Jugend ohne Jugend
Réžia:
Francis Ford CoppolaScenár:
Francis Ford CoppolaHudba:
Osvaldo GolijovHrajú:
Tim Roth, Bruno Ganz, Alexandra Maria Lara, André Hennicke, Marcel Iureș, Anamaria Marinca, Zoltan Butuc, Oana Pellea, Dragoș Bucur, Matt Damon, Gelu Nitu (viac)Obsahy(1)
Plachý profesor lingvistiky Dominic (Tim Roth) sa v dobe pred druhou svetovou vojnou dostane k prevratnej teórie a zázračne objaví tajomstvo života. Dominicove fyzické zotavenie je spojené aj s rozvojom vysokého intelektu a vďaka tomu začne priťahovať pozornosť vedcov. Okolnosti s týmto spojené ho donútia k úteku, počas ktorého sa znova stretne so svojou bývalou láskou Laurou. Práce na dokončení jeho výskumu začínajú ohrozovať Laurin život. Dominic je donútený si vybrať medzi jeho životnou prácou a veľkou láskou svojho života. (jojoping)
(viac)Videá (3)
Recenzie (43)
Ty tři hvězdičky jsou za skvělého Tima Rotha a motiv dvojnictví, které mě jako milovnici Dostojevského fascinuje. Film jako takový mi ale připadal velmi zmatený a nesouvislý, jako by se do něho Coppola snažil nacpat co nejvíce témat, která ovšem nedrží moc pohromadě. Byly tam některé scény, které mně zaujaly, ale měla jsem co dělat abych udržela během sledování pozornost, přitom mi nedělá jindy problémy sledovat snímky s o hodně pomalejším tempem. Je však také možné, že jde o geniální dílo, které jsem prostě jen nepochopila, což také upřímně přiznávám. ()
Poznáte príbeh o Faustovi? Starý vedec na sklonku svojho života nieje spokojný s výsledkami svojej práce, pretože ničoho nedosiahol. Uzavrie preto pakt s diablom, Mefistofelom, ktorý ho znovu omladí. YWY vychádza z tohoto príbehu a obohacuje ho o mnoho nových prvkov. Chýba postava Mefistofela a celá udalosť je nám predkladaná ako reálna (Dominica trafí blesk následkom čoho jeho mozog prestane starnúť a vráti sa akoby späť proti starnutiu, rovnako ako jeho telo). Súčasne však môžeme celý príbeh po vzore Mulholland Dr. (z ktorého sa postupne stáva paradigma určitého spôsobu "čítania" iracionálneho deja), teda že takmer celý film je freudovský "túžobný" sen (starec sníva o dokončení svojej životnej práce a znovuzískaní stratenej lásky). Takýto výklad je však v závere zneistený použitím -pre diváka- skutočných prvkov (starec sa "prebudí" späť v roku 1938 ale spomína si na vojnu a pristátie človeka na Mesiaci). Jednu udalosť je teda možné interpretovať niekoľkými "modusmi čítania", ktoré sú namierené proti sebe a zrážajú sa a žiaden nieje definitívny. V "reálnom" príbehu je vedľajším efektom zásahu blesku schizofrénia. Tento dvojník, tento zlý našepkávač však môže byť aj skutočným snívajúcim Dominicom, pričom hádam nemusím vysvetľovať že spáč je vo svojom sne Bohom, že snový svet si môže prispôsobovať svojím túžbam, meniť podľa svojej vôle (svoju "reálnosťô dokáže mladému Dominicovi vytvorením niekoľkých ruží). "Mladý", "snový" Dominic sa však tomuto dvojníkovi nakoniec vzoprie, rozbije svoj odraz v zrkadle a sen sa končí. Dvojník však môže byť zároveň oným strateným Mefistofelom, cynickým a nehumánnym bohom, ktorý núti Dominica dokončiť svoje dielo aj napriek tomu že tým zraňuje Lauru (ktorá sa po podobnom incidente ako Dominic stane médiom posadnutým stále prehistorickejšími bytosťami). Človek sa teda vzoprie svojmu Bohovi. Ach jak hlboké a pretekajúce symbolmi! Trocha pripomína Joyceov román Finnegans Wake , kde jedna veta môže mať desať významov (Dominic číta FW pri svojom úteku pred nacistami) Časovej relatívnosti a slučkovitosti zodpovedá aj štýľ, ktorý je síce retro, ale retro natočené digitálnou kamerou. Celý tento komplikovaný naratív je podriadený jedinému účelu, a to kladeniu filozoficko-náboženských otázok. YWY je výnimočný, podmanivý film, ale rozhodne nie pre každého. Z filmárskeho hľadiska si zaslúži absolutórium, pretože taká krásna kamera, plne využívajúca širokouhlý formát, sa len tak nevidí. ()
Coppola je zpátky, ale prakticky nic nepředved, i když je vidět, že se hodně snažil natočit něco víc, něco, co by každýmu vyrazilo dech, něco co bude originální a zajímavý, prostě nějakou filmařskou bombu, ale nakonec to spíš působí hodně nepochopitelně, kdy se každou chvilku zdá, že se film přetočí úplně do jiný doby, někdy do jinýho příběhu, moc to nenavazuje a Coppola má dost velkej problém s vysvětlováním, jak se věci vůbec udály, co se stalo, všechno to nechává takový nedotažený a tim se do toho člověk ještě víc zamotává, přišlo mi to neucelený a na konci sem vlastně vůbec nevěděl, co si o tom mam myslet a co se tam vlastně událo zásadního. Nevim no, sice sem z toho měl po filmařský stránce dobrej pocit, ale moc mě to nezaujalo, i když příběh se zdál hodně zajímavej a originální a Tim Roth je výbornej ()
