Prípad číslo 39

Solidní podívaná. Case 39 bude určitě často porovnáván s Orphanem. Oproti němu je hororovější, béčkovější a celkově slabší. Problém je hlavně ten, že v Orphanovi byla sympatická Vera Farmiga a démonický objev Isabelle Fuhrman, zde je střídavě sympatická (a to jako fakt, moje sympatie k hrdince se měnily co pět minut) Renée Zellweger a vyloženě nepřesvědčivá Jodelle Ferland. U samotného Alvarta je cítit talent, ale ještě má co zlepšovat. Z filmu mám takové smíšené pocity - z poctivého hororového zážitku jsem byl často vyrušován různými rozpačitými momenty, které se s železnou pravidelností a vytrvalostí objevují od začátku až do konce. Celkem by mě zajímalo, co se s filmem po ty tři roky, které uběhly od jeho natočení, dělo, protože v traileru je docela dost zajímavých záběrů, které v samotném filmu neuvidíme, a také asi dva záběry, které se mi do něj (vzhledem k ději) vůbec nehodí. (29.12.2009)

Další variace na zparchantělého omeno-orphanovského bastarda. Prvoplánové? Určitě. Předvídatelné? Stoprocentně! Otřepané? Na to vemte jed! Zábavné? Jak sviňa!!!! V záplavě céčkových hororů posledních let opravdu svěží vánek, nesázející na množství vyhřezlých střev a detailních záběrů vivisekcí. Jen ta Bridget by se asi mělá dál držet svého kopyta (obtloustlých zamindrákovaných třicátnic). V tomhle žánru je tak trochu jako Arnie v Juniorovi. (18.01.2010)

Případ číslo 39 je velmi milý horůrek se zajímavým příběhem a solidní gradací. Jodelle Ferland je ve své roli *spoiler ďáblíka konec spoileru* skvělá. Renée Zellweger moc nemusím, protože je ošklivá, ale zde mi to příliš nevadilo. Já ty 3* budu muset skutečně dát, protože filmu, jako hororu, skutečně nemám moc co vytknout. Ke konci jsem si sice trošku pospal, ale vem to čert, nebo bych měl snad napsat vem to ďábel? Jeden z povedenějších hororů. (10.11.2012)

"Chce znát vaši představu pekla a nechá vás ji prožít!" Tenhle rok, rok 2009 v žánru "dětského zla" bezvýhradně opanovala Orphan a případ Lillith Sullivanové z jejího účinného kouzla vlastně jen tiše těží. Hlavním průšvihem Case 39 je neschopnost dát funkci strachu tak, aby strach začal fungovat sám o sobě. Vyprávění je natolik chladné a sterilní, že vlastně nedokáže navázat jakoukoliv osobní, intenzivní vazbu na diváka, tedy alespoň u mě se to za celou první třetinu filmu nepodařilo. Naopak ta druhá, z mého pohledu nejpřesvědčivější část filmu, odkryla další zásadní problém - sice velký odstup mezi syrovou, uvěřitelnou realitou á la Orphan a příliš konkrétní, obraznou fikcí, která už nedává mnoho prostoru samotné fantazi příběh spoludotvářet. Navíc očekávaný závěr udělal z dramatického případu poněkud melodramatický precedens. Premisa se zkrátka nemusí vždy stát devizou a přesně naopak. Christian Alvart prostě zachytil obrazy, avšak podle mě se mu do nich nepodařilo nachytat dostatek autentické atmosféry. Tudíž hodnotím jako slušný průměr a přidávám malá plus za vcelku přesně padnoucí hudební doprovod a jeden šibalsky laškovný úsměv Renée. [final rate: 55%] (15.02.2011)

Jsou to silné 3 hvězdy (chcete-li 4 slabé *) , protože si je tenhle film zaslouží. Malá představitelka byla skvělá. Její hlásek mi šel na nervy, zvláště s její charakteristikou. Renée byla fajn. Tady mě nijak nezklamala. Příběh je poměrně dobře vyvážen a je dobře napínavý. Pár linií by se mohlo upravit. Například závěr, ten mě totiž zklamal. Mohl být lepší, ale stále je to dobrý film. (25.01.2010)