BrainStorm

Solidní, ale bohužel hodně nevyrovnané. Na jedné straně pan Dokonalý Brzobohatý s koutky tu dole, tu nahoře, podle toho, jestli došly nebo nedošly "Bobule", s rolí opravdu vžití Ivani Trojan a Chýlková, a dnes možná nejhezčí čs. herečka Táňa Pauhofová, na druhé straně ochraptělá Tereza Voříšková a stejně herecky nevěrohodný Marek Galló, a jako nejzbytečnější (a bohužel, i nejtrapnější) postavička řemeslník Oldřich Navrátil, jehož repliky do tohohle vtipného a přesto velmi citlivého filmu vůbec nepasují. (31.03.2011)

"Jo lhát, to je jako zpívat.. To se musí umět !!" A s filmařinou se to má úplně stejně.. A Jirka zkrátka umí !! Marek Epstein přišel s dalším výtečným scénářem, jakkoli jednoduchým, a Jirka Strach z něj s řemeslnou jistotou, pro něj téměř samozřejmou, vymačkal opravdu maximum.. Nebýt těch všech vtípků a toho laskavého cynismu tipoval bych Brainstorm spíš na Slámu, ale toho už Jirka bere o dvě délky.. (30.09.2018)

Jiří Strach si u mě napravil reputaci po vánoční pohádce. BrainStrom je příjemné pohlazení po duši. Milý, lidský, skvěle herecky obsazený příběh Před pár dny jsem měla možnost vidět pana Brzobohatého v Rodácích a musím říct ,že jeho výkon tam i zde byl opravdu excelentní. Čas nic neubral ,spíše jen přidal na charisma a pár vrásek navíc. Kdyby to šlo a každý dostal měsíc navíc smířit se, snad by se nám odcházelo ze světa lépe. I když "konec" s Pavlem Liškou .............:-). (23.03.2008)

Jirka Strach dokazuje v každém filmu, že má nevšední režisérský talent. Rád bych viděl nějaký jeho film bez označení "televizní". Ač může být Brainstorm sebevíc vykradačský (Čas probuzení či převzaté scénky z Rainmana), jedná se na české poměry o nevšední dílko s minimem kazů, maximem hereckých výkonů a příjemným magičmem v postavě Pavla Lišky. (17.08.2011)

Mít doma dementního dědka, v posteli nenasytnou dvacetiletou maďarskou nymfomanku, v čekárně armádu psychotických hysterek a v zádech stále dravou a dominantní exmanažerku volného času, to by nakonec uvrhlo do totální letargie i naprostého mámtovpičistu Ivana. Naštěstí jsou na to prášky! Když jsem se onehdy Bubáka ptal, kde ty pilulky na Alzhajmra jakože seženu, abych se den co den nemusel divit, proč mám, kurva, furt narvané kapsy zauzlovanýma kapesníkama, řekl, že prý v Boží lékárně. A tehdy jsem se vyděšeně rozhodl, že jestli Bůh vypadá jako Liška, tak to radši risknu u konkurence, protože v nebi zjevně fetujou, oprostím se od veškeré dosavadní askeze a odříkání a pořádně si zahřeším. Akorát že mi to u éšopu G-bay.org furt hlásí, že stránka neexistuje, a tak teď držím v ruce pět zauzlovaných kapesníků, zmateně na ně čumím a nemůžu si zaboha vzpomenout, kterouže tu manželku bližního svého jsem to vlastně chtěl požádat. No nic, posmilním je asi tedy všechny. Mozkobouře (Kde to, kurva, jsme, Jirko? V Komonvelsu?!) rozhodně není o urputném vymýšlení zbytečných korporátních kokotin, jak by mohl kulturně zaprodaný název napovídat. Je to příjemný, milý a mlaskavý film s kardiem, jaké už se dneska netočí! Film, po kterém se i cynický divák jen tak přiblble usmívá s vědomím, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř, a jak už to v pohádkách bývá, i když se zdá, že všechno je pičou ke zdi, lze to s trochou tumoru vždycky nějak otočit do aspoň trochu přístupnější polohy. Inšalah, samozřejmě! Prostě Epštajn v nejlepší formě, ten Nezván Nečekán zase dokonale koncertuje spolu s panem Věkem, no a Bubák to má jako obvykle pevně v uších, už nejmíň po sté ukazujíc, že držet jej v mantinelech televizní produkce je plýtvání perlami na svině v maloměstských obývácích. PS: A všechno nejlepší k dnešní půlce cesty za Ředitelem, vole! (29.09.2018)