film. Mohlo by být, ale není. A je to velká škoda, když už se podařilo najít naprosto úžasnou ideální hereckou představitelku hlavní role. Marion Cotillard je dokonalá. Filmu však škodí neustálé skoky v čase, které nejsou nijak provázané - než stačí jedna scéna vyvrcholit, skočíme o x let dopředu či dozadu bez nějakého zjevného důvodu. Střípky z jejího života jsou také vybírány celkem prazvláštním způsobem. Neúměrně dlouho sledujeme Edithino dětství a pak si režisér vybírá především momenty, kdy je Edith na dně - více prostoru taky mohly dostat světlé okamžiky - takto ani není moc zřejmé, proč je ta věčně nadrogovaná, sotva se pohybující paní, které je něco přes čtyřicet, vlastně tak slavná. Mnohé scény jsou nedotažené. Za Edith přijde vojáček a zazpívá jí jednu z jejích nejslavnějších písní, ona je nadšená a píseň vezme, ale čekal bych, že pak se objeví scéna, kdy ji Edith zazpívá a bude to velký úspěch... Místo toho vojáček odejde, a konec - skočíme zase jinam. Režisérsky výborná je scéna, kdy se Edith dozvídá jistou tragickou informaci a i pár dalších scén je velmi slušných. Problém je v délce, nepromyšleném výběru scén a jejich (ne)uspořádání. (16.06.2007)

Sous le ciel de Paris a était née la chanteuse avec la plus fascinant voix que j'ai entendu. Bien qu'elle était petite sa voix était formidable. Le film d'Edith est formidable comme son chant et ses chansons. Son destin est tres touchant en film d'Olivier Dahan. Z tohoto biografického díla o největší šansoniérce vůbec čiší emoce a samotná láska k Edith a jejím písním. Útržkovitost a samotné přeskakování mezi časovými obdobími působí trochu chaoticky,z filmu se nedá doopravdy poznat jaká Edith byla. Každý kdo četl její životopis od Simone Berteautové ho zajisté bude srovnávat s tímto snímkem. Jenže To není možné. Aby mohl být Edithin život popsán alespoň jako ve zmíněné knize a divák zpěvačku poznal, musel by být film alespoň dvakrát tak dlouhý, což by bylo zase neúnosné, děj by se vlekl až nesnesitelně pomalým tempem, filmu by scházely správné emoce,náboj. Tím pádem by se takový počin stal naprosto nestravitelným pro obyčejné lidi. Samotné přecházení z jedné doby do druhé mě nevadilo,ač někteří tvrdí,jak moc se v ději nemohli orientovat, mě samotnému přišlo o něco méně zmatené než v jiných filmech(viz třeba Intolerance). Marion Cotillard by zasloužila za svůj výkon nejvyšší možné ocenění, takovou podobu se zpěvačkou jsem opravdu nečekal. V jedné scéně byl ale docela viditelný výškový rozdíl mezi Edith a Marion, jenže při sledování děje to ničemu neškodilo. Role Gerarda Depardieu mě, abych řekl pravdu, trochu rozesmála. Depardieu jako papá Leplée, jež je evidentně homosexuál, se pranic nepodobá svým rolím z dřívějška, kde homosexuála nepřipomínal ani trochu,natož svým skutečným životem. K českým hercům... Vladimír Javorský se do své roličky hodil,zapadl krásně mezi ostatní. Což se nedá říct o Marku Vašutovi s jeho kamenným obličejem,přes nějž je nasazený výraz toho největšího drsňáka,v emocionálně vypjatém závěru mě opravdu dokonale uzemnil,bohužel. Za nejlepší scény bych považoval scénu u Edith po pádu letadla a úplný závěr za zvuků písně Non,je ne regrette rien... jak sem si všiml okolí v potemnělém sále ani jedno oko nezůstalo suché. Nejkrásnější na snímku ale stejně jsou původní nahrávky písní Edith Piaf doprovázející celý děj. Ještě teď když si vzpomenu na některé písně, pomalu mi vbíhají slzy do očí,protože si je musím vybavit se scénami z filmu. Nevím,jaký film mě za poslední dobu dokázal srazit na kolena, mohu jen potvrdit, že v takovéhle míře se to jen tak žádnému dalšímu nepovede. Vive la Môme!!! (23.07.2007)

Ak nemáte radi Édith Piaf, šansón, či biografické filmy (ani ja nie som ich priaznivec), tak jediný dôvod, pre ktorý sa skutočne oplatí film pozrieť, je výkon Marion Cotillard. Táto Francúzka bola najväčšou hybnou silou filmu, najsilnejším ťažným strojom. Kto by pred pár rokmi povedal, že béčková herečka známa najmä ako naivná filmová priateľka známeho marseillského taxikára, po pár filmoch siahne na Oscara. Veľkou škodou je, že väčšinu filmu je na Marion ako ťahajúcej lokomotíve postavený celý dej, ktorý predstavuje súpravu niekoľko desiatok vagónov, a ktorý samotná Marion jednoducho nie je vždy schopná utiahnuť. Celkové herecké obsadenie prakticky stojí za pozornosť len v úvode a závere. Posledná polhodinka má už neskutočné grády, tragické vyvrcholenie, časové prestrihy tiež naberajú na intenzite, spočiatku sa zdajú byť vyrušujúce, po pár prestrihoch som si uvedomil, že to bola naozaj dobrá voľba. Samotný životný príbeh mohol byť teda určite o pár minút kratší, pomohlo by to. Samotné spracovanie bolo ale nad očakávania, ako pocta pre Édith je film ako celok určite to najlepšie, čo mohla dostať. 75%. (19.04.2009)

Edith Piaf mi dosud byla nejvíce známa v podstatě jen ze Zachraňte vojína Ryana, kde ji poslouchali vojáci z rádia v sutinách vybombardovaných domů. Marion Cotillard je fenomenální a celý snímek stojí na jejím výkonu. Netušila jsem, že její osobnost byla tolik výstřední, živelná a nespoutaná a že její život byl stejně tak bujarý a divoký jako ona. Celou dobu jsem čekala, jestli zde zazní píseň, jejíž název jsem vlastně ani neznala, jen ten zpěv a úvodní slova. Zazněla a nyní už vím, že je to "Non, je ne regrette rien." Šansony neposlouchám, ale celý tento snímek byl pastvou pro můj sluch. Příběh Edith Piaf je v tomto filmu vměstnán do stopáže přesahující dvě hodiny, která dokázala až po okraj naplnit svůj filmařský potenciál a excelentně tak ztvárnila její život i osud. "Vaše angličtina je jako ten sendvič." (08.03.2012)