Klub mŕtvych

Mě se to líbilo. Příjemný hořko-sladký malý film o životě profesora a jeho rodiny. Není tu nic novátorského nebo překvapujícího, ale plyne to v pohodovém tempu. Taková slabší obměna Little Miss Sunshine. Geniální je Thomas Haden Church, který jako nevlastní bratr Quaida pokaždé rosekne nějakou situaci povedenou grimasou nebo uzěmňující hláškou. -"'Stem Cell Research: The Wrong Choice'... That's some real riveting shit there. You Young Republicans really know how to party." (03.08.2008)

Hm, komedie. Ani jednou se mi nepohnuly koutky úst byť o pár milimetrů jakýmkoli směrem. Což je pro takový žánr celkem bídná vizitka. Celkově to bylo takové vyloženě průměrné a na třech hvězdičkách to zachraňoval jenom slušný spád. A tomuhle patlalovi svěřili režii druhých 300? Kdo to mohl dovolit? 50% (25.04.2017)

Příběh samotářského zahořklého profesora, jehož k životu probudí nová ženská, to asi nebude opravdu nic nového. Jenže má taky bratra s nadhledem a vtipem, a dceru, která je na tom podobně. Takže se příběh nese na vlně lehkých polomouder a vtipů, které mne bavily a nebyi mi proti srsti. Dennis je natolik profík, že utáhne celý film sám a navíc je tu výborný Thomas Haden Church jako jeho bratr a samozřejmě Ellen Page. Příjemný film o obyčejných věcech, klasická slaďárna, která mi ani trochu nevadila. 75% (14.08.2013)

Začíná-li vaše křestní jméno na „N“, po němž následují přesně tři další písmena, buď jste nebo se stanete režisérem smutných komedií o sociální retardaci intelektuálů. K tomuto jednoduchému hypotetickému soudu mne přivedli Noah Baumach s jeho Olihní a velrybou a Noam Murro s jeho Chytrými lidmi. Asi hloupost, ale ty filmy mají dost společného. Předně – jsou to filmy bez života. Jinými slovy jsou přesně jako jejich hrdinové, což je možná záměr, možná neschopnost režisérů jim ten život vdechnout. U Smart People spíše to druhé. I při nijak extrémní délce se film pohybuje vpřed s obratností mnohatunového behemotha. Nadto jej brzdí spousta zcela zbytečných záběrů či scén (oblékání) a postrádá děj v klasickém slova smyslu. Osmdesát minut se v podstatě jenom seznamujeme s postavami, jejichž náhle proměně (přesněji náhlé proměně jedné, max. dvou z nich) je vyhrazena závěrečná desetiminutovka. Ty postavy přitom nejsou vůbec špatně „rozvržené“ a rád bych s nimi strávil více času, poznal je z více úhlů. Být film jenom pilotem seriálu, dává dokonalý smysl. Takto jakýkoliv smysl postrádá. Škoda, neboť Mark Poirier dle některých moc pěkných momentů umí psát a hlavně se zdá, že dobře ví, o čem píše. Jenom jaksi neví, čeho se chce dobrat. Například problematický vztah přemoudřelé dcery a jejího jediného vzoru, otce, nikam nevyúsťuje. Neujasněnost cílů poznamenává i výkony jindy mnohem lepších, mnohem skutečnějších herců. Nenést film myšlenku, kterou bez výhrad akceptuji, ať je formulována jakkoli nešikovně, žehrám teď nad ztraceným časem. Prokletím chytrých lidí je hloupost, o které ví. 55% Zajímavé komentáře: Psema, ScarPoul, hudy78 (09.01.2009)

Dosť otravné a výrok, že vy mladí republikáni sa správate ako Hitlerjugend o prvého vianočného sviatku, je trefný. Z času na čas vtipné, romantické, ale opakujem veľmi otravné. Pozerať približne hodinu a pól na chlapa s duševnými problémami, ktorý je cynik a nie je vtipný, ale jeho dcéra si ho obhajuje, to bolo dosť nezáživné. Samotár nie, ale prežívač. Z tohto filmu by si cenu zaslúžila jedine Ellen Page, ostatné dosť nepozerateľné, dokonca aj tá jemná melódia ma začala otravovať a film som musel prerušiť, aby som sa reštartoval tvrdšou hudbou. Televízny film s dávkou melanchólie. (17.07.2012)