Moje čučoriedkové noci

Povrchní fraška tvářící se jako sofistikovaná romance, nad jejímž poselstvím byste měli bulet jako diví. Je mi líto, na rozvíření očních kanálků a rozpumpování srdce však potřebuji víc než nabubřelou hereckou exhibici, do sebe zahleděný scénář a režii, která se pokouší povznést primitivnost svého díla do výšin stylizovaným vizuálním ztvárněním. To si radši zajdu do kavárny, udělám smutné oči na číšnici a budu doufat, že se slituje a dá mi kus koláče na účet podniku. Anebo si ho klidně koupím. Lepší než litovat peněz za podobně prázdný, rádoby meditativní a intelektuální film. (10.06.2008)

Pozvolna plynoucí (ne)romantický snímek, ve kterém v podstatě nejde ani tak o CO... A vlastně ani o JAK. Ale o pouhé plynutí a radost z toho, že se mají postavy komu svěřit a že pouhá přítomnost postavy (potažmo diváka) dokáže někomu jinému udělat radost. Film, který na diváka přenáší prožitek z vnímání a ulehčení, popř. prozření někoho jiného. Což je vlastně strašně zvláštní, ale z nějakého důvodu to funguje.. Norah Jones je VÝBORNÁ!! (04.04.2010)

Kar-wai Wongův americký debut MOJE BORŮVKOVÉ NOCI se pouze zdá být natolik banálním a prázdným, protože uvědoměle využívá schémata a klišé spojené se žánrem romantických filmů a road-movie, ale ta důmyslně ohýbá a pohrává si s nimi. Kar-wai Wongovo specifické voyeuristické filmové vidění není pouhou manýrou, ale naopak snímání postav přes skleněné plochy je od sebe odděluje a narážka na kameru snímající akci v kavárně, která hlavnímu hrdinovi slouží jako takový deník zaznamenávající události kolem, opodstatňuje deníkovou strukturu vyprávění a zároveň nevýraznost hlavní hrdinky, která projíždí děním a to ji výrazně formuje. Opětovně se zde setkáváme se subjektivně vnímaným časoprostorem, ale zatímco ve STVOŘENI PRO LÁSKU časoprostor postavy sdílely a ve 2046 si hlavní postava časoprostor upravuje dle svého vidění a tak ho tříští, v MOJE BORŮVKOVÉ NOCI postavy časoprostor až do samotného závěru nesdílejí, přestože jejich vlastní jsou natolik podobné (scéna s nosem). Unikátní filmařské vidění tak dovoluje nahlédnout na notoricky známá místa poprvé jinak a z herců dostat živelné a dýchající postavy, jimž divák věří, že existují. Rád jsem znovu jedl a miloval v melancholickém koláči Kar-wai Wonga, jenž zachytil momenty spojené s koncem každého starého vztahu a začátkem nového. (19.02.2008)

Toto se mi doma válelo příliš dlouho, než jsem se to odhodlal pustit. Vizuálně je to starý dobrý WKW, bohužel s hollywoodským koncem. Dále mi moc neseděly některé věty, jež vypouštěny z úst amerických herců zněly jaksi nepatřičně a jež by jejich asijští kolegové (namísto Jude Lawa takový Tony Leung a místo Norah Jones třeba Ziyi Zhang) jistě dovedli podat s větší dávkou citu. 70 %. Poučení pro příště: když se nějaký film nelíbí Pomovi, musím jít do něj. ;) (10.08.2013)

Celkom príjemný filmík, ktorý postráda lepšieho režiséra. Wong si síce skúša rôzne spomaľovačky (otravné) a rôzne fintičky, je však častokrát úplne mimo. Film ako taký mal na viac, je tam kopec zbytočnej vaty. S takým sympatickým a kvalitným hereckým obsadením (dominuje veľmi sympatická a pohľadná Norah Jones:))) sa dá urobiť viac...Každopádne tento film má jedno šťastie- aj pri rozpačitých dojmoch pri pozeraní, vo mne dokázal zanechať dlhšiu dobu veľmi príjemný pocit, ktorý mi nedovoľuje klesnúť pod ***:) (21.09.2008)