Keurosing

Kim Jong-suk pracuje v jednej z uholných baní v Severnej Kórei. So svojou rodinou žije vo veľmi skromných podmienkach na okraji chudoby. Aby toho nebolo málo, jeho tehotná žena ochorie na tuberkulózu. Nakoľko režim v Severnej Kórei nepovoľuje import liekov, ktoré by manželke pomohli, jediným spôsobom ako zachrániť jej život, je riskantný únik do Číny. Netuším nakoľko reálne tento snímok zobrazuje podmienky na život v Severnej Kórei, no každopádne, jedná sa o veľmi ťažký film, ktorý Vás nenechá chladným. Rozmýšľam, ktorá hodina v dni je na sledovanie takéhoto príbehu najvhodnejšia. Z rána si pokazíte celý deň, večer len sťažka človek zaspí. Tak snáď počas dňa? Neviem. Ozaj neviem. Aj keď vlastne, ešte by tu jedna možnosť bola. Z ďaleka sa mu vyhnúť. (18.02.2015)

Neskutečně smutný film. Po jeho skončení plakala nejen moje žena, ale i já. Jistě to nebylo jen pro to, že máme malého chlapečka. Bylo to za všechny dospělé a děti, kteří měli tu smůlu, že se narodili v chudých oblastech Severní Korei. A Severní Korea je vlastně celá jedna chudá oblast - pominu-li velká města a sídla prominentů komunistického režimu. Smutek a lítost brzy vystřídal vztek a bezmocnost. Bohužel u tohoto filmu neplatí ta klasická utěšovací věta: Neplač, to byl jen film. Rodičům dětí se slabší povahou tento film vůbec nedoporučuji vidět.... Naopak ho doporučuji všem, kteří nadávají na poměry a své zhoršující se životní podmínky. Máme se jak prasata v žitě a vůbec si to neuvědomujeme! (23.01.2011)

Obrovský smútok a neskutočne veľké emócie. Príbeh tak silný, že už silnejší snáď ani nemôže byť. Hrozné, čo sa ešte aj v tomto storočí deje... Smutné, depresívne a bezútešné, nič pre jemnocitné povahy. Niektoré pasáže sú naozaj pocitovo už niekde v inej galaxii, a to si ani neviem a nechcem predstaviť tie, ktoré zo snímku vystrihli. Pri pohľade na tie deti chúdence mi išlo srdce puknúť, to sa skoro ani nedalo vydržať. Film s obrovským posolstvom a mementom, klobúk dole, pred hercami, réžiou... a hlavne pred ľuďmi čo v tom pekle museli a musia žiť. Tu zaplače aj ten najtvrdší chlap. Jednoznačne môj najlepší kórejský film. (30.09.2016)

,,NEMŮŽU TADY PROSTĚ JEN SEDĚT A NIC NEDĚLAT…“ /// …řekl taťka, zbalil si svejch pět švestek a zdrhl do Číny. Bída a hlad sebou totiž zároveň přinášej utrpení… Vo trampotách jedný rodinky. Já vám nevím, na mě to působilo silně podbízivě. Jong-Suk běduje nad nepřízní Boha – co mu jako mám kurva říct? Děti v lágru – hnus. Sice realita, ale tak nějak obyčejně natočená. Pak ta snaha o citový vydírání, která nezná meze, a při který emoční stránka stejně selhává. Nesnižuju hrdinství lidí z KLDR žít v zemi zkurvené. Jen bych čekal větší vtáhnutí do reality. Tak jako uměj uplíst z hovna bič třeba Iránci. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Hledám, kde na cestě z KLDR nechal tesař díru. 2.) Hledám film, kterej vypráví o tom, že než žít v KLDR, tak je lepší umřít. 3.) Thx za titule ,,Vojta Pitra“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (05.12.2013)

Vynikající a ojedinělá jihokorejská sonda do života severokorejských uprchlíků. Velmi smutný, ale pravdivý film. Koho toto téma zajímá víc, doporučuju knihu Pchjongjangská akvária, která právě vyšla v dotisku. Nějaké info k filmu: Ze strachu ze zásahu Severní Koreje se natáčelo na utajených místech v Jižní Koreji, Číně a Mongolsku a herci nesměli o filmu mluvit, dokud nebyl dotočen. Do kin se dostal až čtyři po dokončení. Příběh je založen na skutečném příběhu severokorejského uprchlíka Yoo Sang-juna, který se pokusil v roce 2002 dostat v Pekingu na španělskou ambasádu a v Severní Koreji po sobě zanechal hladovějící ženu a syna. Crossing je první jihokorejský film, který je o životech Severokorejských uprchlíků. Před samotným natáčením proběhli asi roční přípravy, během kterých štáb zpovídal kolem sta severokorejských uprchlíků (v Jižní Koreji jich je celkem asi deset tisíc), aby byl příběh co nejautentičtější. Uprchlíci filmu pomáhali mnoha způsoby, poskytli spoustu cenných informací o životě v Severní Koreji i řadu fotografií a byli přítomni celému natáčení. Představitel hlavní role Cha In-pyo nejdříve odmítl ve filmu hrát, protože očekával propadák. Když ale uviděl fotografie hladovějících severokorejských dětí, tak se podle vlastních slov rozplakal. Cha, který je v Číně dobře známý díky svým seriálovým rolím, je nyní bezplatným velvyslancem kampaně proti zneužívání dětí a sponzoruje na dálku třicet dětí z celého světa. Některé výrazné scény se štáb rozhodl z filmu vystřihnout, protože je považovali za natolik šokující, že by jim v Jižní Koreji nikdo nevěřil. Před dvěmi měsíci byl film jako součást Severokorejského týdne svobody promítán v Kongresové knihovně ve Washingtonu. Na projekci bylo kolem sto lidí, včetně několika kongresmanů. Přítomen byl například Peter Beck, výkonný ředitel Americké komise pro lidská práva v Severní Koreji, Kim Sung-min, bývalý uprchlík a nyní vedoucí radia Svobodná Severní Korea nebo zástupci japonského velvyslanectví. Z jihokorejského velvyslanectví nebyl přítomen nikdo. Všichni přítomní několikrát během filmu propadli v pláč a po skončení filmu zůstala řada z nich zaraženě sedět v křeslech. Peter Beck o filmu řekl, že je to nejlepší natočený film na toto téma a doufá, že ho uvidí co nejvíce lidí, aby pochopili situaci v komunistické zemi. An In-ok, severokorejský uprchlík, jehož životní příběh je téměř totožný s tím filmovým, proplakal téměř celý film. Uvedení doprovázel benefiční koncert a bude nahráno album „Cry with us“ (Plač s námi), jehož výtěžek půjde na pomoc dětem v Severní Koreji. Čtyři dny po premiéře filmu byl film zpracován do formátu dětské knížky. S ohledem na závažnost tématu a konkurenci letních blockbusterů se dá říct, že zaznamenal i divácký úspěch. Navíc byl zakoupen i do japonské distribuce. (01.05.2009)