Tvrdé palice

Tvrdé palice mě potěšily snad úplně vším. George Clooney je režíruje stejně jako hraje (s lehkostí, sympaticky a se vzácně dokonalým citem pro vtip), ostatní perfektně vybraní herci se s ním dobře doplňují, příběh má parádní dobovou atmosféru, kterou podporuje soundtrack Randyho Newmana, scénář je milý a propracovaný po všech stránkách a například kousavé dialogy mezi Dodgem a Lexie nemají chybu... Pohodový, vstřícný snímek, který urazit rozhodně nemůže, ale nadchnout dovede celkem snadno. (31.07.2011)

Kakraholte, Georgi! Vždyť my víme, že seš reinkarnovaný Cary Grant, nebyla potřeba nám to dávat najevo takhle okatě. Máš body za přepálené barvičky a tři trakaře charismatu, které si do sebe nacpal pod tlakem. Utáhneš i tu nejslabší scénu, ale proč si na nohu připínáš blonďatou kouli v podobě přehrávající Renée Zellweger (její imitace Katherine Hepburn působí stejně levně jako imitace dřeva v interiéru nejlevnějšího Fiatu) a zbytečně to ke konci ženeš do dramatu? Mohla to být skvělá pocta screwball žánru (scéna ve vlaku je jako podle učebnice), ale snaha o dramatický přesah film zbytečně žene do nižších otáček a i když se to nakonec brilantně "skoulí", zůstává v koutcích spokojeného úsměvu neodbytný pocit, že napodruhé by to génius Clooney zfouknul líp. Jenže to by pak k černobílým klasikám nebylo fér. Jedna cihla v mešitě musí vždycky vyčnívat... a tahle vyčnívá moc hezky. (7/10) (11.08.2008)

Povedena komedie s radou originalnich scenek a predevsim chytrym scenarem. Zadne bezduche placani o nekonecnem vesmiru nybrz chytre a zabavne dialogy, ze kterych jsem citil jiste napeti mezi G.C a R.Z. Dobova atmosfera byla citit asi jako olomoucke tvaruzky z ust vesnickeho ochmelky a Clooney je pred kamerou stale tak cool, ze bych pred nim dal prednost i pred mladeneckym vecirkem na rozloucenou. Nebude to hit, ale u me si to rozhodne ziska nalepku "Chytra komedie" (31.07.2008)

Nedávno jsem se díval na stará videa s Bettie Page a uvědomil jsem si, že dnešní filmy už nejsou to co dříve. Pryč je ta naivita, která vyzařovala z plátna ve 30. - 50.letech. Dnes se na tu naivitu jen hraje, je součástí sofistikované hry s žánrem i samotným divákem (podívejte se například na ukázku k filmu The Spirit) a nejspíš to je tím, že filmové médium za těch několik desítek let pokročilo a spolu s tím i samotný způsob, jakým je na film nahlíženo. Dnes se točí spousta filmů s přesahem, filmy, které pitvají společnost, filmy, které chtějí bořit zažité postupy, chtějí být originální, filmy, které chtějí vycucat možnosti nejnovějších technologií do poslední kapky. Tvůrci se dnes jednoduše bojí přijít s něčím "normálním", s klasickým a myslím tím opravdu klasickým filmem, protože se může stát, že rozmlsaný divák takový film pak přehlédne. Takový je můj názor. Pro tohle všechno si nesmírně cením nového filmu George Clooneyho, který se nebál přijít s něčím jednoduchým, vpravdě klasickým a jednoduše zábavným. Tvrdé palice, příběh o hráčích amerického fotbalu, se odehrávají v 30. letech a jsou natočeny ve stylu filmů z let 40. až 50., kdy naivita, stylovost, hravost a decentní humor pomáhaly pod zkušenýma rukama ke vzniku velmi příjemných filmů. A takové jsou právě i Tvrdé palice. Jsou hravé, vtipné, stylové (ne tak, jako například Matrix nebo Speed Racer, ale spíš jako série Indiana Jonese nebo přehlížený Nacho Libre) a v mnohém mi připomínaly komediální výtvory bratů Coenových, od kterých toho Clooney při spolupráci s nimi jistě spoustu okoukal. Když jsem film sledoval a viděl, jak skvěle se dá podat jednoduchý příběh, uvědomoval jsem si všechny ty věci, kvůli kterým tak moc miluji film. Spousta skvělých epizodek, které mě dokázaly upřímně rozesmát, Clooneyho groteskní herectví spojené s šarmem jemu vlastním, vznešeně krásná Renée Zellweger, dobový jazz, lahodné obrazové montáže, se kterými se tu nešetří, neuvěřitelně vtipné špičkování mezi postavami Clooneyho a Zellweger, groteskně podané fotbalové zápasy, tak to vše dává dohromady sakra příjemný film, u kterého se mládež bude asi nudit, protože je na tuhle dobu plnou prdících babiček a zhulenců věčně rozebírajících sex přece jen přespříliš decentní. Ale pokud pro vás kinematografie nezačíná až někde v polovině 80. let, tak si myslím, že by se vám mohly Tvrdé palice líbit. Mně naprosto okouzlily. 90% (20.07.2008)

Clooney opět dokazuje, že je dobrý nejen před kamerou, ale i za ní a téma si na to nevybral zrovna lehké. Povedlo se mu však zachytit dobovou atmosféru a spolu s technickou stránkou lahodící divákovu oku, hudebním doprovodem jazzových tónů Randyho Newmana, popichující novinářkou ztvárněnou Renée Zellweger a samozřejmě svým charismatickým projevem se mu podařilo stvořit kvalitní žertovnou podívanou z prostředí amerického fotbalu. Výborné jsou především dialogy mezi Dodgem a Lexie, na kterých film také dost staví. Každý má sice s válečným hrdinou Carterem Rutherfordem jiné záměry, ale jejich vzájemné škádlení a postupné sblížení, dává prostor pro jejich herecký koncert. Výsledný dojem však sráží celková nevyváženost snímku, trochu pomalejší tempo a fádní konec. Film typu sportovní komedie nebude zrovna Cloonyho krevní skupina, ale nakonec přeci jen v Leatherheads spatřuji slušnou podívanou., která bohužel místy nudí a tak sráží výsledný dojem trochu dolů. (6/10) (20.07.2008)