Krásný čas

Depresivní film plnej jízlivejch dialogů z úst starší generace, který vám možná připomenou někoho z vaší blízkosti. Když se něco sere, tak se sere všechno - to je stará známá věc. Pokud máte zrovna taky takový období, tak vás to asi dostane, stejně jako mě. Sice se tam objevuje plno předvídatelnejch věcí, ale já to tentokrát nějak neřešil. Navíc Táňu Vilhelmovou asi miluju, takže to taky pozvedává moje hodnocení (mimo jiné :))) (15.10.2007)

Vyrovnat se s minulostí svého otce se hrdince daří až v čase, kdy už nemůže svůj nový postoj nikterak s otcem konfrontovat. Závěrečný díl trilogie má rozměr právě ve zobrazování té nechuti mladší generace akceptovat přehmaty rodičů v mimulosti. Což je možná správné, ale dost tvrdé. Tato nechuť brání vnímat je především jako rodiče. Výborný Mrkvička je ozdobou filmu. (11.05.2009)

Takový podivně "rozházený" příběh o holce, která na pět let emigrovala v roce 1989 a teď se vrací domů. Vše je v Čechách jiné díky příchodu západních společností a nastalému kapitalismu. Důvod proč se vracet měla, ale důvod proč zůstat musí teprve najít. Vždycky ho hledala v chlapech a tak v tom pokračuje. Jsme svědky jejího tápání a kotrmelců, řešení vztahu s otcem-bolševikem, zjišťuje, že to vlastně nikdo nemá lehké. Vilhelmová svou roli naprosto nezvládá a jediné, co jí jde, je hysterie. Zde je naprosto viditelné, že je herečkou jedné role a komplikovanější osobnosti jí prostě nejdou. Díky tomu strhává pozornost svými "výstupy" a jinak zajímavý film se stává trochu otravným.60% (22.01.2014)

Po pravdě, tento film mám jakýmsi způsobem neustále v sobě. Neberu v potaz ani to, že Karla Rodena opravdu uznávám a mám ho ráda, ale samotný děj mě okouzlil. Mám ráda takový typ filmů, který vás dokáže uzemnit. Já na tento film po zkončení ještě pět minut koukám a nemám slov. I když to má v jistém smyslu neuzavřený konec a děj byl vcelku jednotvárný. I když se ve filmu nestane nic převratného, mám ho ráda. A díky tomu si vlastně můžu i říct, že mám pořád ještě s tátou dobrej vztah. :) (13.01.2008)

Režijně mnohem sevřenější než Můj otec a ostatní muži. Sedláčková jakoby znovu nabyla dočasně ztracené režisérské zručnosti, předvádí několik moc pěkných nápadů a rozhodně nenudí. Co však (zvlášť v posledních minutách) nudí velice je scénář – sice se nesnaží řešit žádná velká témata, ale ty malé milostné hry a hříčky působí již tak omšele a nenápaditě, že vám asi brzy dojde, kam bude příběh směřovat – rozhodně ne do nějak závratných výšin. Také jsem úplně nepochopil, co se událo od Renatina návratu na konci Mého otce – proč se teď vracela, jakoby poprvé a kdy se celý film vlastně odehrával? V roce 1994? V roce 1999? V současnosti? Opět skvělí jsou herci – zvlášť Táňa Vilhelmová a ve své malé roličce také Ivan Trojan, jen do role českého šlechtice mi moc neseděl „humpolácký“ Roden (sorry, Karle). 75% (20.11.2006)