Moje čučoriedkové noci

My Blueberry Nights mi dokázalo, že bych nikdy neměl dát na úsudky jiných, ale vytvořit si svůj vlastní názor a nenechat se odradit nikým a ničím. A mohu potvrdit, že jsem rád, že jsem tak učinil, poněvadž Borůvkové noci za to prostě stáli! !!! Parta úžasných herců, kteří se na filmu podíleli nenechali moje srdce bez poskvrnky. Při scéně, kdy Lizzi odbučuje se svým autem a Natalie Portman jede ve svém na druhou stranu, návzájem si mávají a každá má ve tváři úsměv přátelství, bylo mi nepopsatelně nádherně. Kar-wai Wong vytvořil svět, který sice není úplně spravedlivý, ale rozhodně své kouzlo má a jeho zářivé barvy na vás dopadají nikoli tíživě, ale tak říkajc relexačně. Mám chuť vidět tento film ještě tisíckrát, mám chuť na borůvkový koláč se zmrzlinou, mám chuť zkusit být svobodný a dělat věci bezhlavě a bez rozmýšlení..Je toho opravdu hodně. A pokud i vy váháte a říkáte si, že přes docela nízké hodnocení nebudete riskovat další filmové zklamání, já vám tenhle film doporučuji všemi deseti. Kouzelně lahodný film.... (08.03.2008)

Kar-wai Wongův americký debut MOJE BORŮVKOVÉ NOCI se pouze zdá být natolik banálním a prázdným, protože uvědoměle využívá schémata a klišé spojené se žánrem romantických filmů a road-movie, ale ta důmyslně ohýbá a pohrává si s nimi. Kar-wai Wongovo specifické voyeuristické filmové vidění není pouhou manýrou, ale naopak snímání postav přes skleněné plochy je od sebe odděluje a narážka na kameru snímající akci v kavárně, která hlavnímu hrdinovi slouží jako takový deník zaznamenávající události kolem, opodstatňuje deníkovou strukturu vyprávění a zároveň nevýraznost hlavní hrdinky, která projíždí děním a to ji výrazně formuje. Opětovně se zde setkáváme se subjektivně vnímaným časoprostorem, ale zatímco ve STVOŘENI PRO LÁSKU časoprostor postavy sdílely a ve 2046 si hlavní postava časoprostor upravuje dle svého vidění a tak ho tříští, v MOJE BORŮVKOVÉ NOCI postavy časoprostor až do samotného závěru nesdílejí, přestože jejich vlastní jsou natolik podobné (scéna s nosem). Unikátní filmařské vidění tak dovoluje nahlédnout na notoricky známá místa poprvé jinak a z herců dostat živelné a dýchající postavy, jimž divák věří, že existují. Rád jsem znovu jedl a miloval v melancholickém koláči Kar-wai Wonga, jenž zachytil momenty spojené s koncem každého starého vztahu a začátkem nového. (19.02.2008)

Obecně nemám rád, když jeden film = jeden příběh, tvoří několik minipříběhů, ale tady na mně přece jen něco zabralo, Natálka a Rachelinka, ale néééé jen jako kočky, ale právě i ty jejich minipříběhy, hlavně ty konce. Ta jízda autama, kdy po společné cestě následuje zamávání a odbočení bylo fakt nádherný, nevím přesně čím, ale tak nějak to na mně zafungovalo, absolutně nejkrásnější moment filmu a jeden z nejsilnějších co jsme letos ve filmu viděl. Asi nejméně chváli půjde právě na slepovací prvek v podobě hlavní hrdinky a jejího příběhu, hmm to neberu, vykonstruovanej, tak aby to zapadlo, ale přitom to naopak úplně kazilo, ten tón života který šel z osudu Rachel, Davida a Natálky. A souhlasil bych s Lenkou, dát si to v noci a ještě do sluchátek, tak, aby jste byli na na celý planetě jen vy a borůvkový noci, to je to pravý, borůvkový. (21.08.2012)

Kar-wai Wong stárne a jeho filmy začínají být spíše přehlídkou snahy než skutků. Nulová údernost a klesající vizuální stránka, která byla tak vytříbená z jeho dřívějších let. Jude Law a Norah Jones se mohou snažit jak budou chtít, ze zadu je mohou postrkovat hvězdičky jako Natalie Portman nebo Rachel Weisz a přesto to nebude stačit. Několik lidských příběhů, které z dálky sleduje hlavní postava a přitom řeší své vlastní dilema, své touhy a své potřeby? Možná někdy někde jinde, ale ne v Borůvkových nocích, ať mých nebo Wonga. (29.03.2008)

No jo ... je to ten film, kde hraje Norah Jones, no taky je to film, kde nehraje ale vystupuje Chan Marshall aka Cat Power ... to už tak profláknutý nejni (no bodejť, kdo jí zná :-). Kar-wai Wong se vydal na téměř bezúčelnej trip na americkou půdu, schrastil řádku spolehlivejch tváří a tak nějak povýšil charakterové figurkaření a epizodický děj díky expresivně-nápaditým narativním prostředkům na něco, co by mohlo bejt "nezávislým" uměním. Ale běda... je to pěkný lepidlo do držky ... ten borůvkovej koláč. A pachuť neoddělá ani hudba od Ry Coodera, kterou lze ve filmu těžko zaslechnout (nebo lehce přeslechnout, to vyjde nastejno), když na vaše sluchové receptory útočí těžkotonážní přeslazeností dvě dámy uvedené výše. Někdy halt velká očekávání rovnají se zklamání. 60%. (07.03.2008)