Keurosing

Neskutečně smutný film. Po jeho skončení plakala nejen moje žena, ale i já. Jistě to nebylo jen pro to, že máme malého chlapečka. Bylo to za všechny dospělé a děti, kteří měli tu smůlu, že se narodili v chudých oblastech Severní Korei. A Severní Korea je vlastně celá jedna chudá oblast - pominu-li velká města a sídla prominentů komunistického režimu. Smutek a lítost brzy vystřídal vztek a bezmocnost. Bohužel u tohoto filmu neplatí ta klasická utěšovací věta: Neplač, to byl jen film. Rodičům dětí se slabší povahou tento film vůbec nedoporučuji vidět.... Naopak ho doporučuji všem, kteří nadávají na poměry a své zhoršující se životní podmínky. Máme se jak prasata v žitě a vůbec si to neuvědomujeme! (23.01.2011)

Nevím proč, ale čekala jsem, že film půjde víc do hloubky a bude se snažit co nejvíc odhalit krutou tvář Severní Koree. Ne, že by ji neodhalil, ale například nahlédnutí do pracovního tábora mohlo být delší. Protože přesně tahle část filmu je pro diváka nejvíc šokující a vyvolává v něm bezmoc. Možná to budou právě ty vystřižené scény, co mi tam chybí. In Pyo Cha působil skromně a opravdově a šlo z něj cítit, že do toho dává něco víc. Jen si nedovedu vysvětlit, proč mi neukápla ani slza. 4* (06.12.2013)

Druhý korejský film,který mi zde byl doporučený. Je zde hlavně nastíneno jak těžký je život v Koreji. Film na mě nezapůsobil tak emotivně jako Moment to Remember, ty dojemné scény na mě až tak dojemně nepůsobily a přišlo mi to spíš vytlačované.Tentokrát to se mnou tolik nehlo,ale i tak je film hezký a zajímavý.75% (01.07.2010)

Tí Kórejci aj revú ako idioti. No nevedia nariekať normálne?! Ked' už, tak si aspoň mohli nacvičiť to mykanie plecami od Cimrmanov... Inak, na tomto filme je zaujímavé, že ked' sa dej odohrával v Severnej Kórei, tak som myslel, že je to niekedy okolo roku 1800 a tak, no a zrazu ked' sa presunul do Južnej Kórei, tak som myslel, že ide o nejaký iný film! (13.03.2013)

No tak toto byla teda řádná dávka deprese... v Severní Koreji by asi opravdu chtěl žít každý... Pořád jsem tak nějak v skrytu duše naivně doufala, že by to mohlo dobře dopadnout. No nic, život je holt krutej, tak buďme rádi, že máme ty svoje malý středoevropský starosti a naše děti tohleto snad nikdy zažívat nebudou. (19.05.2010)