Muž z ocele

Na Supermana jsem nikdy nebyla, pláště, červený kalhotky a modrý trikot... no není to můj šálek čaje. Takže jsem do toho šla, nic nečekala, ani vlastně nic nedostala – jen pěknýho chlapa, co se chová jako spasitel. Efekty mě neomráčily, příběh také ne, ale svým způsobem se na to dalo koukat (poslouchat moc ne, někdy ty řeči zní lépe na papíře) a člověka sem tam nějaká ta scéna opravdu zaujala. Nevím proč, ale ze všeho nejvíc mě těšil Kevin Costner. Asi stárnu. Slabší 3*. (28.12.2014)

Novej Superman je tak epickej, že když někdo spadne do moře, tak tam plavou obří kosatky, když se letí do vesmíru, tak se naráží do Hubbleova teleskopu, když bojujou tři postavy v Kansasu, tak udělají z Kansasu díru v pravym slova smyslu a když se dávkujou emoce, tak je to taková darda, že Henrymu Cavillovi vzplanou i chlupy na hrudi. Jo, je to super. (A má to vlastně strašně nedostatků, v čele s roztříštěností první hodiny, nepodlehnout takovýmu kolosu ale dost dobře nejde, při akčních scénách mi čelist regulérně padala hluboko pod IMAXovské plátno, tady se nechytaj ani Avengers) 90% (13.06.2013)

No, za sebe můžu říct, že jsem mile překvapen. Supermana jsem nikdy moc nemusel a Snyder mě dokázal totálně rozladit svým Sucker Punchem, který stál pěkně za houby. Ale jak to tak vidím, tak jak Snyder, tak Superman dostanou ještě šanci. Týpek v modrém trikotu s Skem, které vlastně ani není S celkem zaválel. Cavill byl pro mne zatím nejschůdnější a nejlepší volbou. Stejně jako podotkl Tom Hardy, souhlasím s tím, že Costner a Crowe, byly dobrými otci. První půlka filmu byla více psychologičtější, a druhá zase akčnější - typická rubačka. Celé to však bylo zabalené ve stylovém prostředí, a do toho hučela Zimmerova hudba. (07.08.2015)

Co na to říct - monumentální, monstrózní, ohromující efekty, ke kladům určitě patří, že to bylo dost temné a vážné a Lois nebyla ošklivá a hlavně nebyla hloupá, jako ve starých filmech (takže bych i dokázala pochopit, co na ní superman vidí) a také obleček nevypadal trapně. K záporům bych připočítala přestřelenou stopáž v úvodu na Kryptonu. (21.06.2013)

Nová generace má právo na nový začátek, a tak polobožský sirotek znovu poprvé sestupuje k nám pozemšťanům. Jsem sice rád, že se mu to povedlo způsobem, který Kal-Elovi dělá jen a pouze čest, ale jako příznivec naivnějších a lidštějších dobrodružství ocelového pláštěnkáře jsem doufal v něco ještě trochu odlišnějšího. Obdivuji sice Snydera za to, že si troufnul zpřeházet chronologii svatého originu, ale technických hrátek nebo zničených bloků na mě bylo zkrátka moc. Superman pro mě byl vždy jiný právě tím, že si svoji až bolestivou nadřazenost moc dobře uvědomuje a nebojuje destruktivním způsobem, který superhrdinské filmy nabízí. Jejich způsoby můžu sledovat od rána do večera, ale spasitel s eskem na hrudi přece ze zásady létá o třídu výš. Na podobné výtky nechává částečně zapomenout dokonalé herecké obsazení v čele s fascinujícím Russelem Crowem, který z Jor-Ela dělá div ne hlavní postavu, a také ony cituplné vsuvky, které ostatním divákům mohly přivodit menší či větší kopřivku. Jenže když scénář brnká na lidskost ústředního hrdiny, jsem právě já téměř okamžitě naměkko. Onen odchod z kina byl tak nakonec rozporuplně spokojený. Vzhledem k ďábelskému tempu druhé poloviny se nemůžu zbavit pocitu, že jsem se svezl spíše v rychlíku než v plnohodnotném restartu, ovšem těch atrakcí, které v něm na mě čekaly, bylo překvapivě dost. Tak leť klidně dál, Clarku. Snad doletíš dostatečně daleko, aby vzpomínky nezačaly hořknout. (01.02.2014)