Mládí bez mládí je sice s velkou pravděpodobností niterným filmem Francise Forda Coppoly, ale co je to platné? Coppola je výjimečným vypravěčem, ale není psychologem, ani filozofem a nepovažuji ho ani za umělce. Mládí bez mládí se jeví ve svém celku spíše jako úlitba moderním životním trendům, aktuálnímu společenskému vkusu, západní fascinaci východním náboženstvím a mysticismem a jako potřeba sdělit moudrost vlastních zkušeností a pocitů. Mircea Eliade byl religionista, literát, erotoman a fašista. Snad lze pro něj použít i termín filozof, byť bylo jeho myslitelské období pod věčným a vděčným vlivem Friedricha Nietzscheho, který zase vycházel z Arthura Schopenhauera. A tak nepřekvapí dualismus a reinkarnace. Svět jako představa, svět jako vůle, podstata člověka nezávisí na myšlení, svět je alogický, láska je iluze k rozmnožování, nekonečná vůle naráží na omezené naplnění, bolest je skutečnou realitou života, slast a štěstí jsou negativním stavem bytí bez přítomnosti bolesti, umění je estetickou útěchou života, niterné popření vůle je etickým vykoupením světa, život ve lži po smrti Boha, velikost řeckého duchu, zprofanovaný pojem nadčlověk, titanismus a zakořeněné morální rozpory. Neznám literární předlohu Mládí bez mládí a nedokáži posoudit, zda Coppola správně pochopil posvátnost, chaos a kosmos, či jen udělal ústupky tendencím a západním myšlenkovým principům postoje k východní mystice ducha. Knihu Mýtus o věčném návratu od Mircea Eliadeho lze ovšem k hloubavému čtení doporučit! A nejen ji. Hlavní postavou Coppolova uhranutí mysli vznešeností filozofie a východním mysticismem je Dominic Matei (velmi zajímavý Tim Roth), rumunský profesor lingvistiky. Pohrává se s časem, využívají se protiklady a kontrasty, zajímá se o dualismus i dvojznačnost, zkoumá lidskou duši i její věčný zápas s tělesností, pozorují se zářezy do prostoru, mění se pozice, hemží se s podstatou a hledají se nové prostory k pochopení i uchopení. Láska je potřebou i obětí, bolest je inspirací, uspokojení je slabostí i nejpřirozenějším postojem. V Coppolových rukách režiséra je kladen důraz na efektivní formu vyprávění a je nadřazena duchu i metafyzické podstatě. Hlavní ženskou postavou je Laura alias Veronica alias Rupini (zajímavá Alexandra Maria Lara), Dominicova životní láska i prostředek jeho životního bádání. Je milována i zneužívána, je živoucí bytostí i nástrojem k transcendentální zkušenosti a poznání posvátna a dotyku kosmogonie. K výraznějším postavám patří profesor Roman Stanciulescu (sympatický Bruno Ganz), Dominicův lékařský dozor při jeho zotavování i jeho transformaci k vyššímu stupni vědění a myšlení. Z dalších rolí: věrný nacista, Hitlerův pohůnek a lékařsko-vědecký experimentátor, hledající vyšší formu lidského bytí Josef Rudolf (André Hennicke), místopředseda fašistického římského orientální institutu profesor Giuseppe Tucci (Marcel Iureș), indický učenec a svatý muž (Adrian Pintea), snová nejistota a ženský šarm pokoje číslo šest (Alexandra Pirici), americký reportér časopisu Life Ted Jones (Matt Damon), přívětivá a ochotná hotelová recepční (Anamaria Marinca), či překvapený švýcarský policista (Gelu Nitu). Mládí bez mládí je spíše jen filozofickým mámením, zneužívá střet mysticismu s nacistickým peklem a láska je pouze okrajovým motivem. U komentářů nejvyššího hodnocení zarazí sdělení o nepochopení viděného, nechť žije Coppola ze slávy! Coppolova filmová cesta filozofií se vydařila jen na půl, je zdeformována spotřebním stereotypem západní kultury. Coppola je zkušeně efektním vypravěčem, ale není žádným myslitelem a ani jeho nekonečně intimní touha po mládí ve vlastním stáří výsledný dojem nezachrání. () (menej) (viac)
Slabší 4*. Podle negativních ohlasů jsem čekal, s prominutím, sračku, ale mě se film celkem zalíbil a Coppola to zvládnul.. Začátek je trochu podivný a zamotaný a pointa se hodně skrývá, ale snímek má svou myšlenku a dokáže zaujmout, ať už jde o rovinu filosofickou, metaforickou či jednoduše romantickou. ()
Reklama