Hraběnky

Dovolím si porušit zdejší tradici a nebudu hodnotit nový český seriál po první zhlédnuté epizodě. Učinil-li bych tak, obdržely by Hraběnky lepší čtyři hvězdičky. Poetické obrázky z českého venkova, dokreslující melancholickou atmosféru a občas pročísnuté zásahem blesku; výborní, typově přesně obsazení, herci; slušná hudba a solidní základ pro mnoho dramatických situací. Několik prvních epizod, stále sledovaných pod vlivem euforie z výjimečnosti Hraběnek oproti jiným současným českým seriálům, mi ani nevadilo, že na tom základě není nic moc stavěno. Syrové slovní konfrontace dvou a více postav však začaly čím dál častěji střídat ultratrapné momentky typu „mamča kupuje mobil“. Proboha, něco modernějšího by to chtělo! Pochybnosti o způsobilosti scénáristů napsat cca 16 hodin smysluplného děje, narůstaly přímo úměrně s množstvím scénáristických berliček, kdy je nám slovy neobratně vysvětlováno, proč postava činí, co činí. Očekával bych, že to bude dostatečně patrné z jejího „vnitřního prokreslení“. Bohužel není. Vrcholem všeho, špičkou ledovce bezradnosti, pro mě byl dialog zhruba tohoto ražení: (Muž jede na kole, nevšimne si nataženého drátu a vzápětí letí přes řídítka. Kolem jede koňmo mladá žena) – „Jste v pořádku?“ –V pořádku? Ano, ano“. Konec scény. U Formana by to svou zamýšlenou trapností bylo úsměvné, tady, míněno zcela vážně, to vzbuzuje leda tak lítost. Výše uvedený dialog navíc není veden v češtině, nýbrž zpolaanglicky, zpolaněmecky, s čímž souvisí další problém scénáře: zcela zbytečná snaha o protlačení „kosmopolitizujících“ prvků (děvočka z Ukrajiny, její pěstmi pěstění bratři, tajemný Němec). Podobně jako u Prison Breaku (mám to ale odvahu, srovnávat nesrovnatelné, viďte?), zpočátku snadno přehlédnutelné maličkosti vyrůstají do obludných proporcí a stávají se ohromně otravnými. Z nešikovnosti dramatické výstavby některých scén mě nejednou rozbolely všechny svaly v těle (ano, včetně mezižeberních). Když jsem celý rozbolavěný odcházel od sedmé epizody, bylo mi jasné, že tohle dál nemá cenu. Škoda no, snaha (by) byla. 60% (16.10.2007)

Docela mě udivuje takhle nízké hodnocení, ale v porovnání s ostatními českými seriály ohodnocenými uživateli csfd je to velký nadprůměr. Ti kdo dali odpad! tak jsou zřejmě pouhými zatvrzelými odpůrci seriálů, protože jinak by se i ten nezarytější odpůrce českých seriálů rozhodl dát po shlédnutí všech dílů Hraběnek přinejmenším 2 *. Jednu za bezchybnou kameru a druhou za vynikající herecké výkony. Opravdu se divím že většina diváků v době vysílání Hraběnek dali přednost předem jasně předvídatelné Pojišťovně štěstí, která podle mě nemá (spolu s dalšími seriály Tv Nova a Prima) co nabídnout. Leda kromě kil make-upu a rádoby šťastnému receptu na život... Hraběnky jsou v lecčems jiné. Převážně mě nadchly krásné exteriérové záběry naší krajiny doprovázené vynikající hudbou. Toto se v seriálech skutečně moc nevyskytuje... Dále se zde sešli vynikající herci, své životní umění zde zakončil Josef Vinklář; Naprosto fantasticky a přirozeně hráli Josef Abrhám a Jana Hlaváčová. Pozadu nezůstala ani čtveřice sester. Zajímovou roli si vystřihla Veronika Freimannová a o zábavu se nám postarali pánové Hrušínský, Bareš a Vlach. Výtečná byla též Vlasta Chramostová. Po počáteční antipatii si diváka získá i Richard Krajčo. Prostě samí dobří herci, obsazení nemohlo být lepší. Děj plyne poklidně, ale přesto je plný zvratů a tragických událostí. 17 dílů uteklo jako voda a na Štědrý den mi bylo tak všelijak, když jsem shlédl poslední díl. Kdo neviděl, neví o co přišel... (06.09.2007)

