Prísľuby z Východu

Dokonale zvládnuté "drama z podsvětí", kterému vévodí vynikající výkony ústředního mužského tria, brilantní kamera, a hudba, kterou si Howard Shore bude moci ve své tvorbě zařadit mezi nejlépe souznějící s filmovými obrazy, a hlavně atmosférou celých Východních Příslibů. Ty jsou velmi kompaktním (až komorním) filmem s v zásadě poměrně prostým dějem, poměrně naturalistickou "estetikou", a s tím související poměrně štědrou dávkou starého dobrého ultranásilí. Které se navíc děje bez honiček či přestřelek, a dokonce zcela bez střelných zbraní. Zato pěsti (a lokty, kolena a tak) a nože (a kleště, břitvy a tak) se tu užívají když ne hojně, tak rozhodně výrazně, a taky patřičně úderně. Vedle rudé barvy krve (a interiéru Semjonovy poctivé ruské restaurace) je tu nejdůležitější barva "tetovací". Viggo Mortensen si dělal domácí úkoly poctivě, a hlavně díky němu si do sytosti užijete symboliky tetování "ruských" mafiánů, respektive vorů. To jsou takoví ti chlapíci jako Andranik Soghojan, co "řeší problémy" (jako hrozící válka gangů), a když už jsou zadrženi a obviněni, tak si v klidu nějaký čas posedí ve vazbě (třeba v Brně, kam si každý týden nechají dovézt nový kvalitní oblek - to jsem si nevymyslel), pak jsou z ní v Praze (kam je "pro jistotu" doprovází neobvykle početná eskorta) "nějak" propuštěni, a v poklidu odcházejí na letadlo do Soči, odkud budou vydáni - mám-li citovat velitele ostrahy výkonu trestu - leda tak na poštovních známkách;) Ale zpět k filmu - pokud by si nějaká žánrovka zasloužila pokračování, tak je to rozhodně tahle. Vzhledem k roku výroby je to už dost nepravděpodobné, ale kdo ví, třeba Vladimir Vladimirovič pozve Davida Cronenberga do Moskvy, a natočí tam spolu hezky šťavnatou epopej o báječných hoších z FSB;) Každopádně kvůli Mortensenovi skoro lituju, že vzniklo Až Na Krev - nebýt Day-Lewisovy kreace v onom "budovatelském snímku", Oscar by Nikolaje Lužina neminul. 80% (14.10.2016)

Naprosto zásadní "překladové" dílo Davida Cronenberga, které zrcadlí předchozí morální thriller Dějiny násilí a tématizuje celou tvorbu nejznámějšiho Kanaďana, je zároveň jeho narativně nejkomplexnějšim. (Všem lidem vyčitajícím filmu poslední patnáctiminutovku a konkrétně dva poslední zábéry: pamatujete na Dějiny násilí, na jídlo, které se tam servírovalo, a zkoušeli jste si přiradit narátora - onen předčítaný deník mladou 14letou zavraždénou prostitutkou - konkrétní osobě v jednotlivých scénách?) Malá restaurace s rodinnou atmosférou je zde vyměněna za velkou rodinnou, konfrontace s podraďnými padouchy ve třech čtvrtinách filmu a následné "kdo ve skutečnosti jsi?" v nemocnici, závěrečná scéna večeře... - Východní přisliby jsou jsou filmem, v němž se postava Tomma Stala/Joeyho z Dějin násilí nezbavila své násilné a i homosexuální minulosti. Zasazení do období Vánoc, upomínající na Rabid, dovoluje Cronenbergovi po rodinném filmu Dějiny násilí natočit ten nejlepši vánoční film, v němž jsou přebrány jednotlivé náboženské motivy se subverzivností Cronenbergovi vlastní a se sociální výpovědí o Východňářích na Západu scénáristy Stevea Knighta (Špína Londýna). _____ Zatímco v Dějinäch násilí se tvůrce až úzkostlivě vyhýbal všem cronenbergovštinám a jednu jedinou natočenou, upomínající na Videodrome, vystřihnul, Východní přisliby jsou cronenbergovské celé od první poklesle béčkové minuty do poslední zvrácené variace na happy-end, která je asi tím nejsprostšim, co si kdy jaký tvůrce dovolil provést divákovi._____ Iniciačním procesem, kdy se na jeho konci z člověka stane něco jiného a jemu se to možná zalíbí, zde neprochází jedna postava, ale dvě - muž a žena, přičemž nejdou spolu, jako tomu bylo v v existenZ, ale navzájem se tak nějak míjejí a ženský prvek představuje cronenbergovskou grindhouseovou tvorbu a ten mužský tu artovou._____ Stylizace Vigga do Cronenberga, mafiánské rodiny vory v zakone do filmového štábu, který je pro Cronenberga už jako rodina, protože s ním spoluprace dlouhé desítky let, je pak včetně závěrečného obrazu upřimným vyznáním tvůrce, z nějž se, aniž by dosáhnul statutu "prince", stal "král", který je ve skutečnosti dvojitým agentem, jenž rozvrací systém zevnitř._____ Je to geniální a sral jsem blahem každou pikosendu. (09.12.2007)

O mnoho reálnější, než Dějiny násilí. Tzn. nedočkáme se žádné hromadné likvidace padouchů v akčním hávu. Film ubíhá v hodně pomalém tempu, ale vůbec nenudí. Viggo Mortensen je tu hroznej drsňák. Ani to nějak nedává moc najevo, ono stačí když kouká a vy tušíte, že když se do toho pustí, tak je o co stát. Jednu výtku k ději na konci bych sice měl, ale na tom nesejde. Ještě jednou podotýkám Mortensen je tu opravdu přesvědčivý. (08.01.2008)

"Where are you going?" Mortensen opět jako nejednoznačný převozník přes řeku Styx tekoucí mezi dvěma zcela odlišnými světy, borščový strýček, z kterého mrazí Mueller-Stahl a drunk/queer měkkota Cassel. Jakmile se byť jen jeden z nich objeví v záběru, nejdou z něj odtrhnout oči a co teprve, když jsou tam všichni tři.. Stále zajímavější Cronenberg poprvé zcela opustil při natáčení kanadskou půdu a stejně jako v History of Violence mě znovu naprosto dostal neobyčejným zpracováním obyčejného příběhu. "What the fuck do you care?" (13.07.2009)

Očekávala jsem, že můj zážitek z Východních příslib bude o poznání silnější a možná i drsnější. Děj uběhl velmi rychle a já si v závěrečných chvílích říkala "to je vše?" Film disponuje slibným námětem a prvotřídním obsazením, avšak obávám se, že ani v jednom případě nebyly zcela využity a rozvinuty možnosti a kvality. Vše je podáváno velmi chladně, bez jakýchkoliv strhujících výjevů. V mysli mi uvízlo pouze pár dobře natočených scén ("úprava" mrtvého, zmrzlého těla, souboj nahého Vigga v sauně či závěr). Nebýt krásné Naomi Watts, chladného Vigga Mortensena a charizmaťáka Vincenta Cassela (btw., ten chlap je ďábel:), na jejichž postavách a výkonech film v podstatě stojí, jednalo by se o pouze průměrný snímek. (04.11.2010)