Jeskyně žlutého psa
Die Höhle des gelben Hundes
The Cave of the Yellow Dog
Obsahy(1)
Polodokumentárny film od tvorcov úspešnej snímky "Príbeh o uplakanej ťave" sa opäť vracia do prostredia mongolských kočovníkov a k zobrazeniu ich spôsobu života. Keď malá Nansal nájde v jaskyni psie mláďa, ani protesty rodičov ju neprinútia vzdať sa nového kamaráta, ktorému dá meno Zochor - Fľak. Jej otec sa však obáva, že túlavý pes mohol žiť s vlkmi, ktorí by podľa jeho stopy mohli nájsť stádo a zabiť ovce. Keď sa rodina chystá na zimu presťahovať, Nansalin otec nechá Fľaka priviazaného ku kolu a neobmäkčí ho ani dcérin plač. Počas cesty však rodina zistí, že v zhone zabudla v tábore najmladšie dieťa. Keď sa poň otec vráti, nájde pri ňom verného Fľaka, ktorý bábätko ochránil pred kŕdľom hladných supov. To ho presvedčí, že Fľak si zaslúži stať sa členom rodiny. Čaro jednoduchého príbehu tkvie v zachytení každodenného života mongolských pastierov, riadeného prírodnými zákonmi a cyklami. Zobrazuje však aj postupné prenikanie moderného vplyvu mesta a jeho lákadiel, neodvratne meniacich tradičný životný štýl. S pomocou autentického prejavu nehercov režisérka mongolského pôvodu vyrozprávala príbeh o priateľstve človeka a zvieraťa jednoduchou filmovou rečou, ktorá rešpektuje nesmiernosť mongolskej krajiny, no nesnaží sa ju premeniť na pohľadnicové obrázky. Film získal viacero festivalových ocenení (German Film Awards, MFF Mníchov, MFF San Sebastian a i.) a má šancu stať sa rovnakým miláčikom publika ako jeho predchodca "Príbeh o uplakanej ťave". (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (25)
Mongolský film jsem kromě Čingischána ještě neviděl. Právě proto mě tento docela zajímal. Nakonec jsem ale nedostal příběh, ale čistý pohled na mongolskou pasteveckou rodinu. O tom, jak jejich život probíhá, o jejich problémech, ale také o tom, jak to vypadá, když se celá rodina se stádem ovcí přesouvá o planinu dál. Zajímavý pohled na takový život. Nenaskytne se každý den. ()
Zajímavý pohled do rutinního života mongolské pastevecké rodiny. Víra, rodinné hodnoty, kombinace primitivního života, živočišných darů a náznaků civilizace (motocykl či úsměvná scéna s umělohmotným šmejdem - zelená naběračka). Přátelství kouzelné dívenky a psa bez patetických scén. A ponaučení, že člověk s copem byl v předchozím životě psem. Jen škoda zbytečně přemrštěné stopáže, ubrat tak dvacet minut, byl bych spokojen. Nudné pasáže popírat nebudu. Třiapůl hvězdičky. [Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií] ()
Německo-mongolský polodokumentární snímek sleduje v mongolské krajině rodinu pastýřů žijících kočovným životem a přibližuje jejich jedinečný způsob života. Otec a matka žijí se třemi dětmi v harmonii s místní přírodou a duchovními hodnotami, vč. myšlenky reinkarnace. Koloběh lidského života, střídání ročních období, počasí… a obecně cykličnost (lidského) bytí na Zemi jsou zde velmi patrné. Stejně jako jedinečnost, hodnota člověka žijícího pokorně, s láskou a radostí z prosté existence, v relativní chudobě (nikoli duševní!!) a živícího se poctivou prací. Die Höhle des gelben Hundes je oslavou rodinné pospolitosti, oslavou síly prosté lásky, nejen té mateřské či rodičovské, zároveň také oslavou svobody a volnosti, oslavou přátelství člověka a zvířete. ~ Členové rodiny sice žijí v odlehlých pastvinách stranou moderní civilizace, avšak ta nekompromisně proniká do jejich prostého, tradičního pojetí života. Onen nezadržitelný vývoj dokumentují např. moment s umělohmotnou naběračkou nebo růžový plyšový pes (x živý pes > materialismus x duchovní pojetí života / majetek x prožitek / umělost prefabrikátu x přirozenost živého tvora). Symbolické bylo neúmyslné přerušení cesty jedoucímu autu, jež upozorňovalo na blížící se volby, stádem dobytka. ~ Ač se film kolíbá v rozvláčném tempu, přitahuje diváka jako magnet obzvlášť autentičností a přirozeností projevu neherců (otázkou však, hráli-li vůbec) nebo i pokojnou, mírumilovnou meditativní hudební složkou, vč. tamějších lidových písní. Při sledování těchto bezelstných lidí si člověk uprostřed Evropy uvědomí hodnoty, které jsou v životě podstatné a na nichž by civilizace měla i nadále stavět. Die Höhle des gelben Hundes je neobyčejně lidský film, na který by se měli podívat všichni namlsaní, majetně založení lidé v západní konzumní společnosti. P. S. Šťastná to rodina. ()
Hmm.. U "uplakaného velblouda" jsem se v očarování zmohl v komentáři jen na dvě slova, tak to pro tentokrát trošku rozvedu :) . Byambasuren Davaa(ová) se (s německou podporou v zádech) jeví jako velký talent protože u obou filmů je znát, že si je moc dobře vědoma možností a limitů tohodle polodokumentárního formátu a na (ne)herce klade jen přesně takové nároky aby ze sebe dostali maximum a přitom to pořád znělo i vypadalo zcela přirozeně a nenuceně (Tady se hodí jako příklad film "Last trapper", který je sice krásný, ale některé fráze už prostě nezní autenticky). Dokáže držet tempo, vyvarovává se zbytečné vaty a umí diváka držet v napěti přestože je dramatický oblouk těchto filmů výrazně odlišný od zápaďáckého standardu. Je to i šikovně napsané a je v tom jemný humor i spousta motivů k zamyšlení. Osobně bych řekl, že dějově mi velbloud sedl lépe, ale zelené pláně psa jsou mi přecejen trochu bližší než Gobi a je tu trochu víc k nakouknutí z praktického života, takže šul nul to je u mě asi na stejno. To znamená: plná palba bez přemýšlení... Krása. ()
Jednoduchý príbeh mongolskej rodiny, ktorá sa živí tradičným kočovným pastierstvom v dobe, kedy tento druh obživy začína upadať a mnoho kočovníkov sa postupne sťahuje za jednoduchšou prácou do veľkých miest. Nájdený psík v tejto rodine vyvoláva menšie rozbroje, ale nakoniec si svoje miesto medzi nimi vybojuje... Krása tohto filmu je hlavne v obrazoch a pohľade na náročný život v jurte uprostred nádhernej (aj keď miestami nehostinnej) krajiny. ()
Reklama