Youth Without Youth

Coppola zfilmoval novelu od rumunského lingvisty a náboženského filosofa Mircea Eliadeho, ale bohužel si vzal moc velké sousto. Zatímco Eliadeho povídky a novely působí magicky, ve filmu to prostě nefunguje. První půlka - příběh s nacisty - vypadala značně slibně, ale pokračování s Veronikou alias Rupini se už jen táhlo a táhlo až do nepovedeného konce. Vizuálně moc povedené, ale obsahově poněkud prázdné až nudné. (03.07.2009)

Mircae Eliade, autor literárnej predlohy Youth Without Youth patril medzi významných filozofov 20.storočia (aj keď sa do osnov pre stredné školy nedostal-miesto mu zabrali nemeckí a francúzski filozofi zaradení do medzivojnovej filozofie). Náboženstvo, jazyk, čas, teória večného návratu (archetypy a ich opakovanie), priestor a čas; snaha dosiahnuť poznanie o počiatku, duchovné "cestovanie v čase"..Hoci som Youth Without Youth zatiaľ nečítala, priznávam nesmiernu chuť, a to práve vďaka Coppolovmu filmu. Žiaľ, tentokrát to nie je práve kompliment jeho režijnému počinu. Myslím, že toho bolo jednoducho príliš veľa a filmu nestačili sily. Trvalo mu príliš dlho, kým si podopĺňal všetky potrebné východiská, veľa toho nechal na slová a bol trochu zmätočný. /// Prosím, prihláste sa, kto ste mali pocit, že štýl sa nechal viesť tak trochu Jarmanom - Wittgensteinom (uvítam aj ďalšie tiky ;-) ) a ešte niečím (fakt si teraz nespomeniem), čo ale v konečnom dôsledku nepomohlo a film zostal nerozhodným hybridom na pol ceste k niečomu (buďto úvahe, alebo rozprávaniu, alebo aspoň rozprávaniu s úvahou). /// (01.03.2008)

Francis Ford Coppola zkouší štěstí s filmem, který je natolik komplikovaný, naivní a přestylizovaný, že ho hodně diváků musí odstřelit po prvních minutách. Problematika druhých životů, iluze, myšlenek, fantazie, převtělování, trocha druhé světové války a nacistů. To vše lze nalézt v jednom snímku o muži, do kterého udeří blesk, který mu daruje novou možnost, jak naložit se svým prázdným a půl zapomenutým životem. Stylizace je na maximální obrátky a já za ni děkuji, protože se na ni velmi příjemně kouká. Stejně jako na Tima Rotha, který předvádí své kvality jak může. Tady problém určitě není, ale bude v čitelnosti díla a celkového vyznění, které není jednoznačné ani dobře čitelné. Možná je to senilita, jak píší někteří, možná je to hlubší myšlenka obalená zlatě zbarvenou bavlnou. Možná jen nepodařený pokus, který skončil na půl cesty k cíli. (09.08.2008)

Tak tenhle film jsem velmi nezvládl. Hodně jsem se snažil udržet tu niť, neztratit pozornost. Dokonce jsem se dvakrát nekorektně vrátil o kus zpět. Ale pak jsem to vzdal. A opravdu nevím, o čem byla poslední čtvrthodina, co se tím autor pokusil říct. Coppolovy malé filmy mají všechny své kouzlo, jsou divácky naprosto nepříznivé a já to na nich do jisté míry oceňuju. Ale nejsem si tak úplně jistý, jestli se jen nesnažím omluvit něco, co se Fordovi dost nepovedlo. (05.07.2012)

Ty tři hvězdičky jsou za skvělého Tima Rotha a motiv dvojnictví, které mě jako milovnici Dostojevského fascinuje. Film jako takový mi ale připadal velmi zmatený a nesouvislý, jako by se do něho Coppola snažil nacpat co nejvíce témat, která ovšem nedrží moc pohromadě. Byly tam některé scény, které mně zaujaly, ale měla jsem co dělat abych udržela během sledování pozornost, přitom mi nedělá jindy problémy sledovat snímky s o hodně pomalejším tempem. Je však také možné, že jde o geniální dílo, které jsem prostě jen nepochopila, což také upřímně přiznávám. (24.05.2013)