Deník mrtvých

Nejnovější film z Romerovy zombícké série oceňuju jako vzácný příklad velmi razantního a angažovaného nezávislého hororu. Celý film je pojatý jako pravdivá reportáž o šířící se nákaze zombies točená výhradně videokamerou málokdy viděného hrdiny, studenta režie, s občasnou výpomocí jeho přítelkyně a členů štábu, se kterým před vypuknutím nákazy točil studentský horor o mumii a blondýně. Tam, kde svého času skončila ZÁHADA BLAIR WITCH – sobeckou hrdinkou, svou posedlostí filmovou "pravdou" občas nesnesitelnou –, Romero pouze začíná. Smysl počínání hrdiny obestírá clona ambivalence: až do konce se pohybuje na škále mezi prorokem a šaškem. Romero konkrétní způsob používání média kritizuje – nadužívání kamer v našich životech, kdy (slovy jedné z hrdinek) se vlastně přestáváme dívat, kamera v rukou „neutrálního“ pozorovatele se stává fetišem, násilí zaznamenané (místo násilí bezprostředně zažitého) se pozorovateli odcizuje, on se stává voyerem, násilí vzrušením –, zároveň však hlásá jeho evangelium. Pravda začíná tam, kde mainstreamová média končí, a pravými adepty jejího objevování jsou mladí nezávislí filmaři a bloggeři – pokud se jejich touha po pravdě nestává pouhým "uploadovacím" fetišem. Pravdou je, že Romero se občas jeví jako mírně iritující karatelský „páprda“, viz spíš mechanicky přilepený apokalyptický dovětek zpochybňujíci, zda si lidstvo vůbec zaslouží být zachráněno, odkazujíc tak na podobně laděnou pointu NOCI OŽIVLÝCH MRTVOL. Taky úplně nerozumím americké paranoii vůči vlastním oficiálním médiím; film spekuluje v tom smyslu, že by oficální média pravdu o domácí nákaze zastírala (že by narážka liberála na Irák?). Přesto si myslím, že Romero nesklouzává k tezovitosti: jistou zatuchlost významové roviny řádně provětrává intenzivním napětím, přímočarou brutalitou a pulpovním humorem (starý amenita a jeho trik s kosou). Romero jde na doraz, nebojí se násilí, nebojí se kontraverzních emocí (nákaza dělající monstra z našich nejbližších), svou mentorskou skepsi očišťuje filmařským zápalem. Natáčení filmu prostřednictvím videokamery v rukou hrdinů není příležitostí k „šouflkameře“; Romerova ruka je velmi jistá, nikdy nebere ze zřetele kompaktnost prostoru (naši orientaci v něm), nejrazantnějším výrazovým prostředkem je mu ostrý švenk. DENÍK MRTVÝCH je hororem, který vrací žánr ke své radikální, do ksichtu plivající – přesto očistné – podstatě. (07.10.2007)

George A Romero v posledních letech opět začal pracovat na svých zombie a tentokrát přidal v poslední době velmi populární styl, díky kterému divák sleduje film z kamery, kterou jedna z postav nese. Tento styl je tak populární, že mě v poslední době spíše začíná znechucovat, než nějak výrazně těšit. Už Cloverfield na něm byl založen a i ten poukázal na slabé okamžiky a občasné nesmyslnosti tohoto stylu. Přesto se v Diarry of the Dead Romero snaží působit velmi realisticky a dokumentárně pomocí této kamery a snaží se o to, aby "natáčení dávalo smysl". To je velké plus pro něj, mínus jsou trochu tupé postavy a jednoduchý příběh. Nejhorší pro mě však je, že přes slušnou atmosféru se divák prakticky nebojí a nelekne, přesto zůstává Diarry of the Dead zajímavějším filmem než předešlá Země mrtvých. (26.07.2008)

Moderní kabát Romerovi sluší. Zombie film optikou laciného found footage, ale s natolik bravurním střihem, dějovou nepředvídatelností a stylistickým rozměrem, že výsledek je takřka ojedinělý a fascinující. Velmi znepokojivá, filmařsky zábavná a obsahově komplexní studie globálního chaosu skrze partu odhodlaných přeživších, snad lepší adaptace World War Z než Forsterův stejnojmenný film... 80% (13.04.2016)

Veliké zklamání, které jsem po tolika kladných ohlasech rozhodně nečekal, za svým příbuzným [REC] zaostává o několik stupňů. Ruční kamera zde nemá v podstatě význam, snímku nic nepřináší, častokrát film působí, že je natáčen naprosto obyčejně. Strach vůbec nemá možnost dostavit se, neboť když se drtivou většinu děje nebojí ani postavy samotné, tak divák má potom smůlu tuplovanou. A co je vůbec nejhorší, Diary of the Dead mě nudil, což je pro zombie film značně negativní vizitka. Když už se nějaký zombík náhodou objeví, tak je všechno pořádku, ale ta užvaněná výplň mezi takovýmito světlejšími okamžiky je k nepřežití (dobře, to jsem přehnal, ale nezáživná je). Mírně nadprůměrný tento horor zcela jistě je, ale po týdnu si z něj imho budu pamatovat maximálně tak tu jednu lekačku, a proto hodnotím "jen" třemi hvězdičkami, přičemž z trojice REC, Cloverfield a DotD, je tento z hlediska napínavosti a zábavnosti jasně nejslabší. (24.04.2008)

║Rozpočet $2milióny║Tržby USA $958,961║Tržby Celosvetovo $5,188,775▐ Tržby za predaj DVD v USA $4,680,929 //počet predaných kusov 263,640║ Romero na staré kolená udivuje a ponúka celkom šikovné dielko o zombíkoch v nie moc okukanom štýle, aj keď podobné pohľady cez dokumentárnu kameru nám už boli ponúknuté vo filmoch ako [Rec] či Monštrum ale výhodou stále ostáva, že prejedenosť ešte nehrozí z takéhoto štýlu podania filmu a tak sa to dá pekne užiť, a určite to je lepšie stráviteľné než ostatné zombii filmy produkované v posledných rokoch. Plus výhodou sa stáva triezvy pohľad na dnešnú dobu a ako ľudia reagujú na sklúčujúce podmienky v tiesni. /75%/ (21.12.2008)