Musím uznat, že po dlouhé době je toto zajímavý televizní počin. Josef Abrhám si už zvykl na zubní protézu, s níž měl v druhé řadě Nemocnice silné problémy, a hraje zcela bravurně, bezprostředně, jakoby nevyvíjel žádnou hereckou akci, přirozený v momentech lehkého dojetí i rozčilení. Jednání postav je ve většině případů věrohodné, což už samo o sobě je přínos. Některá klišé v podobě - herecky nemotorného, ale nesmírně sympatického - bohatého Němce přebolí při pohledu na životně zachycenou českou vesnici. Největší potěchu mi však poskytuje nádherné, plaché herectví Lenky Vlasákové. - - Po jedenáctém díle oceňuji i odvahu nechat zemřít jednu z hlavních postav a doufám, že reakce rodiny na její odchod bude v následných dílech (psáno 15.11.07) zajímavě a psychologicky věrohodně zpracován... (08.11.2007)

Ano. Někdy mám pocit, že český divák neví, co chce. Hlavně, pokud jde o TV tvorbu. Jednou nadává, že nejde o film, ale o divadlo (a u přepisu divadelní hry o něj SKUTEČNĚ jde), jindy, když mu je nabídnuto něco jiného, řve, že chce úplně ještě snad něco jiného. Jaroslav Brabec, konkrétně tedy, režíruje pořád stejně, stejně dobře, a pokud je jeho práce u jednoho projektu vynášena do nebes a u jiného haněna, je v tom velký rozpor. Jediný problém Hraběnek je poněkud řídší děj s jedním hodně přehnaným zvratem (elektrický sloup), na duhé straně oceňuju dialogy, po mnoha letech mám u českého seriálu pocit, že slyším mluvit skutečné lidi. V tomto smyslu byla dost mimo i recenze Jana Jaroše v Reflexu, která tvrdila, že představitelé rodiny Hrabětových se neumí vcítit do postav lidí z venkova. Možná se to někomu nezdá, ale žijí tam i tací, kteří jdou proti tomu "zaběhnutému vesnickému stereotypu." Stejná hořkost zůstává i nad některými komentáři zde, opravdovými výkřiky do tmy, objevujícími se hlavně u té podceňované televizní tvorby. Od jisté doby se snažím vyhýbat konfrontačním reakcím, ale tady musím napsat - fakt už jděte do háje. (07.01.2008)

Tenhle seriál zraje jako víno. Přiznám se, že současným českým seriálům se obloukem vyhýbám. Pokud jsem se někdy začala na některý dívat, zpravidla kvůli doplnění vzdělání, většinou jsem nevydržela déle než dva díly. Při českých seriálech se totiž nedokážu ubránit pocitu, že byly natáčeny především pro čtenáře Blesku, který se třese hlavně na průšvihy a skandály. Na Hraběnky mě původně nalákal trailer se zapadajícím sluncem a překrásnou hudbou. Ovšem jestli jsem podle něj čekala venkovskou idylku, nedočkala jsem se. Ale nedočkala jsem se ani vehementního zdůrazňování negativ současné společnosti, jak tomu u českých seriálů bývá. Příběh je úplně obyčejný, vyvíjí se zpočátku velmi pomalu, což může diváky odradit. Trvá dlouho, než do sebe jednotlivé epizodky začnou zapadat jak kolečka do hodinek. Ze začátku jsem měla trochu problém s některými postavami, jejichž konání a motivaci jsem ne úplně chápala (Marta Zuzany Bydžovské, Honza Richarda Krajča, ing. Vít Martina Stropnického). Ale jejich čas měl teprve přijít. Právě postavy a jejich obsazení jsou v tomhle seriálu tím nejcennějším, rozhodně nejde o nějaké umělé knižní figury. Speciálně mě dostala mamča Jany Hlaváčové a samozřejmě opilec Saša, poslední role Josefa Vinkláře. Zhruba od poloviny seriálu zjišťuju, že se při každém díle čím dál víc bojím, že už přijdou závěrečné titulky. Nebýt poněkud pomalého rozjezdu, bylo by to za plnou. (20.11.2007)