Prípad číslo 39

Svieži vánok do vôd soft hororu. A zároveň veľmi poučný film. Radšej si to dobre premyslite, než zoberiete niekoho cudzieho k sebe do baráku :) Dejová linka bola zaujímavá, aj keď už od začiatku predvídateľná. Našťastie to vyvažovala perfektná atmosféra a všadeprítomný pocit beznádeje. R. Zellweger to odohrala uspokojivo, ale na jej mieste by som si vedel predstaviť aj inú herečku. Zato herecký výkon hlavnej záporáčky nemal chybu, niečo perfektné. Často som nevedel, či ju mám ľutovať, neznášať alebo sa jej báť. Dej sa uzavrel asi jediným možným spôsobom aby sa naplnilo príslovie: "Vlk sa nažral a ovca ostala celá". :) Ale som spokojný. 80/100 (14.11.2013)

Následující komentář se může považovat za spoiler, pokud nejste tak bystrý jako já a nevěděli byste jakým směrem se film bude ubírat, dál nečti. Dřímají ve Vás pochyby, zda-li si pořídit potomka? Snažíte se najít odpovědi na otázky typu: „Jsem už na to připravená/ý?“ , „Budu si vědět rady?“ , „Budu dobrá/ý matka/ táta?“ . Koukněte na tento horůrek a pochybnosti budou rázem pryč. Já už vím, že dokud nějaký Einstein nevynalezne detektor démonů popřípadě nějaký Edison nevymyslí démonovzdorný neopren, matka ze mě nikdy nebude. Co kdyby moje roztomiloučká holčička podělila syndrom Samara nebo dokonce Lillith? Děkuji, necu.. Radši budu vlastnit psí stanici :o) Horory postavené na vraždících holčičkách mě pokaždé pořádně vyděsí. Jodelle Ferland byla perfektní. Are you scared? Bojím! (04.11.2010)

Solidní podívaná. Case 39 bude určitě často porovnáván s Orphanem. Oproti němu je hororovější, béčkovější a celkově slabší. Problém je hlavně ten, že v Orphanovi byla sympatická Vera Farmiga a démonický objev Isabelle Fuhrman, zde je střídavě sympatická (a to jako fakt, moje sympatie k hrdince se měnily co pět minut) Renée Zellweger a vyloženě nepřesvědčivá Jodelle Ferland. U samotného Alvarta je cítit talent, ale ještě má co zlepšovat. Z filmu mám takové smíšené pocity - z poctivého hororového zážitku jsem byl často vyrušován různými rozpačitými momenty, které se s železnou pravidelností a vytrvalostí objevují od začátku až do konce. Celkem by mě zajímalo, co se s filmem po ty tři roky, které uběhly od jeho natočení, dělo, protože v traileru je docela dost zajímavých záběrů, které v samotném filmu neuvidíme, a také asi dva záběry, které se mi do něj (vzhledem k ději) vůbec nehodí. (29.12.2009)

Podezřelá číslovka v názvu filmu může značit z diváckého pohledu leccos. Ne, tolik mrtvých opravdu tahle paranormální story nečítá, ale může to být počet leknutí, i když i to je přehnané, rozhodně je to však nejméně 39. minut z filmu, kdy divák bude v napětí a bude ho provázet permanentně mrazivý pocit. Renée Zellweger si dává delší hereckou pauzu, dokazuje však, že žádný žánr jí za aktivního herectví nečinil potíže. Bez problému ztvárnila sociální pracovnici Emily, která dostala do kompetence prověřit případ číslo 39. Ten se od těch předchozích 38 případů, které měla na starost, v mnohém podstatně liší. V jeho spisu se pojednává o desetileté holčičce Lilith, kterou mají její rodiče zanedbávat. Při bližší analýze to ale nejsou rodiče, jež představují pro svoji dceru hrozbu, když ji chtěli upéct v troubě. Hrozbou je Lilith, která je ztělesněním démona s paranormálními schopnostmi. Zhruba tohle se odehraje v první čtvrtině filmu. Divák správně vytuší, jak se věci mají. Očividná průhlednost příběhu, jakým směrem se bude ubírat dál, ale vůbec není na škodu. Režisérovi Christianu Alvartovi se totiž podařilo diváka navnadit na další dvě třetiny filmu, které se sice neobtěžují s žádným vysvětlováním původu Pekelnice, jeho hlavním cílem je diváka strašit. A světě pomrdej se, ono to vychází. A to Alvert není žádný specialista na horory a dělá hlavně do televizní tvorby. Jenže se mu podařilo odbourat nešvary televizních režisérů, většinu filmu není znát, že ho natočil někdo, kdo má s filmovým pojetím jen zanedbatelné zkušenosti. Rodiče Lilith putují do detenčního zařízení, dobrotivá Emily se vzdává případu a malou mrchu dostává načas do své péče, než se najdou pěstouni, chvíli je klid, pak Zlo udeří naplno. Film nasadí solidní tempo, vytasí šňůru lahůdkově a mnohdy i neotřele strašidelných scén. Démon se živí strachem svých obětí, vyvolává v nich úzkost prostřednictvím neexistujících vjemů, například vyvolá iluzi výtahu řítícího se nekontrolovatelně dolů, své sehrává i zazvonění telefonu. I přes hutnost děje se přece jen objeví sekvence, které by si žádaly vysvětlení, toho se však divák nedočká. Vzdálená reminiscence na spřízněný snímek "Orphan" se také objeví, ačkoliv ten podstatně více pracoval s reálnými prvky. Pokud se ale rádi bojíte, máte nutkavý pocit, že se vám u filmů strašení nedostává, chcete dobrou režii a kvalitní herce, sáhněte po tomhle případu i bez slušivé svěrací kazajky. 90% (03.09.2015)

"Chce znát vaši představu pekla a nechá vás ji prožít!" Tenhle rok, rok 2009 v žánru "dětského zla" bezvýhradně opanovala Orphan a případ Lillith Sullivanové z jejího účinného kouzla vlastně jen tiše těží. Hlavním průšvihem Case 39 je neschopnost dát funkci strachu tak, aby strach začal fungovat sám o sobě. Vyprávění je natolik chladné a sterilní, že vlastně nedokáže navázat jakoukoliv osobní, intenzivní vazbu na diváka, tedy alespoň u mě se to za celou první třetinu filmu nepodařilo. Naopak ta druhá, z mého pohledu nejpřesvědčivější část filmu, odkryla další zásadní problém - sice velký odstup mezi syrovou, uvěřitelnou realitou á la Orphan a příliš konkrétní, obraznou fikcí, která už nedává mnoho prostoru samotné fantazi příběh spoludotvářet. Navíc očekávaný závěr udělal z dramatického případu poněkud melodramatický precedens. Premisa se zkrátka nemusí vždy stát devizou a přesně naopak. Christian Alvart prostě zachytil obrazy, avšak podle mě se mu do nich nepodařilo nachytat dostatek autentické atmosféry. Tudíž hodnotím jako slušný průměr a přidávám malá plus za vcelku přesně padnoucí hudební doprovod a jeden šibalsky laškovný úsměv Renée. [final rate: 55%] (15.02.2011)