Jaskyňa žltého psa

Mongolský film jsem kromě Čingischána ještě neviděl. Právě proto mě tento docela zajímal. Nakonec jsem ale nedostal příběh, ale čistý pohled na mongolskou pasteveckou rodinu. O tom, jak jejich život probíhá, o jejich problémech, ale také o tom, jak to vypadá, když se celá rodina se stádem ovcí přesouvá o planinu dál. Zajímavý pohled na takový život. Nenaskytne se každý den. (09.05.2011)

Hmm.. U "uplakaného velblouda" jsem se v očarování zmohl v komentáři jen na dvě slova, tak to pro tentokrát trošku rozvedu :) . Byambasuren Davaa(ová) se (s německou podporou v zádech) jeví jako velký talent protože u obou filmů je znát, že si je moc dobře vědoma možností a limitů tohodle polodokumentárního formátu a na (ne)herce klade jen přesně takové nároky aby ze sebe dostali maximum a přitom to pořád znělo i vypadalo zcela přirozeně a nenuceně (Tady se hodí jako příklad film "Last trapper", který je sice krásný, ale některé fráze už prostě nezní autenticky). Dokáže držet tempo, vyvarovává se zbytečné vaty a umí diváka držet v napěti přestože je dramatický oblouk těchto filmů výrazně odlišný od zápaďáckého standardu. Je to i šikovně napsané a je v tom jemný humor i spousta motivů k zamyšlení. Osobně bych řekl, že dějově mi velbloud sedl lépe, ale zelené pláně psa jsou mi přecejen trochu bližší než Gobi a je tu trochu víc k nakouknutí z praktického života, takže šul nul to je u mě asi na stejno. To znamená: plná palba bez přemýšlení... Krása. (10.01.2015)

V celém filmu mi bylo moc dobře, jako bych s tou rodinu trávila čas osobně... Film plyne v tempu, které koresponduje s tempem mongolských pastevců a jejich rodin. Nikdo nic nehraje, jelikož je zde nahlížen reálný život jedné mongolské pastevecké rodiny... výsledek umocňují syrové záběry rozlehlé okolní krajiny a taktéž náznak mongolských mýtů či lidových písní, které pomáhají vhlédnout více do myšlení tamějších lidí... Kdyby film trval další hodinu, nepřišlo by mi to... (08.08.2010)

Mnohem filmovější záležitost než předchozí režisérčin "Příběh o uplakaném velbloudovi". Film je opět především o životě jedné kočující mongolské rodiny a nese se v tradičním rozvláčném tempu. Má ale hodně filmových nápadů a hlavní zápletka okolo nechtěného psíka Zochera i spoustu nádherně a upřímně působících momentů. Jeden velice milý film "z konce světa" s jehož zhlédnutím nemusíte váhat, pokud jen trochu trochu tušíte, co od něho čekat. (19.12.2006)

Inspirováno příběhem Gantuji Lhagvi. CITÁT - Znovu se narodí jako muž s copem a ne jako pes s ohonem............. Je to o životě, o životě mongolských kočovníků. Jejich práce s dobytkem, prodej kůží ve městě, výroba sýra, výchova nových potomků a každoroční stěhování. Malá zápletka v tomto polodokumentu je legenda o Jeskyni žlutého psa, ale nečekejte nic dramatického - je to o životě, nic předepsaného ve scénáři. CITÁT - S Bohem si nemůžeš hrát............ Kdo má rád tyto příběhy, ten si užije a kdo je nemá rád ať se alespoň jednou podívá. Uvidí zde úplně něco jiného, než je člověk z města zvyklej. Lehce mi to připomíná film Urga Nikity Michalkova. Jedna věc mě tam trochu překvapila. Mongolský otec nechce aby si dcera nechala zatoulané štěně. Ale ve městě raději koupí umělohmotnou štěkací hračku na baterky. Nádhera kočovného života přijde okolo 64 minuty. Rozebírání, balení a odjezd jsou velmi poučné poznatky. Poděkování Bohům za povolení k usídlení a jdeme dál. Ke konci se to trošku zdramatizovalo, ale to je prostě život. CITÁT - Nezapomeňte přijít k volbám.......... Tvůrci filmu děkují rodině Batchullunů, kteří svolili k natočení příběhu o jednom jejich životním úseku. (20.04.2013)