Večírek

Příjemný jemný snímek o dospívání a manželské krizi. Ano, hlavní postava tohoto filmu jde do puberty a tak začíná mít zájem o chlapce a život kolem sebe. A ani si nevšimne, že její rodiče si přestávají rozumět. Sophie Marceau je ve své první roli velice přesvědčivá. Romantismu příběhu pomáhá i líbezná melodie titulní písně, která se svou jednoduchostí až neuvěřitelně vrývá do paměti. Jemný humor, občasné hlášky, střídmě plynoucí děj. Takových filmů je opravdu poskrovnu. A jak jinak, opět kvalitu filmu sráží na kolena neuvěřitelně špatný český dabing. A je to velká škoda. (03.12.2013)

Jóó to bejvaly doby, kdy se nekorunovaná princezna francouzské kinematografie Sophie Marceau poprvé zamilovala a uslyšela svoje první bušení srdíčka a po tváři jí stékaly první slzičky z nešťastné lásky, když dialogy k filmům nepsali vypočítavý producenti, ale sám život, když největším efektem ve filmu nebyl počítačový trik, ale pohled do očí, když humor byl nenucený a přitom zábavný a když jedna báječná generace umělců točila ve Francii jeden milejší film za druhým. Jóó to bejvali doby, kdy filmová postavy nepřipomínaly roboty s patentem na dokonalost, ale každého z nás. Jóoo to byly doby, kdy jsem prožíval svou první lásku, nesměle jsem se účastnil prvních večírků, jen proto, že tam byla ONA, styděl se za svoje rodiče při odejzdech na tábor, protože jsem chtěl všem ukázat, jak už jsem strašně dospělej a přitom v ruce držel namazanej chleba od maminky. A kdy na rodičovskou otázku, "Kdo byla ta holka co ti dala pusu?" jsem se zčervenal až na zubech. Kdy dospělácké láškování typu "To si jako na táboře už dáváte s holkama pusy?" jsem považoval za vrchol trapnosti a kdy si maminka mého kamaráda musela při oznamení "Já bych šla s Váma na tu diskotéku." vyslechnout "mámo ty si se snad úplně posrala, vždyť mě doživotně znemožníš" a následovala pravá maminkovská facka. Nádhernej film, kterej tohle všechno připomene, kterej umí hodně pobavit a ve kterým si na malou chvilinku zahrál dokonce i hudební genius Vladimír Cosma. Jo a ještě něco pro ty, kteří milují na francouzských filmech starší dekády každý detail. Večírek je jediným filmem ve kterým si společně "zahráli" Pierre Richard a Jean Paul Belmondo :-) (27.09.2009)

Hodně svérázná komedie, u které je třeba si uvědomit, že starosti třináctileté Vic jsou jen unondanou omáčkou (a nutností pro všechny příznivce krásné Sophie), protože prim hraje Claude Brasseur a jeho "dospělácké" problémy. Kapitolou samou pro sebe je dabing pro Lucernafilm, ve kterém dospělí imitují a dabují dětské postavy a Tonda Navrátil si tu kromě větší role profesora Erica střihnul ještě asi osmnáct dalších postav (ano, včetně několika dětí). (21.06.2011)

Málokdy se stává, kdy ve vás film vyvolá retrospektivní vzpomínku. I když nemusí být ničím specifickej, charakteristickej, může chytit vaše subjektivní postoje vůči nečemu, co se kdysi ve vašem životě odehrálo. Když jsem četl některé komentáře před videním filmu, docela jsem se některým komentářům smál, teď už se nesměju. Jsou chvíle, které dokazují, že může být film pro člověka víc než pohyblivými obrázky zo zvukom. Pro mě osobně je tohle právě tenhle případ. Občas si říkám, kéž by mi bylo zase 13 a vrátil bych se na jedno z míst, o němž platí, že jeho zdi by mohly vyprávět. Díky za tuhle živou vzpomínku :) (07.02.2010)

Uklidňující film propojen vtipy a honem za štěstím. Prvotina Sophie Marceau, která ve snímku zazářila, aniž by někoho napadlo, že by se mohlo jednat o její úplně první film. Doporučuji se podívat v původním znění, protože francouzština je svým způsobem nádherný jazyk a odteď si nedokážu představit film v jiném jazyce. (01.07.2023)