Hraběnky

Nádherně vizuální a atmosferický seriál, kde nejsou v popředí eskapády kdo-s kým-kolikrát atd., ale krajina, která determinuje život lidí, kteří se tam usadili, nebo kteří odtamtud utíkají. Důraz kladený na formu mi ani v nejmenším nevadí, protože mi obsah nepřijde vůbec ošizený. Ráda se nechám opít kamerou - kde v českých seriálech se člověku poštěstí vidět takové kompozice? Někdo to může klidně považovat za pózu a do extrému vyhnanou samoúčelnost nesouvisející se zpracovávanou látkou, ale mně to dokonale ladí: celek tvořený hudbou, kamerou, herectvím a scénářem je mi bezvýhradně příjemný. (18.08.2012)

Televizní seriály zaplavily tuzemské obrazovky, bez klepání a upozornění se usadily v hlavním vysílacím čase a večer co večer zkouší naši benevolentnost. Na české poměry ovšem připravil nadstandardní ságu režisér Jaroslav Brabec a pod jeho vedením vznikl prozatím umně zrežírovaný, výtečně napsaný a brilantně obsazený seriál, který je tu pro ty, které ještě zajímají silné příběhy, motivy, pohnutky a sny jednotlivých postav a neomezují se na pouhé kdo, kde a hlavně s kým. Našlápnuto mají hrdinové jedné malebné vísky slušně!! (11.09.2007)

Je to jeden z nejlepších českých seriálů současnosti. I když porovnávání neni perspektiva, ze které bych to chtěl hodnotit. Zkrátka to na mě zapůsobilo - herci, krajina, střihy i dynamičtější kamera. Je to syrové, ale jsou tam i poetické chvíle, rozhodně to na mě působí autenticky, a to včetně vulgární mluvy, ta tam není samoúčelná (není to holt městské prostředí). Další věc - pokud někdo českému publiku vyblije desítky mladých lidí, co neumí hrát, exhumuje nějaké herce z dob dětství mých rodičů, a přidá pár hysterek, které umí dobře pouze brečet, a poslepuje je do Ulice, řekne tomu sračka. Zároveň ale, pokud mu ČT konečně naservíruje Hlaváčovou, Abraháma, Bydžovskou, Dlouhého, Chramostovou a další, též to označí za sračku. Rozezná český divák vůbec kvalitu od sračky? (11.06.2011)

Na českou televizní produkci dost dobrý počin...seriál má možná tuctový námět ale docela propracovaný scénář který dokázal udělat některé epizody zajímavé i když ke konci to už byl jenom nahlouplý odvar, který mě ale zase naopak překvapil svým koncem. Herecké výkony nejsou špatné, i když třeba od Abrháma bych čekal trochu víc a Zuzana Bydžovská mě hodně vadila....naopak Krajčo hrál výborně a nejlepší v celém seriálu je snad Josef Vinklář, jehož role ochlasty jsem se zprvu bál ale nakonec mě jejím provedením přímo šokoval!!! (20.10.2009)

Dovolím si porušit zdejší tradici a nebudu hodnotit nový český seriál po první zhlédnuté epizodě. Učinil-li bych tak, obdržely by Hraběnky lepší čtyři hvězdičky. Poetické obrázky z českého venkova, dokreslující melancholickou atmosféru a občas pročísnuté zásahem blesku; výborní, typově přesně obsazení, herci; slušná hudba a solidní základ pro mnoho dramatických situací. Několik prvních epizod, stále sledovaných pod vlivem euforie z výjimečnosti Hraběnek oproti jiným současným českým seriálům, mi ani nevadilo, že na tom základě není nic moc stavěno. Syrové slovní konfrontace dvou a více postav však začaly čím dál častěji střídat ultratrapné momentky typu „mamča kupuje mobil“. Proboha, něco modernějšího by to chtělo! Pochybnosti o způsobilosti scénáristů napsat cca 16 hodin smysluplného děje, narůstaly přímo úměrně s množstvím scénáristických berliček, kdy je nám slovy neobratně vysvětlováno, proč postava činí, co činí. Očekával bych, že to bude dostatečně patrné z jejího „vnitřního prokreslení“. Bohužel není. Vrcholem všeho, špičkou ledovce bezradnosti, pro mě byl dialog zhruba tohoto ražení: (Muž jede na kole, nevšimne si nataženého drátu a vzápětí letí přes řídítka. Kolem jede koňmo mladá žena) – „Jste v pořádku?“ –V pořádku? Ano, ano“. Konec scény. U Formana by to svou zamýšlenou trapností bylo úsměvné, tady, míněno zcela vážně, to vzbuzuje leda tak lítost. Výše uvedený dialog navíc není veden v češtině, nýbrž zpolaanglicky, zpolaněmecky, s čímž souvisí další problém scénáře: zcela zbytečná snaha o protlačení „kosmopolitizujících“ prvků (děvočka z Ukrajiny, její pěstmi pěstění bratři, tajemný Němec). Podobně jako u Prison Breaku (mám to ale odvahu, srovnávat nesrovnatelné, viďte?), zpočátku snadno přehlédnutelné maličkosti vyrůstají do obludných proporcí a stávají se ohromně otravnými. Z nešikovnosti dramatické výstavby některých scén mě nejednou rozbolely všechny svaly v těle (ano, včetně mezižeberních). Když jsem celý rozbolavěný odcházel od sedmé epizody, bylo mi jasné, že tohle dál nemá cenu. Škoda no, snaha (by) byla. 60% (16.10.2007)