Obsahy(1)
Bohatý Turek (S. Zindulka) hodlá za pomoci milovníka opery hraběte Čipery (P. Nárožný) založit operu ve Smyrně. O angažmá se ucházejí: operní zpěváci Ondřej Vetchý a Jaromír Dulava a zpěvačky Lada Jelínková, Nela Boudová a Dana Černá. Ty navíc svedou lítý boj o pozici první dámy. Turek má sice slabost pro ženy, ale bude to on, kdo nakonec rozhodne? A jak vůbec tento smělý projekt dopadne? Komedii Carla Goldoniho nastudoval v Činoherním klubu Ladislav Smoček. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (16)
NEMÁM rád, když se mění obsah již vytvořeného díla a "uzpůsobuje" se současnosti, tzv. aktualizuje. Velmi pochybuju, že Carlo Goldoni napsal dialogy postav s peprnými výrazy, ty si tam dodal překladatel či autor divadelní úpravy. Vulgarismy nefungují, jsou zcela zbytečné a snižují úroveň hry. V současném divadle je to ale asi standard, poslední dobou co vidím představení, to sprostá mluva (a dost se divím, že na to přistupují herci). Jedinou přijatelnou úpravou je zde závěrečný výčet štací, kam pojede nová umělecká společnost (Štramberk, Žamberk, Vamberk... v Čechách se všechna divadla jmenují Sokolovna) - pokud by původní text současnému českému divákovi nic neříkal, přijde mi toto vtipné. Celkově však bylo Goldoniho dílo zbytečně sníženo. ()
Laciný lidový humor Carla Goldoniho není můj šálek kávy, i když na našich komerčních divadelních scénách se s kasovním úspěchem uvádí ještě mnohem lacinější a primitivnější soudobé konverzačky a taškařice. Proti většinovému gustu žádný dišputát, tady alespoň oceňuji Smočkovu snahu o jakousi aktualizaci a některé herecké výkony, zejména Petra Nárožného. Nejvíc mě pak zaujal samotný konec, kdy se pěvecká šmíra dá dohromady alespoň na objíždění zapadlých estrád, aby se nějak uživila. V té souvislosti mi na mysli chtě nechtě vytanuli například tzv. 4 tenoři, kteří pronikli dokonce i do televize a do bulváru. Takže Smočkova úprava již poněkud vyšumělé hry je vlastně stále aktuální. ()
Po delší době jsem se zase potěšil krásným dívadlem. Stařičký Goldoni tedy musel být zgruntu přepsán a jazykově zmodernizován, aby byl k přežití a taky se dočkal i komediálního upgradu a výsledek stojí za to. Hlavně tedy Ladislav Smoček ukázal, že jen Pan Režisér (je to totiž jeho inscenace a ne Brichcínova, jak se na ČSFD mylně uvádí) a svoje řemeslo umí bravurně. Je to velká sranda a to hlavně díky výkonům (místy očividně improvizovaným) pánů Nárožného, Vetchýho a Dulavy. Slabou stránkou je přehrávající Zindulka a otravné hašteřivé slepice. ()
Zcela průměrné divadelní představení Činoherního klubu o nenadaných zpěvačkách, zpěvácích a libretistovi, kteří se ucházejí o místo u bohatého Turka, jež by rád založil operu ve Smyrně, zachraňuje jako vždy vynikající Petr Nárožný v roli hraběte Čipery. Když není Nárožný na scéně, představení je poloviční a ztrácí na síle. Herečky jsou zbytečně uřvané, Vetchý je sice chvílemi legrační, ale většinou spíše trapný, Stanislav Zindulka jako starý Turek mi přijde zcela vyčpělý. Je to hodně slabých 60 %, a to je díky Nárožnému. ()
Mám rád představení Činoherního klubu a díky známosti příbuzenstva s vedením divadla jsem jich viděl už pěknou řádku. Impresária ze Smyrny jsem viděl už dvakrát živě a musím říci, že pokaždé jsem se skvěle bavil. Navíc prvně jsem se díky zmíněné známosti dostal i na premiéru, kde mezi diváky byli i literární kritici a teoretici Zdeněk Hořínek a Jan Lukeš, textař Jan Vodňanský a z herců Alena Vránová, Jiří Hálek nebo Bořivoj Navrátil. Už tehdy jsem se skvěle bavil a pokud si vzpomínám, nebyl jsem sám, protože pan Navrátil seděl vedle mne a dodnes si pamatuji jak mi z jeho smíchu zaléhalo ucho, protože první jednání druhé půlky se Stanislavem Zindulkou celé prochechtal. Podruhé jsem představení viděl asi rok a půl nato a už jsem věděl, kde se asi budu smát (a opravdu jsem se zase smál, i když Stanislv Zindulka byl nemocný a zaskakoval za něj Otmar Brancuzský), ale hlavně jsem poznal, jak moc se představení od premiéry vyvíjí. Všichni herci a herečky mají svou chvilku, někdo jich má víc, někdo míň. Ať je to slintající Pavel Kikinčuk, kejhající Jaromír Dulava nebo otupělý Ondřej Vetchý, kterému skvěle přeskakuje hlas. Králem představení je ovšem Petr Nárožný, od nějž pochází celý konec hry s turné, který prý zaimprovizoval na jedné zkoušce. Velice příjemné strávení večera. ()
Reklama