Čarovný duben

Tak já nevim, asi jsem balvan, ale ta "půvabnost" mi v tomto díle nějak zůstala utajena. To příšerné s prominutím "slepičí tlachání", najmě v podání (asi retardované, nevím, neviděl jsem prvních pár minut) postavy jménem Lotty, a vůbec celková stylizace (ten konec, kdy kvete kovové držadlo hole atp.), to mi připomnělo jednu knihu z edice červené knihovny či Harlekýnky nebo jak se to jemnovalo, kterou jsme měli na chalupě v knihovně tak nešikovně danou, že mi na ní vždy neodvratně spočinul zrak, když jsem uléhal. Jednou mi to nedalo, otevřel jsem jí, leč po chvilce se mi udělalo nevolno, knihu jsem zahodil a utekl pryč. Velmi podobně se mi udělalo i nyní, ale tentokrát jsem, nevím proč, vydržel. Asi mám nějaké podvědomé sklony k sebetrýznění. Je mi líto, toto nebyl můj šálek kávy. (18.11.2008)

Sluncem zalitá Itálie a zcela pozitivní film o jednom zcela pozitivním místě, které osvobozuje od každodenního únavného stereotypu a všedních starostí a probouzí zcela pozitivní myšlenky, což může posléze vést ke změně přístupu k životu i k lidem. Proč něčemu na první (ale jen na první a velice povrchní) pohled tak lacinému dát 4* ? Potíž je v tom, že většina z nás by občas takové kouzelné místo potřebovala. A já jsem jen tak seděla a dívala se - a přistihla jsem se, že se usmívám. Tak proto. (19.11.2008)

Žádné drama , žádné příliš vypjaté situace, ale naopak pomalý příjemný romantický film. Možná nabádání k jakékoli změně , protože jak známo právě ona dokáže rozhodit zaběhlý rytmus a i jediná dokáže dát partiturám zcela nový význam. Takže třeba změna deštivého Londýna za rozkvetlou Itálii a rázem se z únavených vztahů stanou opět vztahy láskyplné. Kéžby to tak fungovalo.... (19.11.2008)

Mike Newell má na filmové adaptace literárních předloh šťastnou ruku - prestižní Marquézovu Lásku za časů cholery asi netřeba připomínat, i když se původnímu literárnímu textu příliš nepřiblížila, Čarovným duben Elizabeth von Arnim se mu však podařilo nastartovat svou později tak úspěšnou režijní kariéru. Čarovný duben je zajímavě pojatá romantická story, v níž se prezentuje cosi z geografické sociologie - místo, na němž lidé žijí, ovlivňuje celou společnost. Vyhořelé vztahy odrážející konzervativní společnost počátku 20. století a zrcadlící se v deštivém londýnském počasí, vyhraněné volní jednání několika silných emancipujících se žen, které jsou uvězněné v pavučině dlouhodobého zkostnatělého manželství (Newell příznačně používá symbolické obrazové předěly detailů pavučin, kde je zachycen létavý - jinak volně poletující - hmyz...) a zprvu pudová, jen intuitivní snaha zmizet z tohoto světa, vykořenit se a odjet daleko odtud - to jsou pohnutky jarní (v mnoha významech toho slova) cesty do slunné Itálie, která již světu dala nejednu renesanci... Mike Newell natočil trochu rozvleklý, ale přesto skutečně příjemný, optimistický a milý film... Podobné filmy: Angličan, který vylezl na kopec (a slezl z hory), Láska za časů cholery (18.11.2008)

Čarovné kostýmní plkání... Snad i kvůli zoufalému českému dabingu, spolehlivě i ze sebelepšího filmu udělavšího mělkou televizní inscenaci, kolem mě tenhle filmek trošku prošuměl... Ach jo... . . . Tak mi zase jednou nezbývá, než se těšit někdy na dvd... - - - - - (Poprvé tedy minuto 18.11.2008. na ČT2, komentář zde jako čtvrtý - 18.11.2008) (18.11.2008)